Vzhledem k premiéře druhého dílu Hobita (doufám, že půjdete a pak se pochlubíte, jak se vám to líbilo – třeba i nějakým krátkým popiskem do Pentagramu, hm? Hm?! ), oprášíme Středozem, místa, bytosti, legendy…prostě všechno, co se každému fandovi LOTRa může hodit. I po těch letech. Zde je první část. Pro jazykofily doporučuju očíhnout rovněž lekce elfštiny (2 cykly) , které se nachází v sekci čtenářského deníku.

Kdo je Eru a kdo jsou Ainur

Eru, jinak také zván Jeden, v elfštině Ilúvatar, stvořil ze své myšlenky Ainur a ti před ním provozovali velkou Hudbu. V této Hudbě započal Svět, protože Ilúvatar píseň zviditelnil. Mnozí z Ainur si Svět zamilovali a Ilúvatar proto dal jejich vidění Bytí, umístil jej do Prázdna a vyslal Tajný oheň, aby hořel v srdci Světa, a ten byl nazván Eä.
Elfové a lidé jsou jeho děti.

„…nelze hrát žádné téma, které nemá hlubší zdroj ve mně, a nikdo nemůže změnit hudbu mě navzdory, neboť ten, kdo se o to pokusí, se prokáže jen jako můj nástroj k vytvoření ještě podivnějších věcí, jaké si sám vůbec nepředstavoval…“

Ainur, což by se dalo přeložit jako “Svatí”, na počátku Času vešli do Světa, který si zamilovali, a jejich úkolem bylo prací naplnit vidění, které spatřili. Dlouho se lopotili v končinách Eä, jenž stvořil Ilúvatar, až byla v ustanovený čas vytvořena Arda, Království Země, do níž pak vstoupili.

Mezi Ainur patří Velcí, elfové je nazývají Valar – mocnosti Ardy, lidé bohové, sedm pánů Valar (v náležitém pořadí podle moci Manwë, Ulmo, Aulë, Oromë, Mandos, Lórien, Tulkas) a sedm valarských královen Valier (Varda, Yavanna, Nienna, Estë, Vairë, Vána, Nessa).

Manwë je Ilúvatarovi nejdražší a nejjasněji chápe jeho záměry. Je to pán Ardy a vládcem všech, kteří na ní bydlí. Má přízvisko Súlimo, Pán dechu Ardy.

Jeho potěšením jsou oblaka a vítr, miluje rychlé ptáky se silnými křídly. Orlové jsou jeho poslové, poryvy větru jsou pochody jeho mysli, jeho hněv je bouře, která otřásá zemí a láme skály.

Oči má modré, jasné a strašné jako blesk, modré roucho a žezlo safírové.

Nejdražší jsou mu vanyarští elfové, protože jejich největší dovednost spočívá v poezii, která je jeho největším potěšením.

Sídlí s Vardou na nejvyšší hoře Taniquetilu v klenutých síních Ilmarinu, když je tam s ním Varda vidí dál než všechny jiné oči, mlhou a tmou přes nekonečné míle moří

Varda je Královna nebes a jejím živlem je světlo. Zná všechny končiny Eä. Přišla z hlubin Eä Manwëmu na pomoc. Melkor se jí bojí a nenávidí ji ze všech nejvíc. Její krása je příliš velká na to, aby se dala popsat, v její tváři totiž žije Ilúvatarovo světlo.

Když je s ní Manwë slyší jasněji než všechny uši zvuk hlasů, které volají od západu na východ, z kopců, údolí a z temných míst.

Elfové ji nejvíce milují, protože světlo jejích hvězd je povolalo do světa a uvízlo jim v očích. Říkají jí Elbereth, Elentári, Tintallë, Fanuilos, Sněžná, Gilthoniel, Rozsvětitelka a Paní hvězd

Ulmo je druhým nejmocnějším Valou, pod jeho vládou jsou všechna vodstva, a tak se dozvídá o věcech, které by se Manwë jinak nedozvěděl. Žije sám, nikde nebydlí dlouho, pohybuje se podle libosti hlubokými vodami okolo země i pod ní, nerad chodí po zemi a málokdy se obléká tělem. Kdokoli ho spatřil, naplnilo ho to děsem. Zjevuje se jako Král moří v tmavé přilbě s pěnovým chocholem a v brnění z mihotavého stříbra.

