Staronový průvodce pojmy, jmény a místy Středozemí. Je řazen dle abecedy.

Průvodce světem Pána Prstenů (A)

Aeglos („Sněžný hrot“)

Kopí posledního Velekrále Noldor Ereiniona, známého spíše jako Gil-galad. Byla to mocná zbraň, jejíž hrot se údajně třpytil jako sníh.

Aglarond („Třpytivé jeskyně“)

Velké sluje pod Helmovým žlebem a pevností Hláskou. Věřilo se, že je vyhloubili Númenorejci ve Druhém věku.

Po válce o Prsten sem přišel trpaslík Gimli s trpaslíky z Ereboru a stal se pánem Třpytivých jeskyní, které se ve Čtvrtém věku staly nejmocnějším trpasličím královstvím a proslavili se jako mistři kováři.

Ainulindalë („Hudba Ainur“)

Nazývaná také Velké hudba či Velká píseň. Na počátku světa Ilúvatar stvořil Ainur a překládal jim různá témata a oni na ně hráli každý sám nebo v malých skupinách. Stalo se však jednou, že Ilúvatar jim vyjevil mocné téma a přál si, aby na ně hráli v souzvuku Velkou hudbu. A z té Velké hudby vznikl svět.

Alfirin

Šlo o rostlinu s květy jako zlaté zvonečky rostou blízko delky řeky Anduiny.

Smutná píseň Šedých elfů vypráví o tom, že když Eldar spatřili tuto rostlinu na lukách a vál vítr od moře, bralo je to za srdce a procitala v nich touha po moři.

V mysli elfů se květy této rostliny podobaly zmenšenině valinorských zvonů.

Almaren

Ostrov usprostřed Velkého jezera byl prvním sídlem Valar ve Středozemi ve věku Lamp. Melkor Almaren spustočil, když zničil Lampy. Valar pak neměli ve Středozemi, kde bydlet, a tak odešli do zemí Amanu, kde stvořily své druhé sídlo – Valinor.

Alqualondë („Labutí přístav“)

Město a přístav Teleri v Eldamaru na pobřeží Země neumírajících. Je postaven z mramoru a perleti pod hvězdami na pobřeží Zemí neumírajících ve velkém přirozeném přístavu. Lze do něj vstoupit jedině klenutou kamennou bránou, kterou vytvarovalo samo moře.

Aman („Požehnaný, osvobozený od zla“)

Často se mluví o Blažené říši. Velká pevnina na Západě v Zemích neumírajících, kde žili Valar, když Melkor zpustošil Almaren. Sem pozvali Valar Eldar, aby tu s nimi žili.

Až do pádu Númenoru ležel Aman daleko na západě za Velkým mořem Belegaerem. Ale pak byl z okruhu světa vytržen a lze se do něj dostat jen na kouzelných lodí Teleri.

Elfové, kteří se dostali do Amanu se nazývali Amanyar „ti z Amanu“.

Amon Amarth („Hora osudu“)

Jméno dané Orodruině, když opět procitly její ohně po Sauronově návratu z Númenoru. Právě zde, v puklinách hory, ukoval Sauron Jeden prsten.

Amon Gwareth

Pahorek uprostřed planiny Tumladenu, na němž bylo zbudováno slavné město Gondolin.

Amon Hen („Vrch vidění“)

Jeden ze tří vrchů (ještě Amon Lhaw a Tol Brandir neboli Špičák) na konci dlouhého jezera Nen Hithoel na Anduině. Stávala na něm strážní věž pohraničí Gondoru. Byl na něm zbudován „Stolec vidění“, který kouzlem umožňoval vidět na stovky mil dolem dokola. Frodo objevil jeho moc, když se zde Společenstvo zastavilo na cestě z Lothlórienu.

