Datum a místo narození: 6.června 1963; Liverpool, Merseyside, Anglie

Rodiče: jména neznámá; v současnosti žijí v Izraeli

Sourozenci: tři bratři; dva starší a jeden mladší, jména neznámá

Stav: zasnoubený; partnerka Emma Hewitt (filmová dokumentaristka)

Vlasy: tmavě hnědé

Oči: modré

Výška: 180 cm

Váha: 76 kg

Vzdělání: Edgware Reform Synagogue (židovská škola), Haberdashers’ Aske’s School, (soukromá internátní škola), Bristol University (fakulta sociálních věd a práva), Central School of Speech and Drama

Děti: Lily (* 23.3.2002), Ruby (* 26.8.2005)

Jason Isaacs se narodil v téměř ďábelském datu 6.6. 1963 v anglickém Liverpoolu do židovské rodiny jako třetí ze čtyř bratrů a vyrůstal v dosti izolované liverpoolské židovské komunitě, jejíž spoluzakladateli byli jeho praprarodiče.

„S větším počtem lidí nežidovského původu jsem se poprvé doopravdy setkal až na univerzitě. Byla to cizí a podivná stvoření.“
„Lidé si mě pamatují jako sebejistého, možná protivného, zatímco ve skutečnosti jsem byl vyděšený. Byl jsem obklopen všemi těmi sebejistými kluky a holkami z internátní školy. Měli auta, sexuální životy a bankovní účty. Těšili se na naplněný život – druh společnosti, jejíž existenci jsem si nikdy nedovedl představit.“

Ačkoli chodil do židovské školy a dvakrát týdně navštěvoval cheder, což je základní náboženská škola zaměřená hlavně na výuku Tóry, hebrejštiny, tradic a zvyků, nepovažuje se za příliš nábožensky založeného člověka.

„Nejsem nábožensky založený člověk, ale je ve mně hodně židovského a cítím nemalou váhu na ramenou být Žid v Hollywoodu.“

O svém židovském původu příliš nemluví, neboť se domnívá, že Británie umí být někdy velmi xenofóbní země, a herec by měl být tak neutrální, jak to je jen možné. Když se v jedenácti letech s rodinou přestěhoval do Londýna, poznal ostatně mladý Isaacs teorie o antisemitismu na vlastní kůži.

„V polovině sedmdesátých let jsme se přestěhovali do Londýna, to mi bylo jedenáct, a já nechtěl, aby se mi lidi posmívali kvůli mému hlasu. Měl jsem liverpoolský přízvuk a děti nerady vyčnívají, takže jsem si téměř okamžitě osvojil silný londýnský přízvuk. Byla to pravděpodobně vůbec první známka hereckého nadání, kterou jsem projevil.“

„Nebylo nic moc být židovský teenager, když Národní fronta rozdávala u školy letáky.“

Koncem sedmdesátých let došlo k několika útokům na místní synagogu, když rasistické řeči Národní fronty vyvolaly vlnu nepokojů.

„Následovalo několik střetů a já sám jsem byl několikrát zapleten do věcí, které byly nechutné.“

Podle jeho vlastních slov bylo dětství dobrou průpravou pro jeho pozdější záporné role.

„Mám jisté sklony ke krutosti jako zřejmě důsledek poměrně bojovného prostředí. Byli jsme čtyři kluci v domě a nebyli jsme na sebe zrovna milí. Hodně mě šikanovali – někdy bratři, někdy ve škole.“

„Nechci tím říct, že by na mě byl někdo krutý. Všichni dělali co mohli, ale nebyli jsme zrovna šťastná domácnost. Hádali jsme se. Dneska je to jiné. Teprve v nějakých dvaceti jsem začal chápat, že má smysl být na lidi příjemný namísto tvářit se pohrdavě a nepřístupně a nepustit si nikoho k tělu.“

Isaacs rozhodně neplánoval stát se hercem.
„Nikdy jsem nechtěl být herec a stále pořádně nevím, co vlastně dělám, ale jsem už trochu starý na to, abych dělal něco jiného a je to celkem příjemné, zatímco čekám na inspiraci.“

Chtěl spíše následovat dráhu svých sourozenců, z nichž jeden se stal doktorem, jeden právníkem a jeden účetním. Takže v roce 1982 začal studovat práva na Bristol University.