Miluje lidi a elfy a nikdy je neopustil. Mluví s nimi hlasem , který je slyšet jako hudba vody.

Jeho vazalem je Maia Ossë, je pánem moří, které omývají Středozem, nechodí do hlubin, miluje pobřeží a ostrovy a raduje se z Manwëho větrů, libuje si totiž v bouřích. Záliba v násilí ho nikdy nepřešla, někdy svévolně zuří bez příkazu svého pána Ulma, a tak ho námořníci milují, ale nedůvěřují mu. Jeho manželkou je Maia Uinen, Paní moří, jejíž vlasy se rozprostírají ve všech vodách pod oblohou. Miluje všechny tvory, kteří žijí ve slaných vodách, a všechno býlí, které tam roste. K ní volají námořníci, protože umí uklidnit vlny, zkrotit Ossëho divokost, Númenorejci dlouho žili pod její ochranou a ctili ji stejně jako Valar

Aulë, nazývaný Kovář, Tvůrce hor, trpaslíci mu říkají Mahal, neboli tvůrce, protože z hlíny a kamení uhnětl jejich plemeno, má o trochu menší moc než Ulmo. Panuje nade všemi látkami, z nichž se Arda skládá. Je kovář a mistr všech řemesel. Od něj se Noldor naučili nejvíce a on byl jejich přítelem

Yavanna, Dárkyně plodů, miluje všechno, co roste. Je Aulëho manželkou a těší se největší úctě hned po Vardě. V eldarském jazyce má přízvisko Kementári, Královna Země.

V ženské podobě je urostlá a chodí v zeleném, ale někdy na sebe bere jinou podobu. Někteří ji viděli jako strom pod nebesy, korunovaný sluncem, ze všech jeho větví se lila na holou zem zlatá rosa a země se zelenala obilím, ale kořeny stromu byly v Ulmových vodách a v jeho listí hovořil Manwëho vítr

Mandos pravým jménem Námo sídlí v Mandosu, který je západně od Valinoru, je strážce Domu mrtvých a povolává duchy zabitých. On a Lórien jsou Fëanturi, páni duchů, a jsou to bratři.

Mandos nic nezapomíná a ví všechno, co bude, kromě toho, co ještě patří do Ilúvatarovi svobody. Je Hlasatelem soudu Valar, ale soudní výroky pronáší jen na Manwëho pokyn, a je přísným Soudcem mrtvých

Vairë Tkadlena, Mandosova manželka, tká příběhové sítě a obléká jimi síně Mandosu, jenž se stále, jak věky plynou, rozšiřují.

Lórien, pravým jménem Irmo, je mladší z obou bratrů (on a Mandos jsou Fëanturi, páni duchů, a jsou to bratři), je pánem snů a vidění.

Jeho zahrady v zemi Valar jsou v Lórienu, což je nejkrásnější místo na zemi osídlené mnoha duchy. Z jeho a Estëiných fontán čerpají osvěžení všichni, kdo bydlí ve Valinoru a do Lórienu přicházejí někdy sami Valar hledat odpočinek a úlevu od břemene Ardy

Estë má šedé roucho a jejím darem je odpočinek. Je to Lórienova manželka a léčitelka ran a únav. Ve dne nevychází, ale spí na ostrově v jezeře Lórellin

Nienna je mocnější než Estë, je to sestra Fëanturi, a bydlí sama. Zná zármutek a truchlí pro každou ránu, kterou Arda utrpěla Melkorovým kazisvětstvím. Nepláče však nad sebou, a ti, kdo jí naslouchají, se učí soucitu a vytrvalosti v naději.

Její síně jsou západně od Západu, na hranicích světa. Málo kdy přichází do města Valimaru, kde vládne radost. Raději chodí do síní Mandosu, které jsou blízko jejích a všichni, kdo v Mandosu čekají, k ní volají, protože přináší duchu sílu a obrací zármutek v moudrost

Tulkas přišel na Ardu poslední, aby pomohl Valar v prvních bitvách s Melkorem. Jeho přízvisko je Astaldo, Udatný. Je největší v síle a činech mužné zdatnosti, libuje si v zápase a měření sil. Nejezdí na koni, protože je schopný předběhnout všechno, co má nohy, a je neúnavný.

Vousy má zlaté a tělo zardělé, jeho zbraní jsou ruce. Stále se směje, při hře i ve válce. V bitvách před zrodem elfů se smál i Melkorovi do tváře.