Amon Lhaw („Vrch slyšení“)

Jeden ze tří vrchů (ještě Amon Hen a Tol Brandir neboli Špičák) na konci dlouhého jezera Nen Hithoel na Anduině Stávala na něm strážní věž pohraničí Gondoru. Byl na něm „Stolec slyšení“, který zřejmě umožňoval slyšet nepřátele Gondoru, jak proti němu kují pikle.

Amon Rûdh („Holý vrch“)

Nacházel se v Západním Beleriandu jižně od lesa Brethilu mezi řekami Sirion a Narogem. Sluje vyhloubené v Amon Rûdh byly posledním domovem Noegyth Nibin – Drobných trpaslíků. Skrýval se tam Túrin Turambar u starého trpaslíka Mîma.

Amon Sûl („Větrný kopec“)

Říkalo se mu rovněř Větrov. Stávala zde strážní věž. Říká se, že za dnů Posledního spojeneství zde stál Elendil Vysoký a čekal na Gil-galadův příchod od západu. Věž byla zbořena a vypálena do základů při válce s Angmarem.

Amon Uilos („Věčně sněhobílý“)

Sindarské jméno Taniquetilu – nejvyšší hory v Zemi neumírajících. Stojí zde sídlo Manwëho a Vardy.

Amroth

Elfský král Lothlórienu, který se zamiloval do elfky Nimrodel. Žil na pahorku Cerin Amroth. Vybudoval Dol Amroth a čekal zde na Nimrodel, aby spolu odpluli do Zemí neumírajích. Nimrodel zabloudila a zahynula a Amroth se vrhl ze své lodi do moře a nikdo nikdo víc nespatřil.

Anadûne („Západní říše“)

Jméno Númenoru v adûnajštině (númenorštině).

Anárion

Dúnadanský král Gondoru. Syn Elendila, bratr Isildura. Zabit v Posledním spojeneství elfů a lidí kamenem, jenž na něj svrhli z Temné věže.

Andor („Darované země“)

Elfské jméno pro Númenor, který na konci druhého věku pohltilo Velké moře Belegaer.

Andram („Dlouhá zeď“)

Mohutná skalní stěna, která se táhla od západu k východu napříč středem Beleriandu. Oddělovala severní Beleriand od jižního. Táhla se k na západě k Ramdalu „konci zdi“ ve Východním Beleriandu a jen na dvou místech byla prolomena. Na západě Andramem protékala hlubokou roklí řeka Narog a 75 mil na východ od Narogu se jedním z nejmohutnějších vodopádů přes sráz valila řeka Sirion a mizela pod Andramem v hlubokých slojích.

Anduina („Dlouhá řeka“)

Jeden pramen se nachází v Mlžných horách a druhý v Šedých horách. Protéká mezi Temným hvozdem a Mlžnými horami na jih do Gondoru, dále jižním Ithilienem a ústí v Belfalaské zátoce do moře. Na jejím toku se nachází mohutné Rauroské vodopády.

Andúnië („Západ slunce“)

Nejstarší významné město na Númenoru. Byl to přístav v nejzápadnější části ostrova. Tamní lid byl věrný starým zvykům a později založili Gondor a Arnor.

Anfauglir („Žíznivé čelisti“)

Nazýván také Carcharoth. Byl to velký angbandský vlk, který uhryzl Berenovi ruku se silmarilem. Byl zabit valinorským vlkodavem Huanem.

Anfauglith („Dusivý prach“)

Jméno pláně Ard-galen po jejím zpustošení Morgothem v bitvě Dagor Bragollach.

Angband („Železné vězení, Železné peklo“)

Velká žalární pevnost na severu Beleriandu. V bitvě kdy byl Angband zničen byl Beleriand pohlcen mořem, jak lítá to byla bitva.

Anglachel

Meč z meteoritického železa, který Thingol dostal od Eöla, Temného elfa, a dal ho Belegovi. Túrin jím pak Belega v osudovém omylu zabil. Meč pro svého pána truchlil dokonce i po překování.