„Můj bratr studoval práva a vypadalo to…nevěděl jsem, co chci dělat, a tohle mi přišlo jako něco, co by chytří lidé chtěli dělat.“

V rodině Jasona Isaacse se umění příliš neholdovalo, jak by snad někdo mohl očekávat.

„Nevzpomínám si, že bychom chodili do divadla. Zřejmě jediná věc, kterou jsem kdy viděl, byla pantomima, což v Anglii znamená něco poněkud jiného než v Americe…víte něco jako představení pro děti.“

„V mém životě nebylo příliš prostoru pro umění. Neříkám, že se nám ho nedostávalo. Jednou do roka jsme chodili na pantomimu, v garáži jsme měli stereo, kam jsme mohli jít a poslouchat hudbu. Nikdo ale nehrál na žádný nástroj; měli jsme sbírku klasiků vázaných v napodobenině kůže, která ležela na polici a nikdo na ni ani nesáhl. Umění nebylo na pořadu dne.“

Takže by se dalo říct, že k herectví ho přivedla náhoda či snad docela obyčejná zvídavost.
„Šel jsem na univerzitu a myslel jsem, že budu dělat trochu od všeho. Říkal jsem jsem si, že budu skákat padákem, hrát fotbal, hrát divadlo; všechny ty kroužky, které se studentům nabízí. Vyrazit si a opít se a tak podobně. Jednou jsem takhle přišel do zkušebny a udělal konkurz a dostal svojí první roli a propadl tomu. Chci tím říct, že najednou tu byl svět…kde šlo především o kamarádství.“

„Cítil jsem se jako doma, skutečně příjemně a sám sebou. Nesouviselo to nezbytně s hraním, ale s tou rodinou pohodou, jako bych tam patřil.

Bez ohledu na postavení a minulost a národnostní příslušnost a pohlaví – téměř.“

„Nezáleželo na tom, jak směšný byl váš přízvuk nebo odkud jste či kolik peněz máte nebo nemáte nebo z jakého jste prostředí, byla tam jakási rovnoprávnost. Navíc to byl naprosto iracionální svět. Do té doby jsem se snažil být celý život dostatečně schopný nebo dostatečně chytrý, a to není pro herce dobré. Je to o pocitech a instinktech a lidskosti.“

Objevil tak svět, v němž se mohl skutečně realizovat, a zcela herectví propadl.

„Při hraní jsem se dokázal uvolnit tak, jak jsem se nedokázal uvolnit ve společnosti.“

A pochopitelně to byla příležitost okouzlovat něžné pohlaví, což dělá ostatně dodnes.
„A byla to příležitost seznamovat se s holkama *směje se* Je to staromódní klišé,ale pravda. Ze začátku jsme se dělili o šatnu, takže člověk viděl lidi nahé, ale *sarkasticky* hej, to bylo jen proto, že jsme byli čistě praktičtí.“

Ostatně odtud pocházely všechny moje přítelkyně a vlastně i moje dlouholetá partnerka. Byl jsem příliš stydlivý na to, abych někoho sbalil.“

„Tehdy v době ledové předtím než jsem potkal Emmu jsem každý rok jezdil od univerzity na Edinburghský festival a vždycky skončil s představitelkami hlavních rolích.“

V roce 1985 absolvoval na University of Bristol v oboru práva.

„Po třech letech jsem získal právnický titul, ale celou tu dobu jsem neustále někde v místnosti vtipkoval, hulákal a svlékal si šaty.“

