Podstatná jména – skloňování, rod, člen

Člen

– existuje pouze člen určitý i

i eleni = ty hvězdy

– nepřítomnost členu obvykle naznačuje, že pod.jm. neurčité

Rod

– koncovka mužského rodu je –o

– koncovka ženského rodu je -e

fírima = smrtelný; fírimo = smrtelník; fírime = smrtelnice

Podstatná jména

– skloňují se v devíti respektive v deseti pádech, neboť kde čeština používá předložku dává quenijština přednost pádu

– pokud jsou pádové koncovky přidány k pod.jm., které končí na souhlásku, vkládá se často mezi jméno a koncovku ´e´ pro lepší výslovnost; pokud je pod.jm. v množném čísle vkládá se ´i´

Elendilenna; elenillor

Pády

1) nominativ (český 1.pád)

– má tvar pod.jm. bez koncovky

– jeho funkcí je být podmětem slovesa

Auta i lómë! Noc odchází!

Aurë entuluva! Den znovu přijde

2) akuzativ (český 4.pád)

– poslední koncovka jména se prodlouží

– pod.jm. končící na souhlásku nemají rozlišený akuzativ

– jeho funkcí je označení předmětu slovesa

– v množném čísle se dává koncovka -i

– koncové –u v duálu (typ množného čísla, o nichž si povíme v další lekci) se v akuzativu dlouží, koncové –t má u duálu akuzativ nerozlišený

– v řeči Noldor postupně tento pád splynul s nominativem; zachoval se pouze ve valinorské quenijštině a v knižní quenijštině

haryan ciryá = mám loď; haryan ciryai = mám lodě

později povolen tvar haryan cirya/ ciryar

3) genitiv (český 2.pád)

– koncovka o; v množném čísle koncovka -on přidávaná k nominativu plurálu

– vytlačuje koncové ´a´

– pokud slovo končí na ´o´, stává se koncovka „neviditelná“ a vyplývá z kontextu

– zřídka může vyjadřovat význam od, z, ale to se vyjadřuje spíš pomocí ablativu

alda = strom; aldo = stromu

aldar = stromy; aldaron = stromů

Vardo tellumar = kupole Vardy (zde vytlačuje koncové ´a´ – Varda => Vardo)

indis i ciryamo = žena námořníka

4) posesiv (český přivlastňovací způsob) někdy nazýván asociativ

– koncovka –va (-wa pro pod.jm končící na souhlásku)

– obecně vyjadřuje jako genitiv vlastnictví, držení a do jisté míry tak genitivu konkuruje

– Tolkien sám uvedl příklad v odlišnostech genitivu a posesivu takovýto:

posesiv róma Oroméva znamená Oromëho roh ve smyslu roh, který patřil/patří Oromëmu“ v čase, v kterém se mluví (minulost nebo přítomnost)

genitiv róma Oromëo by nejspíše byl také přeloženo jako Oromëho roh, ale správně by bylo „roh, který je od Oromëho“, naznačující, že roh již není v Oromëho vlastnictví v čase, v kterém se mluví

– rozdíl je nejasný, genitiv i v pozdějších dobách dotíral na funkci posesivu, genitiv nejspíš vyjadřuje přívlastek neshodný a posesiv přívlastek shodný

5) dativ (český 3.pád)

– koncovka –n

– obyčejně se překládá jako předložka pro, k, ke

– často odpovídá nepřímému předmětu

ni = já; nin = pro mě

I nis antanë i hínan anna. Ta žena dala dítěti dar.

Si mani i yulma nin enquantuva? Kdo mi teď znovu naplní pohár?

6) lokativ (otázka kde)

– koncovka –ssë, v množném čísle –ssen

-ve významu na, v

yassen = v nichž, v kterých; yassë = v němž, v kterém

mahalma = trůn; mahalmassen = na trůnech

7) ablativ (na otázku odkud)

– koncovka – llo

– ve významu z, od, ven(ku) z, pryč z

Rómen = jih; Rómenello = z jihu (zkracuje se na Rómello)

Ondolindello = z Ondolindë (Gondolinu)

8) alativ (na otázku kam)

– koncovka –nna

– ve významu k, na, do, nahoru na

Et Eärello Endorenna utúlien. Z Velkého moře do Středozemě jsem přišel.

falmalinnar = na pěnících vlnách (-linnar je koncovka plurál partitiv alativu)

9) instrumentál (český 7.pád)

– koncovka – nen

– označuje nástroj, kterým je něco konáno nebo jednoduše důvod proč se něco děje

laurië lantar lassi súrinen = jako zlato padají listy větrem (tedy díky větru)

i carir quettar ómainen = ti, kteří tvoří slova hlasy (ómainen je plurál instrumentál od óma = hlas)

10) respektiv

– koncovka –s

– funkce neznámá, Tolkien ho nijak neoznačil a nikde se neobjevil

– někdo ho používá jako alternativu k lokativní koncovce

D.J.