Angmar

Černokněžnické království v severní části Mlžných hor vzniklo 1300 Třetího věku. Hlavním městem bylo Carn Dûm a žili tam skřeti a barbarští horalé z Obrovišť. Roku 1975 porazilo spojené vojsko gondorských mužů a elfů Černokněžnického krále v Bitvě u Fornostu a celé království Angmar zpustošilo.

Angrist („Roztínač železa“)

Nůž vyrobený Telcharem Nogrodským. Beren ho sebral Curufinovi a použil ho k vyříznutí silmarilu z Morgothovi koruny. Když se však pokusil vyříznout i zbylé silmarily, jenž mu sudba nepřisoudila, nůž se zlomil.

Annatar („Pán darů“)

Jméno, která si dal Sauron ve Druhém věku, když přišel ve sličné podobě mezi elfy. Gil-galad a Elrond mu nedůvěřovali, ale Celebrimbor mu naslouchal a pod jeho vedením vytvořil Sedm a Devět Prstenů.

Aratar („Vyvýšení“)

Osm Valar, mocnosti Ardy.

Arda („Říše“)

Jméno Země jako Manwëho králosvství. Jméno celého světa ve Vznešené elfštině. Patří k ní Středozem i Země neumírajících.

Ard-galen („Zelený kraj“)

Velké travnatá pláň severně od Dortonionu zpustošené během čtvrté Beleriandské války Dagor Bragollach.

Argonath („Královské kameny“.)

Nazýván též Brána králů, Pilíře králů nebo Brány Gondoru. Dvě obrovské sochy vytesané do kamene po stranách rokle nad Rauroskými vodopády představují Isildura a Anáriona. Byly vytesány v roce 1340 Třetího věku jako označení severní hranice Gondoru.

Arien

Ohnivý duch, maia. Stala se strážkyní Slunce a řídí jeho lodičku napříč nebem.

Armenelos

Hlavní město Númenoru. Bylo zbudováno ve svazích Meneltarmy, největší hory ostrova. Někdy se mu říkalo Armenelos Zlatý a by zde dvůr númenorských králů.

Arnor („Králova země“)

Založen v roce 3320 Druhého věku Elendilem. Hlavním městem bylo Annúminas na březích Soumračného jezera. V roce 861 se stal největším a hlavním městem Fornost. V tomto roce se Arnor rozdělil na tři království – Arthedain, Cardolan a Rhudaur pro tři syny krále Eärendura. Do roku 1409 zanikl Cardolan a Rhudaur v důsledku bojů s Angmarem. 1974 byl Arthedain zaplaven legilemi skřetů. Arnor byl obnoven až za panování Aragorna.

Arwen

Dcera Půlelfa Elronda a královny Celebrían, manželka Aragorna. Narozena 241 Třetího věku. Elfové jí říkali Večernice a lidé často Undómiel „večerní dívka“. Považována za největší krasavici. Roku 2980 se zasnoubila s Aragornem. Stala se smrtelnou, ale nebylo jí souzeno zemřít, dokud neztratí všechno. Roku 121 Čtvrtého věku, rok po smrti manžela, odešla do Lothlórienu na Cerin Amroth, kde se s Aragornem zasnoubili, zemřít.

Asëa aranion („List králů“)

Název ve Vznešené elfštině pro králův lístek. V sindarštině se mu říkalo athelas. Bylina měla v rukou krále Númenoru zvláštní léčivou moc.

Atalantë („Padlý“)

Quenijské slovo odpovídající významem Alkallabêth, vyprávějící o Pádu Númenoru. Jméno Númenoru poté, co ho pohltilo moře. Později lidmi zkomolené na Atlantidu.

Atanatári sindarsky Edenedair („Otcové lidí“)

viz. Atani

Atani sindarsky Edain („Druhý lid“)

Všeobecný smysl toho slova je lidé. Protože se ale Noldor a Sindar dlouho stýkali jen s lidmi ze Tří domů Přátel elfů, používalo se zřídka kdy pro někoho jiného.