„Každý semestr jsem hrál jednu roli, a pak jsem hrál dvě role za semestr, a poté začal jezdit na Edinburghský festival, a pak jsem začal hrát na Vánoce, a pak přišel čas opustit univerzitu a stát se právníkem. Víte, všechna ta zábava, koníčky, divadelní kusy, byla jedna z věcí, které jsem chtěl dělat, když jsem byl mladý. Ale někteří z lidí, a nimiž jsem to dělal, se ucházeli o místo na umělecké škole, což mi přišlo praštěné. Mám na mysli, že jsem taky hrál za kolej fotbal a představa, že bych napsal Manchester United, jestli by mě nechtěli, byla stejně absurdní. Ale oni se hlásili na uměleckou školu a nic nestálo to zkusit. Byl to hezký výlet do Londýna a já si myslel, že to prostě zkusím a když to vyjde…no, tak se uvidí, nebo si nechám ten dopis zarámovat a budu ho ukazovat svým vnoučatům nebo tak něco…“
„Myslím si, že jsem herec, protože jsem Angličan a příliš zdvořilý. Nedostal jsem žádný dopis, že mě berou; z místnosti vyšla dáma, žena jménem Jane Caroll, bohužel již nežije, ale byla to skvělá učitelka hlasu na škole, na kterou jsem nakonec šel. Vyšla ven a řekla, “Rádi vám nabídneme místo v září,” a já se jen ozval “…Oh.” A ona řekla, “Chcete, nebo ne?” a já jen “Yuhh…uhhh, ano, jistě…” Pak řekla, “Protože víte, o tahle místa je velký zájem, tisíce lidí, takže nás nevoďte za nos. Pokud to místo nechcete, řekněte to hned,“ a já ze mě vypadlo jen “Ne, ne, samozřejmě, to ne, chci říct, ano, ne, totiž chci.” Vzpomínám si, jak jsem zčerstva vypadl, a pak kráčel ulicí ve svých dvaceti, nebo kolik mi tehdy bylo, a myslel si,”Nejspíš jsem právě rozhodl o zbytku svého života, protože mi bylo trapné říct ne.“

Příliš zdvořilý na to, aby řekl, že chce být právník, začal tedy studovat na Londýnské Central School of Speech and Drama. Zde se mimo jiné seznámil se svou celoživotní partnerkou Emmou Hewitt.

Školu absolvoval v roce 1988 a téměř okamžitě se začal objevovat na divadle a v televizi. Svoji kariéru tak začal jako britský televizní herec.

Jako herec se proslavil nejvíce svými zápornými rolemi – ať již máme na mysli šarmantní aristokraty jako jsou plukovník William Tavington a Lucius Malfoy nebo drsného piráta jako James Hook.

Jason Isaacs však sám sebe nepovažuje za statečného či dokonce drsného. Bez rozpaků se označuje za neskutečného zbabělce a je přesvědčen, že setkání s ním musí být pro mnoho fanoušků zklamáním, když zjistí, jaký je slaboch.

„Nejsem jako charaktery, které hraju. Slyšel jsem od spousty lidí, že jsem byl sebevědomé až arogantní dítě, které vyrostlo. Ale já byl přesně opak: vystrašený a hrozně nejistý. Takhle přetvařovat se mě naučilo herectví.“
„Vždycky jsem byl šikanován, nikdy jsem nešikanoval. Jsem strašný zbabělec. Bojím se lidí, bojím se koní *směje se* Bojím se pavouků, takže víte, možnost mít armádu (v Patriotovi) a pokaždé, když povytáhnu obočí se zachvěje celá vesnice, když jedna z největších super hvězd na světě je vyděšená, když vjedu na koni do jeho domu – byla to pro mě laciná terapie.“

Jeho rodinný život by se dal označit za klidný až všední. Se svojí partnerkou filmovou dokumentaristkou Emmou Hewitt žije šťastně a spořádaně již od roku 1988.
„Potkali jsme se na umělecké škole. Ve skutečnosti nejsme manželé, ačkoli si říkáme manžel a manželka, což některým lidem přijde dost zvláštní. Je ale poněkud divné říkat někomu vaše přítelkyně, když máte dítě.“

„Požádal jsem ji o ruku a kupodivu Emma souhlasila, jenže pokaždé když začneme uvažovat o svatbě, vleze mi do toho práce.“

„Jednou se vezmeme, pravděpodobně až Lily přijde ze školy a řekne: “Vy dva se musíte vzít, protože mě vážně ztrapňujete.“

Jeho práce ho často odvádí od rodiny, a tak se snaží, aby nebyli odloučeni příliš dlouho.