Nedbá o minulost ani o budoucnost a jako rádce není k ničemu, ale je vytrvalým přítelem

Nessa, Tulkasova manželka, je ohebná a lehkonohá. Miluje jeleny, kteří jsou jí zasvěceni, a ti za ní chodí, kdykoli se prochází divočinou, ale ona je dokáže předběhnout. Je rychlá jako šíp s větrem ve vlasech. Libuje si v tanci a tančí ve Valimaru na paloucích nevadnoucí zeleně

Oromë jen nerad opouštěl Středozem a přišel do Valinoru poslední. Je lovcem netvorů a šelem, miluje stromy.

Jeho jméno znamená „trubač na roh“, říkají mu Aldaron, Sindar mu říkají Tauron, Pán lesů, nebo Araw a lidé Béma. Má-li méně síly než Tulkas, je v hněvu strašnější. Jeho kůň Nahar je na slunci bílý a v noci stříbřitě září. Valaróma je jméno jeho velikého rohu, jehož zvuk je jako východ slunce v šarlatu nebo šíp blesku roztínající nebe a děsí služebníky tmy

Vána je mladší sestrou Yavanny a Oromëho manželkou.
Všechny květiny pučí, když jde kolem, rozkvítají, jakmile na ně pohlédne a přichází-li, zpívají všichni ptáci. Je ztělesněním jara

Melkor – Ten, který povstává v moci, ale toto jméno pozbyl. Noldor ho nazývají Morgothem, Temným nepřítelem Světa.

Byl Manwëho bratrem a dostal od Ilúvatara velkou moc. Měl podíl na darech a poznání všech ostatních Valar, ale používal je ke zlým záměrům a vyplýtval svou sílu v násilí a tyranii. Jeho doménou byla tma a chlad. Byl však naplněn pýchou a chtěl vládnout nade všemi. Z nádhery klesl přes opovážlivost k pohrdání vším kromě sebe sama. Při vytváření Ardy mařil, co se dalo, a Arda se tak stala pokaženou a nedokonalou. Stal se duchem zmarňujícím a nelítostným. Proměnil pochopení v lstivost, vše převracel podle své vůle, až se stal nestoudným lhářem.

Prahl po Ardě a po všem, co je na ní, toužil po Manwëho kralování a po nadvládě nad říšemi sobě rovných. Přitáhl k sobě a zkazil mnoho Maiar, kteří přilákáni jeho krásou mu zůstali věrní i v zatmění, jiné strhl do svých služeb lhaním a zrádnými dary. Největší z jeho služebníků byl duch, jehož Eldar nazývali Sauron nebo Gorthaur Krutý.

Ve Středozemi si zbudoval pevnosti Utummo a Angband. Vedl pět velkých válek proti Valar, zničil Velké lampy i Stromy Valar. Na počátku se zjevoval ve sličné i ohavné podobě, ale po zničení Stromů už na sebe nedokázal sličnou podobu vzít. Elfský kníže Fëanor ho nazval Morgothem „Temným nepřítelem Světa“, a tak ho od té doby elfové nazývali. Byl vysoký jako věž, nosil železnou korunu a černé brnění. Ozbrojen byl palcátem zvaným Grond, Kladivo podsvětí, a velikým černým štítem. V očích mu planul oheň žášti. Ruce měl popálené od silmarilů, tvář měl zjizvenou od drápů krále orlů Thorondora a po ráně zasazené elfským králem Fingolfinem kulhal. Ve Válce hněvu byla jeho moc poražena a on byl vyhnán z Kruhů světla a navždy uzavřen

Maiar jsou Menší Ainur a slouží Valar. Je jich mnoho, ale jen u málo z nich se uvádí jméno.

Ohnivý duch Arien řídí putování lodičky Slunce. Tilion zase vozí lodičku Měsíce. Slunce a měsíc vznikly tak, že poslední plod umírajícího zlatého stromu Laurelinu a umírajícího stříbrného stromu Telperionu byly vsazeny do lodiček ukovaných Aulëm a posvěceným Manwëm.

Ossë a Uinen jsou služebníci Ulma. Ossë miluje mořské elfy a byl to on, kdo Teleri naučil stavět lodě. Všichni námořníci se ho ale bojí. V radosti i zlosti je strašlivý. Uinen je Paní klidných vod, je Ossëho manželkou a jako jediná ho dokáže uklidnit. Dlouho se její přízni těšili Númenorejci.