Athelas

viz. Asëa aranion

Aulë

Valar nazývaný „Kovář“, Tvůrce hor. Vyrobil Valarské lampy, ukoval lodice pro Slunce a Měsíc. Mistr řemesel, tvůrce drahých kamenů a kovů. U trpaslíků znám jako Mahal, tj. „tvůrce“, protože on z hlíny uhnětl jejich plemeno. Poučil Noldor o tvorbě šprků a tesání kamene. Jeho síně se nachází uprostřed Valinoru. Jeho manželkou je Yavanna, Plodná.

Avallónë

Přístav a město Eldar na Osamělém ostrově Tol Eressëi v zátoce Eldamaru. Jmenoval se tak prý, „protože je ze všech měst nejblíže Valinoru“.

Zde se Teleri naučili stavět lodě a dopluli odtud do Eldamaru. Tvrdilo se, že z nejvyššího vrcholku Númenoru mohli ostrozrací vidět třpyt světel tohoto města a mohutnou bílou věž v jeho středu.

Avari („Neochotní, Odmítající“)

Elfové, kteří se odmítli připojit k pochodu na západ, když Eldar dostali pozvání do Valinoru. Stali se méně mocnými, protože nežili v záři světel Stromů.

Avathar („Stíny“)

Jižní část Amanu, jenž ležela mezi horami Pelóri a mořem. Kraj studený a opuštěný. Zde žila Ungoliant než ji Melkor povolal, aby zničila Stromy Valar.

Azanulbizar

Kdysi krásný průsmyk před branami Khazad-dûm. Po zničení trpasličího království sem přišlo zlo. Pramenila zde řeka Stříbřenka a bylo v něm Zrcadlové jezero, jezero vidin a proroctví. V roce 2799 Třetího věku se zde odehrála bitva mezi skřety a trpaslíky. Lidé tomu říkali Rmutný dol. V době Společenstva to byla zpustlá země nikoho mezi Morii a Lothlórienem.

Průvodce světem Pána Prstenů (B)

Balar

Velká zátoka jižně od Beleriandu. Rovněž ostrov v zátoce, prý severní růžek Tol Eressëy. Patřil do říše Círdana a za Beleriandských válek se stal útočištěm nejdřív pro Sindar a pak za Gil-galada pro Noldor. S koncem Prvního věku nejspíš klesnul na dno s celým Beleriandem.

Balrog quenijsky Valarauko („Démon díly“)

Nejstrašnější Maiar, kteří se stali Melkorovými služebníky a změnili se v démony. Ve Středozemi se jim říkalo démoni noci. Byli to obří démoni podobní lidem s vlající ohnivou hřívou a z nozder jim šlehaly plameny. Zdálo se, že se pohybují v oblaku černého stínu a jejich údy uměly objímat jako hadi. Hlavním zbraněmi byl mnohoramenný ohnivý bič, přestože nosili i palcát, sekyru či plamenný meč.

Barad-dûr („Temná věž“)

Lidé jí nazývali Temná věž, skřeti Lugbúrz. Byla zbudována v prvním tisíciletí Druhého věku. V roce 3434 byla obléhána spojenými vojsky elfů a Dúnadanů a v roce 3441 dobyta a její pán Sauron byl svržen. V roce 2951 Třetího věku, kdy se Sauron vrátil do Mordoru, byla obnovena z ruin. V roce 3019, po zničení Prstenu, její základy popraskaly a zřítila se v hromadu trosek.

Barahir

Otec Berena. Zachránil život Finrodu Felagundovi v Dagor Bragollachu („Bitva náhlého plamene“) a za to dostal na znamení věčného přátelství a pomoci prsten. Barahir byl zabit v Dorthonionu, ale jeho prsten se dědil v Isildurově rodě až ho od Elronda dostal Aragorn. Tento prsten vyrobili Noldor ve Valinoru, Představoval dvojici hadů se smaragdovýma očima, jejichž hlavy se stýkaly pod korunkou zlatých květů, kterou jeden držel a druhý požíral. Byl to znak Finarfinova domu.