„Aby otěhotněla, rozhodla se, že se vzdá velmi úspěšné kariéry a bude mě následovat a žít na nejrůznějších místech, kde nebude mít co na práci, a nebude ani doopravdy součástí štábu.“

K rodinné pohodě pravděpodobně nemalou měrou přispívá i to, že po náročném natáčení je pro Isaacse všední rodinný stereotyp vítanou změnou.

„V práci si užiju spoustu extrémů. Vraždím, miluji, zachraňuju, vybuchuju, brečím, peru se. Takže miluji tu jednoduchost – udělat dětem míchaná vajíčka a číst jim pohádky. Nepotřebuju v osobním životě vzrušení.“

„Není pravda, že nemám žádné ambice, ale nemám žádné ambice, které by nebraly ohled na mou rodinu.“
Za jednu z nejlepších věcí, které ve svém životě udělal, považuje fakt, že se stal otcem.

„Moje dvouletá dcera Lily každý den potěší moje srdce. Nemůžu tomu věřit. To, že jí dokážu rozesmát – v mém životě není nic lepšího. Přál bych si, abych založil rodinu mnohem dřív. Nechápu, co jsem dělal; poflakoval se po večírcích a za kulturou nebo co.“

„Vždycky jsem byl, myslím, starý sentimentální blázen. Znáte to, brečím u reklam. Stačí mi slyšet lacinou hudbu a vidět, jak si lidé padnou do náruče, a jsem hotový. Takže je to báječně sentimentální zkušenost mít dítě.“

Isaacs připouští, že během let ztratil určitým způsobem vztah ke svým kořenům.
„Protože jsem měl to štěstí hrát tolik rolí a žít v tolika zemích, cítím se bez kořenů. To, kam patřím, jsem já, moje žena a děti a jakákoli role, kterou hraju. Jsem téměř zbavený příslušnosti někam…jsem co jsem a jsem hrdý na to, odkud pocházím. Ale necítím se nikde vázán.“

„Jsem hrdý na to, že jsem Žid, ale ne v náboženském smyslu. Zbožňuji tradiční obřady a písně, ale když jsem četl v angličtině Seder (židovská slavnostní večeře v první večer Velikonoc), je to nesmyslné…Ale judaismus nabízí nádherné věci.“

„Není to proto, že nemám kontakt. Cítím svoje židovské kořeny hluboko v sobě. Celá své dětství jsem chodil do chederu a moji rodiče žijí v Izraeli. Rád bych se stal členem synagógy, která uvítá děti ze smíšeného manželství.“

„Opravdu se necítím víc Angličanem než se cítím Američanem, necítím se být víc Židem než se cítím být čímkoli jiným. Moje žena není židovského původu a tím pádem moje děti nejsou Židé.“

„Chtěl bych, aby moje děti byly hrdé na oba jejich rodičovské odkazy. A ony jsou. Když jsme byli navštívit moje rodiče v Izraeli, slavili jsme Shabbas a odříkali beruchah. Ale je to složité. Před pár lety, jsme byli v synagoze ve Finchley na Rosh Hashanah (židovský Nový rok) a moje pětiletá dcera, které tehdy byly tři a půl, poslouchala, jak rabínka – žena, kterou zbožňuji – vypráví příběh o Adamovi a Eve a hadovi. A moje dcera se mě zeptala, jestli to je pravda. A já řekl, ´Nemyslím si, že je, miláčku. Je to jen příběh, který má vysvětlit dobro a zlo.´ A celá řada se otočila a mračila se na mě. Měl jsem říct svým dětem, že věřím. Ale já chci, aby se dokázali do náboženství vcítit, ne jen bezmyšlenkovitě opakovat jeho postoje.“
„Přál bych si být dobrým otcem. Pokaždé, když si udělám plán, Bůh se na mě zasměje. Rozhodně jsem neplánoval hrát dva pohádkové zlosyny za sebou. Vždycky když si myslím, že bych měl hrát v Londýně, skončím u filmu někde v Timbuktu. A když naopak potřebuji dělat Hollywoodský film, skončím u hry za sto liber týdně. Nemůžu si naplánovat kariéru. Nemyslím si, že někdy budu romantický hlavní hrdina, což je jen dobře, protože ty mají jen krátkou životnost a když film neuspěje, dávají vám to za vinu a přitom to není vaše vina a už jsem viděl své přátele klesat pod tíhou očekávání. Myslím, že pokud budu dělat svojí práci dobře, pravděpodobně si jí udržím ještě hodně dlouho.“