Melian byla Maia, která se provdala za eldarského pána Elwëho Singolla, jemuž se pak říkalo Thingol. Je to jediný svazek elfa a Maii. Po manželově smrti se vrátila do Valinoru.

Středozem obývali i jiní duchové, kteří snad k Maiar patřili. Jako kupříkladu ten, jemuž Šedí elfové říkali Iarwain Ben-adar, neboli „starý“ a „bez otce“, trpaslíci mu říkali Forn, lidé Prastar a hobiti Tom Bombadil. Jeho manželka Zlatěnka byla dcerou říční ženky Opletnice, která byla nejspíš Maia sloužící Ulmovi.

Mezi Maiar patřili rovněž Istari – do Středozemě jich přišlo pět, ale hovoří se jen o třech – Saruman Bílý, Radagast Hnědý a nejslavnější Olórin neboli Gandalf Šedý. Poslední dva byli Alatar a Pallando známí jako Modří čarodějové a služebníci Oromëho.

Mezi Maiar dále patřili balrogové, duchové ohně, kteří se nenávistí a zlobou pokřivili do démonických podob.

Rovněž strašlivá Ungoliant, jejíž potomkem byla Odula, byla Maia, ale sloužila jen sobě. Říká se, že pohltila sama sebe.

Možná že i vlkodlaci a upíři byli Mair, neboť se vypráví, že to byli duchové, kteří na sebe brali strašlivé podoby. O jejich vzniku ale není nic známo. Ze všech upírů se uvádí jen Thuringwethil „paní stínu“ a z vlkodlaků jejich pán a praotec Draugluin.

 

A bonus navíc:

Recept na lembas

Byl zabalen ve stříbřitých listech, a nitky, které jej svazovaly, byly na uzlících zapečetěny královninou pečetí, oplatkou bílého vosku ve tvaru květu Telperionu.

Podle zvyku patřilo přechovávání a vydávání lembasu jedině královně. Zde je na mysli Královna Melian z Doriathu. Je známo, že tajemství lembasu znala a stejná práva měla i Galadriel, Paní Lothlórienu.

Podobného složení a účelu byl i kram, placky, které pekli lidé v Esgarotu, a které dali na cestu Bilbovi a trpaslíkům k Osamělé hoře. Kram ale nebyl zdaleka tak vydatný jako lembas, neboť na lembasu spočívalo dávné kouzlo elfů a žádný člověk nedovedl něco takového vyrobit.

Tento recept je tedy spíše receptem na výrobu kramu než na výrobu lembasu, i když kdo ví…

Ingredience:

3 lžíce másla

1 vajíčko (budeme potřebovat zvlášť žloutek a zvlášť bílek)

8 lžic cukru

1 sáček vanilkového cukru (není nutný)

12 lžic mouky

1 lžička skořice

Smícháme opatrně všechny jmenované přísady (kromě bílku, ten použijeme až později) v míse, a dokonale prohněteme až získáme hutné těsto. (Podle potřeby postupně přidáváme mouku nebo máslo)

Nyní dejte těsto do lednice asi tak na jednu hodinu uležet. (To je stejný postup jako u vánočního pečiva)

Zatímco těsto odpočívá v chladu, připravíme si vál, nůž, popř. váleček na těsto.
Těsto vyválíme do válce a nařežeme na kolečka asi 1 cm silná. (Jestli chcete mít opravdové velké “lembasy” stačí těsto vyválet na válu asi tak na stejnou tloušťku jako těsto na pizzu)

Takto připravené lembasy ještě potřeme bílkem. (Fajnšmekři mohou přidat i několik rozinek navrch)

Pečeme uprostřed trouby o teplotě zhruba 175 °C. asi 20 minut dokud lembas nedostane zalatavou až světle hnědou barvu. Čím tmavší bude, tím víc hořkou chuť bude mít.

Hm, Melian ani Galadriel asi takto lembas nepřipravovaly, ale výsledkem celého snažení jsou docela chutné koláčky a stojí za to je vyzkoušet. Hlavně pokud jste opravdu skalní příznivci J.R.R.T., elfů, Středozemě, vaření, a vůbec toho všeho…

 

Pro Pentagram sepsal D.J.