Učíme se sindarsky – lekce třetí

Člen, podstatná jména – množné číslo, sklońování; přídavná jména

Člen

– neurčitý člen neexistuje

– člen určitý pro jednotné číslo je i a pro množné číslo in

i aran = ten král; in erain = ti králové

– člen se může objevit jako přípona předložky ve tvaru -n, -in

na = k; nan = k něčemu, ve smyslu určení směru

be = vzhledem k; ben = v něčem určitém, vzhledem k

– be samo o sobě není doloženo, odpovídá quenijskému vë = jako

– pokud má lčen tvar -in může způsobit fonologickou změnu ve slově, ke kterému je připojen

no = pod; nuin = pod něčím určitým

or = nad; erin

o = z; uin

– koncovky -i, -in připojené k předložkám jsou nepřímé tvary členu, která mají stejnou podobu v jednotném i množném čísle

– v některých případech následuje normální samostatný člen po samostatné předložce

naur dan i ngaurhoth = oheň proti smečce vlků

– není jisté, zda k některým předložkám člen prostě připojit nelze nebo pouze záleží na výběru mluvčího, co použije

Člen v druhém pádu

– sindarština často vyjadřuje druhý pár pouhým pořadím slov

Ennyn Durin Aran Moria = Dveře Durina Pána Morie

– pokud je ale druhé slovo ve výrazu obecné a nikoli vlastní pod.jm. a je určité, používá se genitivní člen en

orthand en El = východ hvězdy

– en se někdy zkracuje na e, zřídka bývá nahrazen ´i´

Condir i Drann = starosta Kraje

– tvar in se běžně používá i v genitivních vazbách

Aerlinn in Edhil = zpěv elfů

– existují ale případy, kdy se en vyskytuje i před pod.jm. v množném čísle, toho se ale užívá málo kdy

Haudh – en – Ndengin = Pahorek zabitých

– v mnoha případech vyvolávají členy mutace

– n na konci členu in se často spolkne při nosové mutaci; ´n´ zmizí a dojde ke změně počáteční souhlásky následujícího pod.jm.; u členu připojeného k předložce zůstává, i když se to parně projevuje ve smíšené mutaci následujícího slova

– členy mají rovněž funkci vztažných zájmen

Podstatná jména

– množné číslo se vytváří změnou hlásek (platí i pro příd.jm)

– duál, pro přirozený pár, zastaral a přestal se používat

Množné číslo

samohláska A

– jestliže se nachází v koncové slabice slova obvykle se v mn.č. mění na ai; platí i pro jednoslabičná slova s dlouhým â

tâl = noha; tail

– v archaické sindarštině se a v poslední slabice objevuje jako ei, podle všeho se v poslední slabice slova nebo v jednoslabičných slovech změnilo na ai

– u slov určitého charakteru se a v poslední slabice mění na e

narn = příběh; nern

– před ng se rovněž objevuje e

lng = šavle, meč; leng

tang = tětiva; teng

– pokud a stojí před skupinou hlásek obsahujících n + neznělá koncová hláska, mění se v množném čísle na ai

– pravděpodobně u slov majících za ´a´ skupinu souhlásek začínajících na ´l´ se ei nemění na ai

alph = labuť; eilph

lalf = jilm; leilf

– v nekoncové slabice přechází a na e; neplatí jen v předposlední, ale ve všech nekoncových

aran = král; erain

Adanadar => Edenedair

Pozn. A tudíž žádný jakýsi počeštěný patvar Dúnadani, který se bohužel objevuje i v překladu Pána Prstenů, ale hezky Dúnedaini.

Samohláska E

– v nekoncových slabikách se nemění

– v koncové slabice se mění na i; platí i pro jednoslabičná slova)

edhel = elf; edhil

malen = žlutý; melin

certh = runa; cirth

– dlouhé ê se mění na dlouhé î

hên = dítě; hîn

– pokud je před ´e´ v koncové slabice ´i´, stává se z toho i a ´i´ v první slabice se dlouží

Miniel => Mínil

Samohláska I

– nemění se

Samohláska O

– v koncové slabice a jednoslabičných slovech se mění na y

dlouhé ó se mění na dlouhé ý

orch = ork; yrch

toll = ostrov; tyll

– pokud je v koncové slabice před ´o´ ´i´, stává se z toho ´y´

thalion = hrdina; thelyn

– v nekoncových slabikách se mění na e (toto ´e´ bylo v archaické sindarštině ö)