„Jedna z věcí, které zbožňuji na tom, jak to teď chodí, je že všechny role, které jsem zatím dostal, i když to zní divně, jsem dostal díky konkurzu na ně. Šel jsem do hotelového pokoje někam s někým, kdo mě vůbec neznal, doopravdy mě pořádně neviděl ve filmu a pět minut jsem předstíral, že jsem někdo jiný, a oni pak odešli a přemýšleli o tom nebo sledovali záznam a pak řekli, jo, to je ten nejlepší chlapík pro tuhle práci. A nejdivnější na tom je, že takhle to většinou nechodí. Hodně mých přátel jsou režiséři a scénáristé a tak podobně, a ti jsou v téhle strašné situaci, kdy musí někomu nabídnout práci nebo si scénář vůbec nepřečtou. A oni pak nemají ani ponětí, jestli tohle je ta správná osoba nebo ne. Hollywood je celý o tom pohybovat se vzhůru na žebříčku, až se dostanete do bodu, kdy se nemusíte setkávat již víc s lidmi a rozhodně nemusíte dělat konkurzy. A já vždycky říkám svému agentovi, “Dostaňte mě do té místnosti a nechte mě jim to přečíst. Já chci tu práci vyhrát.” A tak jsem získal všechny svoje role díky štěstí, že jsem dostal příležitost, ale taky díky svým schopnostem a cítím se o něco jistější, než moji přátelé, o kterých tohle neplatí.

„Asi bych jako všichni chtěl mít spousty peněz,ale lidé, s nimiž jsem se setkal a pracoval, kteří tu spoustu peněz mají a jsou strašně slavní, mají příšerný život. Vážně, jejich životy jsou plné příšerných kompromisů. Já můžu jít kamkoliv. Nikdo neví, kdo jsem. Můžu jet metrem a autobusem a jít po ulici. Podívejme se pravdě do očí, nevypadám jako Lucius Malfoy, ani jako kapitán Hook prostě jako nikdo z těch lidí, co hraju. Takže jsem docela rád, že mě ta sláva míjí.“

„Kdybych mohl vrátit čas, přestal bych se snažit být temný a zajímavý a prostě se rozhodl být šťastnější. Mít víc sexu, víc cestovat, méně koukat na televizi…vyhnout se některým nejhorším módním výstřelkům sedmdesátých let.“
A když se ho zeptáte, proč je filmový průmysl plný takových „hajzlů“ a proč on nevypadá, že je jedním z nich. Se smíchem vám odpoví:

„Manželka by mě zabila.“

 

Děkuji bedrníce za pomoc s překladem Jasonových citací.

Z:Wikipedie a kvanta rozhovorů z internetu

Filmografie Jasona Isaacse
Filmy

1989

The Tall Guy – doktor č.2

1994

Shopping – Market Trader

1995

Solitaire For Two – Harry

1996

Dračí srdce (Dragonheart) – lord Felton

1997

Horizont události (Event Horizon) – D.J.

1998

Armageddon – Dr. Ronald Quincy

Žoldák: Legie zkázy (Soldier) – plukovník Mekum

Jack se rozvádí (Divorcing Jack) – Cow Pat Keegan

St. Ives – Alain de Keroual de Saint-Yves

1999

Hranice lásky (The End of the Affair) – otec Richard Smythe

2000

Patriot (The Patriot) – plukovník William Tavington

nominován na ocenění Blockbuster Entertainment Award za nejoblíbenější zápornou roli (pouze Internet) (2001)

nominován za nejlepší vedleší roli na ocenění British Supporting Actor of the Year, Awards for the London Film Critics Circle (ALFS) (2001).

