Člen, podstatná jména – množné číslo, sklońování; přídavná jména
Člen
– neurčitý člen neexistuje
– člen určitý pro jednotné číslo je i a pro množné číslo in
i aran = ten král; in erain = ti králové
– člen se může objevit jako přípona předložky ve tvaru -n, -in
na = k; nan = k něčemu, ve smyslu určení směru
be = vzhledem k; ben = v něčem určitém, vzhledem k
– be samo o sobě není doloženo, odpovídá quenijskému vë = jako
– pokud má lčen tvar -in může způsobit fonologickou změnu ve slově, ke kterému je připojen
no = pod; nuin = pod něčím určitým
or = nad; erin
o = z; uin
– koncovky -i, -in připojené k předložkám jsou nepřímé tvary členu, která mají stejnou podobu v jednotném i množném čísle
– v některých případech následuje normální samostatný člen po samostatné předložce
naur dan i ngaurhoth = oheň proti smečce vlků
– není jisté, zda k některým předložkám člen prostě připojit nelze nebo pouze záleží na výběru mluvčího, co použije
Člen v druhém pádu
– sindarština často vyjadřuje druhý pár pouhým pořadím slov
Ennyn Durin Aran Moria = Dveře Durina Pána Morie
– pokud je ale druhé slovo ve výrazu obecné a nikoli vlastní pod.jm. a je určité, používá se genitivní člen en
orthand en El = východ hvězdy
– en se někdy zkracuje na e, zřídka bývá nahrazen ´i´
Condir i Drann = starosta Kraje
– tvar in se běžně používá i v genitivních vazbách
Aerlinn in Edhil = zpěv elfů
– existují ale případy, kdy se en vyskytuje i před pod.jm. v množném čísle, toho se ale užívá málo kdy
Haudh – en – Ndengin = Pahorek zabitých
– v mnoha případech vyvolávají členy mutace
– n na konci členu in se často spolkne při nosové mutaci; ´n´ zmizí a dojde ke změně počáteční souhlásky následujícího pod.jm.; u členu připojeného k předložce zůstává, i když se to parně projevuje ve smíšené mutaci následujícího slova
– členy mají rovněž funkci vztažných zájmen
Podstatná jména
– množné číslo se vytváří změnou hlásek (platí i pro příd.jm)
– duál, pro přirozený pár, zastaral a přestal se používat
Množné číslo
samohláska A
– jestliže se nachází v koncové slabice slova obvykle se v mn.č. mění na ai; platí i pro jednoslabičná slova s dlouhým â
tâl = noha; tail
– v archaické sindarštině se a v poslední slabice objevuje jako ei, podle všeho se v poslední slabice slova nebo v jednoslabičných slovech změnilo na ai
– u slov určitého charakteru se a v poslední slabice mění na e
narn = příběh; nern
– před ng se rovněž objevuje e
lng = šavle, meč; leng
tang = tětiva; teng
– pokud a stojí před skupinou hlásek obsahujících n + neznělá koncová hláska, mění se v množném čísle na ai
– pravděpodobně u slov majících za ´a´ skupinu souhlásek začínajících na ´l´ se ei nemění na ai
alph = labuť; eilph
lalf = jilm; leilf
– v nekoncové slabice přechází a na e; neplatí jen v předposlední, ale ve všech nekoncových
aran = král; erain
Adanadar => Edenedair
Pozn. A tudíž žádný jakýsi počeštěný patvar Dúnadani, který se bohužel objevuje i v překladu Pána Prstenů, ale hezky Dúnedaini.
Samohláska E
– v nekoncových slabikách se nemění
– v koncové slabice se mění na i; platí i pro jednoslabičná slova)
edhel = elf; edhil
malen = žlutý; melin
certh = runa; cirth
– dlouhé ê se mění na dlouhé î
hên = dítě; hîn
– pokud je před ´e´ v koncové slabice ´i´, stává se z toho i a ´i´ v první slabice se dlouží
Miniel => Mínil
Samohláska I
– nemění se
Samohláska O
– v koncové slabice a jednoslabičných slovech se mění na y
dlouhé ó se mění na dlouhé ý
orch = ork; yrch
toll = ostrov; tyll
– pokud je v koncové slabice před ´o´ ´i´, stává se z toho ´y´
thalion = hrdina; thelyn
– v nekoncových slabikách se mění na e (toto ´e´ bylo v archaické sindarštině ö)
– v nekoncové slabice se nemění ve slovech, v nichž vzniklo z původního â
Rodon = Vala; Rodyn
Samohláska U
– ve všech slabikách se mění na y
– dlouhé û se v koncové slabice a u jednoslabičných slov mění na ui
dû r = temný; duir
Samohláska Y
– nemění se
Dvojhláska au
– mění se na oe
– pokud se vyskytuje v nepřízvučné slabice druhého slova složeniny, často se zkracuje na o, ale v množném čísle je oe
raug = démon => balrog; belroeg
– ostatní dvojhlásky ai, ae, ei,ui se obvykle nemění
