Slovesa, podmínkové věty

Slovesa

– holé kořeny bez koncovky (např. quet = mluvit; mat é jíst) lze považovat za základní slovesné kmeny

– ostatní slovesa skládající se z kmene a koncovky -ya, -ta (např. metya = dokončit) lze označit za odvozená

Infinitiv

– základní slovesa mají koncovku infinitivu nebo gerundia (pod.jm.slovesné) -ië

quetië = mluvit (pozor v češtině není rozdíl mezi základním tvarem slovesa a infinitivem)

– předpokládá se, že slovesa na -ta a snad i většina slovesných kmenů končících na samohlásku vypouští koncové samohlásky a přidávají koncovku -ië

– anta = dávat; infivitiv antië

– u sloves končících na -ya je podoba infinitivu nejasná; buď se koncovka celá nahrazuje koncovkou ië a nebo sloveso zůstává beze změny

– do jisté míry lze celý problém obejit – zdá se, že Quenya používá často jednoduše základní tvar slovesa

áva cárë – nedělej/te (to)

carë je zřejmě „aoristovým kmenem“ (viz níže) (aorist je slovesný čas vyjadřující minulý děj), vytvořeným ze základního slovesného kmenu car- přidáním koncovky –ë, všechna základní slovesa se takto chovají , slovesa odvozená zůstávají v takových to slovních konstrukcích beze změny

áva tulë – nepřicházej/te

Áva hilya Fëanáro Endorenna = nenásleduj/te Fëanora do Středozemě (kde je základ hilya- – „následovat“ použit jako infinitiv)

– infinitiv se používá ve vazbách s nepřímým slovesným předmětem

tula matien = pojďte jíst (sloveso je v infinitivu s dativovou koncovkou -n)

Přítomný čas

– koncovka a

– končí-li sloveso na ´a´, stává se koncovka neviditelnou (naneštěstí některé prameny uvádí, že -aa se mění na -ea, ale já osobně to nepoužívám)

– přidáním koncovky k základnímu slovesu se dlouží kmenová samohláska

– tento čas vyjadřuje trvání, pokračování, odpovídá anglickému přítomnému průběhovému

sil = svítit; síla = svítí

– jiný pramen uvádí navíc, že v 3.os. čísla jednotného dochází v přítomném čase, pokud je vetě nějaký podmět, a kmen slovesa končí na souhlásku k přibrání koncovky -ë

– končí-li sloveso na -u a dovolují-li to předchozí souhlásky (k, l, n, g, r, s, t) pak se ve 3.os. čísla jednotého mění -u na -we

niku => nikwe

pokud tato změna možná není, připojuje se -i nbo se nepřipojí nic a -u se změní na -o

lapu => lapui nebo lapo

slovesa končící na -o nejspíš zůstávají beze změny

slovesa končící na -i lze snad brát jako obměnu slov končící na -e

sisi => sise; tikwi => tikwe

– slovesa končící na -o, -i a většina slov na -u pocházejí z nejstarších pramenů a nejspíš byla Tolkienem předělána nebo měla být předělána jako např. kvete = lóto, jenž bylo změněno na losta

– v množném čísle se přidává -r a -e se mění na -i

– u sloves končících na -u vznikne buď -wir nebo -uir

Aorist

– koncovka -ë, která se přidáním další koncovky mění na -i-

– odpovídá anglickému přítomnému prostému

sil = svítit; silë = svítí (množné číslo silir)

Minulý čas

– odvozená slovesa přibírají příponu -në

– základní slovesa vkládají nosovku -n- (pouze před ´p´ se vkládá -m-) a koncovku -ë

orta => ortanë; quet => quentë; top => tompë

– pokud základní sloveso končí na – r, -n, -m přidává se přípona -në

tir => tirnë; tam => tamnë; cen => cennë

– pokud základní sloveso končí na -l je přípona asimilována na -lë

wil => willë

– existuje několik sloves, která minulý čas tvoří koncovkou -ë a prodloužením kmenové samohlásky

lav = přesahovat => lávë (Tolkien si nějakou dobu pohrával s myšlenkou tvořit tak minulý čas univerzálně, proto lze najít tvary túle či cáre místo tullë, carnë)

Perfektum (předpřítomný čas)

– neurčuje přesný čas, akce je skončena, ale následky trvají do přítomnosti

u základních sloves se vypouští koncová samohláska (pokud tam je) a přidává se přípona -ië, prodlouží kmenová samohláska a přidá se předpona – samohláska identická s kmenovou

hat => ahátië = zlomil; tec => etécië; ric => irícië; top => otópië; tul => utúlië

– u odvozených sloves se neprodlužuje kmenová samohláska, protože je následována souhláskovou spřežkou

harna => aharnië; horta => ohortië

– slovesa končící na -ya pravděpodobně vypouští celou tuto koncovku a sloveso se chová jako základní

harya => ahárië

– existují i případy, které nemají předponu

fírië = vydechnout naposledy

Budoucí čas

– vypustí se koncová samohláska (pokud tam je) a přidá se přípona -uva

hiruva = nalezne

– slovesům, kterým se v minulém čase přidává nosovka, se jim přidává i v budoucím

quat = naplnit; enquantuva = znovu naplnit

Imperativ (rozkazovací způsob)

– stejně jako přítomný čas má koncovku -a

– u základních sloves e neprodlužuje kmenová samohláska

laita = chválí, chval/te; sila = sviť

– spolu s imperativem se často objevuje částice a nebo á

A laita, laita te! = Chvalte, chvalte je!