2001

Listopadová romance (Sweet November) – Chaz Watley

Černý jestřáb sestřelen (Black Hawk Down) – kapitán US Army Mike Steele

2002

Harry Potter a Tajmená komnata (Harry Potter and the Chamber of Secrets) – Lucius Malfoy

Vášnivost (Passionada) – Charles Beck

Resident Evil – Dr. William Birkin, komentátor

Tuxedo (The Tuxedo) – Clark Devlin

Kód Navajo (Windtalkers) – major Mellitz

2003

Peter Pan – kapitán James Hook, pan Darling

2004

Resident Evil: Apocalypse – Dr. William Birkin

Nová Francie (Nouvelle-France) – general James Wolfe

2005

Generace X (The Chumscrubber) – pan Parker

Elektra – DeMarco

Harry Potter a Ohnivý pohár (Harry Potter and the Goblet of Fire) – Lucius Malfoy

Nine Lives – Damian

oceněn Best Ensemble Acting Award, Gotham Film Festival (2005)

Tennis, Anyone…? – Johnny Green

2006

Zbožňuju prachy! (Friends with Money) – David

2007

Grindhouse, ve faux traileru “Don’t” – vousatý muž

Harry Potter a Fénixův řád (Harry Potter and the Order of the Phoenix) – Lucius Malfoy

2008

Good – Maurice

La Conjura de El Escorial – Antonio Pérez

2009

Stopping Power – TBA

[TBA] Green Zone – Maj. Briggs

Televize

1989

A Quiet Conspiracy

This Is David Lander

Capital City (2 sezóny) – Chas Ewell

Boon – Mike Puckett

1990

TECX – Edward Latham

1991

Ashenden – Andrew Lehman

Eye Contact – Michael

1992

Civvies – Frank Dillon

Inspector Morse (epizoda “Cherubim and Seraphim”) – Dr. Desmond Collier

Taggart (epizoda “Double Exposure”) – Barr

1993

Highlander: The Series (epizoda “The Lady and the Tiger”) – nesmrtelný Zachary Blaine

1995

A Relative Stranger – Peter Fairman

Dangerous Lady – Michael Ryan

Loved Up – Des

1996

Guardians – Jim Reid

Burn Your Phone – The Killer

1997

The Fix – Tony Kaye

1998

The Last Don II – otec Luca Tonarini

2004

The West Wing ( 3 epizody “Gaza”, “Memorial Day”, “N.S.F. Thurmont”) – Colin Ayres

2006

Scars – Chris

The State Within – sir Mark Brydon, britský velvyslanec v USA

nomoniván na ocenění Best Performance by an Actor in a Series, Mini Series or Motion Picture Made for Television, 65th Golden Globe Awards (2008)

Brotherhood – Michael James Caffee

2008

The Curse of Steptoe – Harry H. Corbett

Divadlo

rok neznámý

God : A Comedy in One Act

1992

The Black and White Minstrels (The King’s Head Theatre, London) – Cyril

1993

Angels in America (Royal National Theatre, London) – Louis Ironson

1953 (Almeida Theatre, London) – Benito Mussolini

2000

The Force of Change (Royal Court Theatre, London)

2007

The Dumb Waiter (Trafalgar Studios, London) – Ben

Animované televizní seriály a počítačové hry

1994

Beneath a Steel Sky (video game) – hlas

2006

Spartan: Total Warrior (video game) – hlas Sejanuse

2005 – 2006

Avatar: The Last Airbender (animovaný televizní seriál) – admiral Zhao

Není nic tak ponižujícího, jako dostat při natáčení erekci

Vynikající holywoodský zlosyn, homosexuál oblékající se do ženských šatů a přefiknul Kirstie Alley.

Nyní Jason Isaacs, Harryho poslední protivník, odpovídá na dotazy čtenářů časopisu Empire.

Ahoj Jasone! Lucius Malfoy v Harry Potter a Tajemná komnata vypadá dost jako Julian Sands ve Warlockovi (v češtině vyšlo jako Démon Warlock). Byl to tvůj záměr?

Mike Moloney, Hampshire

Ne, je to zábavné, ale nebyl. Lucius je kouzelník ze staré školy – je to chlapík, který v žádném případě nedělá světu mudlů žádné ústupky. Chtěl jsem dlouhé blond vlasy. Přál jsem si vypadat jako Caprice, ale ve výsledku vypadám spíš jako Vannesa Feltz.
Jaký je váš názor na Empire?