Dvojhláska ai – výjimky
– existují případy, kdy se mění na i, î, y
cai = plot, ochrana; cî
cair = loď; cîr
gwain = nový; gwîn
lhain = hubený; lhîn
mail = drahý; mîl
paich = džus, sirup; pîch
fair = pravý, pravá ruka; fýr
rain = úsek, kraj, zvěř, stopa zvěře; rýn
tellain = chodidlo; tellyn
– je-li ai v prvním slově složeniny, zkracuje se na i
Círdan
– slovo se nemění, pokud je ai ve slově v poslední slabice
Narwain
Skupinové množné číslo (kolektivní plurál)
– označuje věci stejného jména, věci specificky uspořádané
– skupinové množné číslo se bere jako množné číslo a pojí se se členem in
– koncovka -ath
– končí-li kmen slova na i koncovka je iath
feir = smrtelník => fir => firiath
– končí-li kmen slova na nc, m mění se na ng, mm
ranc = paže => rangath
– končí-li kmen slova na nt, nd mění se na nn
cant = tvar, podoba, forma => cannath
koncovka -rim označuje národ
Nogoth = trpaslík => Nogothrim = trpasličí národ
koncovka -hoth se užívala v hanlivém označení skupiny, davu, houfu, rasy či vojska
Dorhoth = Trpasličí lid
Glamhoth = elfský výraz pro skřety, doslova hlučná tlupa
Neohebná slova
– většina pod.jm. se neskloňuje
– pod.jm. mohou mít pouhým postavením za sebe přivlastňovací funkci
XY (X – podmět, Y – přívlastek)
Ennyn Durin Aran Moria = Dvěře Durina Pána Morie
– někdy se podmět ve spojení s přívlastkem zkracuje, zjednodušují se dvojité hlásky
toll = ostrov; Tol-in-Gaurhoth = Ostrov vlkodlaků
dôr = země; Dorthonion = Země borovic
– pod.jm. může mít rovněž funkci dativu (3.pád), aniž by se změnilo, nepřímý předmět je vyjádřen jen slovosledem – sloveso přísudku, přímý předmět, nepřímý předmět
Onen i-Estel Edain = Dala jsem naději Edain
Skloňování
– pádové přípony vymizely, větnou stavbu určuje přítomnost nebo nepřítomnost mutace a nebo větné členy pojící se s určitým pádem
1.pád – Nominativ (kdo, co)
– nezměkčený tvar pod.jm. tak jak ho najdeme ve slovníku
– předmět nepodléhá mutaci (pokud ho neměkčí určitý člen)
2.pád – Genitiv (koho, čeho)
– buď umístění neměkčeného pod.jm. za pod.jm, které rozvíjí, nebo genitivní člen en viz. výše člen ve druhém pádě
– teoreticky se neurčitý genitiv vyjadřuje slovosledem (v angličtině of) a určitý genitivním členem (v angličtině of the), prakticky v tom neexistuje výraznější rozdíl; je zvykem pokud je genitiv vlastní jméno používat genitiv prostý (bez en)
3.pád – Dativ (komu, čemu)
– jednoduchý dativ – (neměkčí se) slovosled sloveso, přímý předmět, nepřímý předmět
Onen i-Estel Edain
– předložkový dativ – tvoří se pomocí předložky an
Gurth an Glamhoth = smrt skřetům
Naur dan i ngaurhoth = oheň proti smečce vlků
an ngaurhoth = smečce vlků
– lze usoudit, že dativ se dá využít i pro zdůraznění účelu
al linnad = pro zpívání, za účelem zpívání
– mezi jednoduchým a předložkovým dativem není patrný žádný rozdíl
4.pád – Akuzativ (koho, co)
– přímé předměty jsou měkčeny viz. lekce o mutacích
– proto Gandalfa zmátl nápis na stěně Morie, slovo přítel tam je nezměkčeno, i když by mělo být, Gandalf to tedy mylně překládal jako „Ať promluví přítel“
5.pád – Vokativ (oslovujeme, voláme)
– neměkčí se
Přídavná jména
– typické koncovky -eb, – ui
– většina přídavných jménem koncovku nemá, slovo plní více účelů
aglar = sláva; aglareb = slavný
brass = bílý žár; blassen = žhavý
úan = obluda; uanui = obludný
morn = tma, temný
– příd.jm. se s pod.jm. shoduje v čísle; množné se tvoří stejným způsobem jako u pod.jm.
– pozor příd.jm. za pod.jm. podléhá mutaci
– v sindarštině byl běžný slovosled, kdy přídavné jméno stojí za podstatným jménem, které rozvíjí, a navíc podléhá mutaci
Tol Galen = doslova Ostrov zelený místo Zelený ostrov (tvar galen je změkčená podoba slova calen = zelený)
– nicméně existují doložené případy, kdy příd.jm. nemutuje
Dor Dinen = Tichá země (správně by mělo být Dor Dhinen)
Cú Beleg = Veliký luk (místo Cú Veleg)
– jde zřejmě o rozdíly v dialektech a je doporučováno přídavné jméno vždy změkčovat
Stupňování
– předpona ein je příbuzná quenijskému an-, je to předpona pro 2.stupeň, tvar ein- je výsledkem vlivu ´i´ po předponě
iaur = starý; Aran Einior = starší král
D.J.