á vala Manwë = poroučej, Manwë

– imperativ obvykle neudává číslo, jestli je rozkaz určen jedné nebo více osobám; naopak podle jiných pramenů to lze odlišit připojením zkrácených koncovek pro druhou osobu -t, -l

Přací vzorec

– skládá se z nai = kéž, ať, budiž a slovesa v budoucím čase

nai hiruvalyë Valimar = kéž bys našel Valimar

nai tiruvantes = ať ho hlídají

Aoristový infinitiv

– je tvořen příponovou spřežkou -i- + -ta-, kde ´i´ je modifikace aoristové koncovky ´ë´ určenou pr použití uvnitř slova a ´ta´ je koncovka předeslání zájmenného předmětu

úmerenyë melitavë = nechci ji milovat

orë nin caritas = nutí mě to udělat (car + ita + s = udělat + aoristový infinitiv + to)

– tento infinitiv může přijímat i koncovky předmětu

caritalya(s) = udělat to tobě (všimněte si, že místo zájmenné koncovky se používá koncovka přivlastňovací)

– omezený počet sloves přijímá koncovku -r souhlasící v čísle s plurálem předmětu

laurië lantar lassi = zlatě padají listy

laurëa lanta lassë ´jako zlato padá list (příd.jm. laurëa = „jako zlato“ se rovněž mění s číslem)

Impersonální (neosobní) slovesa

– jsou zvláštním případem aoristového infinitivu

orë nin caritas = nutí mě to dělat

– místo aktivního „cítím nutnost“ vyjadřuje sloveso vliv z vnějšku, která má na mluvčího nějaký dopad, nikoli činnost úmyslně vykonávanou

orë nin caritas vs mauya nin carë (první snad znamená mám povinnost (ich soll) a druhé musím udělat (ich muss)

Činný rod

– sloveso popisující činnost předmětu jiného slovesa dostává předponu a- a je použito v základním tvaru bez koncovek

Man cenuva lumbor ahosta? = Kdo uvidí kupící se mraky?

– nejčastěji se používá pro slovesa popisující předmět slovesa smyslového vnímání

yétalyë ulundo = Ddíváš se na zrůdu

i ulundo colë caurë = ta zrůda přináší hrůzu

obě výše uvedené věty se dají vyjádřit jedinou: Yétalyë ulundo acolë caurë = Díváš se na zrůdu přinášející hrůzu

Dativový předmět

– používá se při tvoření vazeb mezi dvěma osobními slovesy

– první sloveso je v obvyklém tvaru a druhé přibírá v infinitivu dativovou koncovku -n

tula matien = pojďte jíst (doslova pojďte k jedení)

tulin (tulinyë) matien = jdu jíst

termaruva enyalien = zůstane k připomenutí; zůstane, aby připomínal

Aoristový předmět

– používá se při vazbách „modálních“ sloves s osobními

– první sloveso je v obvyklém tvru, druhé v příslušném aoristovém tvru

merin (merinyë) matë = chci jíst

polin (polinyë) quetë = umím mluvit

Předmětová fráze

– používá se při slovesných vazbách, kde se odlišuje podmět od předmětu

– slovesa v obvyklých tvarech jsou spojena částicí sa = aby

merin sa haryalyë = přeji si, aby měl

merenyë sa linnalyë fumien = chci, abyste šli spát

Frekventativ

– tvoří se zdvojením počáteční slabiky

– představuje opakovanou činnost

lanta = padat; lalanta = popadávat; padat jeden za druhým

Sloveso být

jako spona

ná = je (jsem, jsi)

nar = jsou (jste, jsme)

I anar ná laurëa = Slunce je zlaté

ve významu existenčním ëa

I anar ëa menelessë = Slunce je na obloze (ve významu existuje)

na = buď

nuva = bude

né = byl

ner = byli

ume = není

umin = nejsem

úmë = nebyl

umir = nejsou

ávan = nebudu

Podmínkové věty

– hypotetické, ale měly by odpovídat tomu, co se o jazyku ví

– vazba oltaire (olta íre doslova představ si, když), přičemž časy se užívají zcela přirozeně

Oltaire isildur lastane Gil-galad, hastane i korma.

Kdyby Isildur poslechl Gil-galada, zničil by prsten.

K téhle větě bych měla jednu jedovatou poznámku. Vzhledem k tomu, že ve chvíli, kdy Isildur získal prsten, byl Gil-galad už mrtvý, se mu muselo Isildurovi fakt blbě radit, takže není divu, že ho Isildur neposlechl. Ale já tu větu nevymýšlel, já jím jen přeložil

Tímto končí náš malý přehled quenijštiny.

D.J.