Sussana Petty, Bradford

Miluju ho. Pokud můžu, chodím každý rok na Awards. Vzpomínám si, že loni jsem pózoval pro fotografa na dlouhém gauči, a když jsem ho pak viděl v časopisu, nebyl jsem na něm. Což je fajn. Vždycky jsem si myslel, že pokud nejsem na fotografii je to proto, že pokaždé vypadám jako příšerný hajzl.
Nazdar Jasi! Pokud se nepletu, tak jsi natáčel Petera Pana v Austrálii. Uvědomuješ si, že nejjedovatější hadi na světě žijí právě v Oz?

Matt Worricker, přes email

Kde co vás může zabít. Klidně můžete stát po kolena ve vodě a když přijde riptide (netuším, jak to správně jednoslovně přeložit do češtiny, jde o silný úzký povrchový proud tekoucí směrem vně pobřeží), odnese vás do moře. Takže několik dní jsem žvanil jen o těhlech riptides a lidi říkali, „Na tom nic není. Uvidíš je blížit se.“ Oh? Jak vypadají? „No, je to tak nějak rovné ze strany trochu zkosené a trochu jako příboj. Ve skutečnoti je dost těžké to popsat.“ A jak mám teda sakra poznat, že se blíží?
Liverpool nebo Everton?

Rhian Jones, Manchester

Oh, Liverpool. Po pravdě v The Fix (Tv film) se Stevem Cooganem jsem hrál Evertonského hráče Tonyho Kaye, který byl zatčen za korupční aféru. Měli v úmyslu natáčet v Goodison Park, ale na poslední chvíli nás tam nepustili. Byl jsem vzrušený, protože jsem vyrostl v Liverpoolu a chodil do Anfield každý týden. Musel jsem nosit tričko Evertonu a to bylo opravdu hrozné. Ale jet do Goodisonu by mě zabilo.
Paul Anderson a Milla Jovovich. Důkaz, že Bůh neexistuje. Co vy na to?

Steve Saul, přes email

Umm…jeho jméno je Steve Saul? To nemá nic lepšího na práci? Po pravdě když Paul hledal hlavní představitelku pro Resident Evil, řekl, „Oh, dneska jsem měl setkání s Millou Jovovich.“ A já se zeptal, „Kdo to čte s ní?“, a on řekl, „Oh, já.“, já na to, „Ale ty jsi herec na hovno, to není dobré. Co kdybych šel dovnitř?“ A tak jsem tam vešel a viděl jsem, jak to mezi nima jiskří, nemělo to nic společného s filmem. Je to kouzelné. Velmi žárlím.
Kdo první brečel v přípravném kempu na Černý jestřáb sestřelen (Black Hawk Down)?

Si Mannion, Gosport

(dlouhá pauza) Hrozně rád bych to řekl. Až budu v důchodu, můžu vyprávět pravdu o spoustě lidí, kteří by neměli být v zábavním průmyslu – nebo v jakémkoli jiném. Já se zlomil téměř okamžitě, ale já nepředstírám, že jsem něco, co nejsem.
Nedávno jste dělal Tuxedo s Jackie Chanem a Jennifer Love Hewitt. Byl jste šťastný, že jste se setkat s tak talentovaným párem? A k tomu s Jackie Chanem?

Tony Haynes, Hove

Boom boom! (smích). To je vtip nebo otázka? Byl jsem potěšen, že jsem potkal všechny tři. A je to zábavné – Jeffiner klidně i dvakrát, ale Jackie nejméně šestkrát. Nikdy v životě jsem nepotkal nikoho energičtějšího. Právě když jste unavení, on pobíhá okolo, rozdává sendviče, nabízí masáže, dělá triky, nacvičuje přemety. A pak najednou, „No tak, kdo jde do nemocnice dávat krev?“
Kdybychom byli spolu ve sprše, udělal byste na mě dojem, nebo byste se raději otočil?

Terrence Heesch, přes email

No, to záleží na tom, z které by to bylo strany, ne? Jestli by na něj udělaly dojem moje pevně sevřené půlky nebo můj nedávno vypracovaný hrudník. Nahnali mě do tělocvičny ve snaze podkopat představy o kapitánu Hookovi (Peter Pan). Budu tam štíhlý a fit a mladý a vypracovaný – pardon, že se tak vykecávám. Všeobecně se společným sprchám vyhýbám, a po tomhle dopisu vidím, že je to moudré rozhodnutí.
Nejste naštvaný, že jste nikdy neměl v holywoodském filmu žádnou velkou milostnou scénu?