– v nekoncové slabice se nemění ve slovech, v nichž vzniklo z původního â

Rodon = Vala; Rodyn

Samohláska U

– ve všech slabikách se mění na y

– dlouhé û se v koncové slabice a u jednoslabičných slov mění na ui

dû r = temný; duir

Samohláska Y

– nemění se

Dvojhláska au

– mění se na oe

– pokud se vyskytuje v nepřízvučné slabice druhého slova složeniny, často se zkracuje na o, ale v množném čísle je oe

raug = démon => balrog; belroeg

– ostatní dvojhlásky ai, ae, ei,ui se obvykle nemění

Dvojhláska ai – výjimky

– existují případy, kdy se mění na i, î, y

cai = plot, ochrana; cî

cair = loď; cîr

gwain = nový; gwîn

lhain = hubený; lhîn

mail = drahý; mîl

paich = džus, sirup; pîch

fair = pravý, pravá ruka; fýr

rain = úsek, kraj, zvěř, stopa zvěře; rýn

tellain = chodidlo; tellyn

– je-li ai v prvním slově složeniny, zkracuje se na i

Círdan

– slovo se nemění, pokud je ai ve slově v poslední slabice

Narwain

Skupinové množné číslo (kolektivní plurál)

– označuje věci stejného jména, věci specificky uspořádané

– skupinové množné číslo se bere jako množné číslo a pojí se se členem in

– koncovka -ath

– končí-li kmen slova na i koncovka je iath

feir = smrtelník => fir => firiath

– končí-li kmen slova na nc, m mění se na ng, mm

ranc = paže => rangath

– končí-li kmen slova na nt, nd mění se na nn

cant = tvar, podoba, forma => cannath

koncovka -rim označuje národ

Nogoth = trpaslík => Nogothrim = trpasličí národ

koncovka -hoth se užívala v hanlivém označení skupiny, davu, houfu, rasy či vojska

Dorhoth = Trpasličí lid

Glamhoth = elfský výraz pro skřety, doslova hlučná tlupa

Neohebná slova

– většina pod.jm. se neskloňuje

– pod.jm. mohou mít pouhým postavením za sebe přivlastňovací funkci

XY (X – podmět, Y – přívlastek)

Ennyn Durin Aran Moria = Dvěře Durina Pána Morie

– někdy se podmět ve spojení s přívlastkem zkracuje, zjednodušují se dvojité hlásky

toll = ostrov; Tol-in-Gaurhoth = Ostrov vlkodlaků

dôr = země; Dorthonion = Země borovic

– pod.jm. může mít rovněž funkci dativu (3.pád), aniž by se změnilo, nepřímý předmět je vyjádřen jen slovosledem – sloveso přísudku, přímý předmět, nepřímý předmět

Onen i-Estel Edain = Dala jsem naději Edain

Skloňování

– pádové přípony vymizely, větnou stavbu určuje přítomnost nebo nepřítomnost mutace a nebo větné členy pojící se s určitým pádem

1.pád – Nominativ (kdo, co)

– nezměkčený tvar pod.jm. tak jak ho najdeme ve slovníku

– předmět nepodléhá mutaci (pokud ho neměkčí určitý člen)

2.pád – Genitiv (koho, čeho)

– buď umístění neměkčeného pod.jm. za pod.jm, které rozvíjí, nebo genitivní člen en viz. výše člen ve druhém pádě

– teoreticky se neurčitý genitiv vyjadřuje slovosledem (v angličtině of) a určitý genitivním členem (v angličtině of the), prakticky v tom neexistuje výraznější rozdíl; je zvykem pokud je genitiv vlastní jméno používat genitiv prostý (bez en)

3.pád – Dativ (komu, čemu)

– jednoduchý dativ – (neměkčí se) slovosled sloveso, přímý předmět, nepřímý předmět

Onen i-Estel Edain

– předložkový dativ – tvoří se pomocí předložky an

Gurth an Glamhoth = smrt skřetům

Naur dan i ngaurhoth = oheň proti smečce vlků

an ngaurhoth = smečce vlků

– lze usoudit, že dativ se dá využít i pro zdůraznění účelu

al linnad = pro zpívání, za účelem zpívání

– mezi jednoduchým a předložkovým dativem není patrný žádný rozdíl

4.pád – Akuzativ (koho, co)

– přímé předměty jsou měkčeny viz. lekce o mutacích

– proto Gandalfa zmátl nápis na stěně Morie, slovo přítel tam je nezměkčeno, i když by mělo být, Gandalf to tedy mylně překládal jako „Ať promluví přítel“

5.pád – Vokativ (oslovujeme, voláme)

– neměkčí se

Přídavná jména

– typické koncovky -eb, – ui

– většina přídavných jménem koncovku nemá, slovo plní více účelů

aglar = sláva; aglareb = slavný

brass = bílý žár; blassen = žhavý

úan = obluda; uanui = obludný

morn = tma, temný

– příd.jm. se s pod.jm. shoduje v čísle; množné se tvoří stejným způsobem jako u pod.jm.

– pozor příd.jm. za pod.jm. podléhá mutaci

– v sindarštině byl běžný slovosled, kdy přídavné jméno stojí za podstatným jménem, které rozvíjí, a navíc podléhá mutaci