Neil Redman, Glamorgan

Ve filmu jsem jich tolik neměl. Píchal jsem Kirstie Alley – dal jsem jí pěknou nakládačku v Last Don II. V televizi jsem píchal s muži a ženami, a na divadle většinou s muži. Nepřijde mi nic erotického na někom zpoceném akorát po obědě se čtyřiceti lidmi okolo, kteří vás popohání, přesouvají světla a pudrují váš zadek, zatímco řídí každičký pohyb. Není nic víc ponižujícího, než když chlap dostane erekci, a není nic víc ponižujícího ženu účastnící se toho, než když jí nedostane. Takže tak jako tak jste v háji.

Po poprasku kolem Patriota vás starosta Liverpoolu vyzval na zápas v páce, abyste odčinil vaše „zvěrstva“. Kdo vyhrál?

Peter Landy, Doncaster

Nedošlo k tomu. Jeho oddělení pro styk s veřejností řeklo, že by to bylo nedůstojné. Docela se mi ulevilo, protože mohly nastat jen dva výsledky. Buď by mě porazil, což by bylo pro mě strašně trapné, protože je podstatně starší než já. Na druhé straně kdybych vyhrál, vypadal bych jako hrozný surovec, který ztloukl starého muže. Hlava – 22.
Je vám líto, že váš štěk ve Spice World byl vystřižen?

Trudie Gates, přes email

Je mi to strašně líto, protože jsem řekl milionům dětí, že jsem v tom byl, a ony všechny šly a půjčily si ten film kvůli tomu, a teď mi nevěří. Hrál jsem spisovatele jako je Irvina Welshe a – nevím o tom, že by Irvine Welsh bral drogy – hrál jsem ho jako by si vzal gram kokainu. Takže možná proto nebo možná kvůli tomu, že jsem celou dobu zíral na kozy Emmě Bunton, to nebylo vhodné. Mně přišlo, že si to ta scéna žádá.
Jednou jste prohlásil, že jste se strašně bál u třetí části Pátku třináctého. Já tvrdím, Jasone Isaacsi, že jste poseroutka.

David Howes, Balham

Oh, to je naprostá pravda. Jsem skrz na skrz strašpytel. Bojím se hmyzu, bojím se hlasitých zvuků…Jsem nicka, Dave – prosím nebij mě! Jestli chceš vědět podrobnosti, viděl jsem Pátek třináctého třetí část na letním táboru v Americe, když jsem byl jako teenager jako praktikant na letním táboře v Americe. Vyplížili jsme se pozdě v noci a šli do místního autokina. Zpátky jsme se vraceli po tmě přes les. Já a jeden docela velký, drsný chlápek jsme se drželi za ruce, protože jsme se příliš báli.

Můžete přeložit latinskou frázi z Horizontu události do angličtiny: „Liberate tutemea ex inferis“.

Malcolm Allard, Ride

Uh, myslím, že to je „spaste se před peklem“. Mám dojem, že jsme tu latinu zvorali – určitě to znamená „prosím, přeparkujte si auto“ nebo tak něco.
Nějaké rady pro nadějné transvestity po tom, co jste v Listopadové romaci (Sweet November) měl na sobě dámské šaty?

jméno a adresa neposkytnuto

Jasně, pár dní předtím, než vlezete do ženských šatů, se neholte, protože pak budete po oholení mnohem hladší. Navíc pokud máte falešné nehty, ujistěte se, že je poblíž někdo, kdo vám pomůže natáhnout kalhotky, jinak vám v jednom kuse potečou oči na punčocháčích jako mě. K vytáčení telefoních čísel používejte tužku. Umělá prsa? Něco jako „příliš velká“ neexistuje.
Kdo je nejlepší filmový zlosyn všech dob?

Vetřelec.

D.J.

Děkuji bedrníce za pomoc s překladem. Vše je přeloženo s maximální pečlivostí a přesností a jakákoli podobnost s fikcí je čistě náhodná a může za ní Jason Isaacs.
Časopis Empire, prosinec 2002, str. 79