Baranduina („Hnědá řeka“)

V Třetím věku jedna ze tří velkých řek v Eriadoru. Pramenila v Soumračném jezeře v kopcích, tekla jihozápadně od Kraje a Starého hvozdu k moři na jižním konci Modrých hor. V Kraji se jí říkalo Brandyvína, což vzniklo zkomolením z Branda-nîn „pohraniční řeka“.

Belain

Tak nazývali Šedí elfové mocnosti Valar.

Beleg

Velký lučistník a náčelník doriathských hraničářů. Říkalo se mu Cúthalion „Silný luk“. Byl to přítel Túrina a vlastnil meč Anglachel. Bohužel, když vysvobodil Túrina ze zajetí skřetů, při přesekávání jeho pout čepel sklouzla a bodla Túrina. Ten se probral a v zuřivosti, strachu a domění, že ho skřeti přicházejí zase mučit, uchvátil Anglachel a Berena zabil.

Belegaer („Velké moře“)

Velké moře na Západě, oddělující Středozem od Zemí neumírajích. Bylo říší Valy Ulma, Pána moří, Maii Ossëho, který bouří vlny, a Uinen, která je uklidňuje. Uprostřed tohoto moře ležel Númenor.

Belegost („Mocná tvrz“)

Jedno ze dvou velkých trpasličích královstvích, zbudované v beleriandských Modrých horách ve Druhém věku. V khuzdulštině, jazyce trpaslíků, se nazývalo Gabilgathol neboli Velehrad. Místní trpalsíci patřili k nejskvělejším kovářům a kameníkům. Byli první, kdo začal vyrábět kroužková brnění. Své nepřekonatelné zbraně prodávali Sindar a z pověření krále Šedých elfů Thingola vyhloubili nejkrásnější sídliště Tisíc jeskyní Menegrothu. V Bitvě nespočetných slz jako jediný dokázali odolat ohnivému dechu draků. Na konci Války hněvu se však jejich sídliště potopilo společně s Beleriandem.

Beleriand („země Balar“)

Toto jméno původně patřilo zemím kolem ústí řeky Sirion. Později se rozšířilo na celé dávné severozápadní pobřeží Středozemě jižně od zálivu Drengist a celé vnitrozemí jižně od Hithlumu a na východ až k úpatí Modrých hor. Řeka Sirion ho dělila na Západní a Východní Beleriand. Na konci Prvního věku byl však Belerinad rozbit, jak zuřivá byla Válka hněvu s Morgothem a klesl na dno moře. Jediné, co z něj zůstalo do dalších věků, byla pobřežní oblast zvaná Lindon.

Bëor

Nazýván Starý, vůdce prvních lidí, kteří vstoupili do Beleriandu, vazal Finroda Felagunda, praotec Bëorova rodu nazývaného také Nejstarší dům lidí a První dům Edain.

Beren

Barahirův syn, jenž se zamiloval do dcery krále Thingola Šedopláště a Maii Melian, do nejkrásnější dívky, jaká kdy chodila po zemi, do Lúthien Tinúviel.

Thingol byl proti sňatku a proto uložil Berenovi úkol, který byl podle něj nesplnitelný – přinést silmaril. Tím na sebe Thingol přivoval Sudbu Noldor, což ho nakonec stálo život. Beren se však nenechal Thingolem zastrašit a pro silmaril se vydal. Požádal o pomoc Finroda Felagunda, který za něj položil život, když je zajal Sauron , odkud ho vysvobodila sama Lúthien s pomocí psa Huana. Společně pak Lúthien a Beren pronikli až do Angbandu. Lúthien Morgotha očarovala a Beren vyřízl z jeho koruny silmaril. Beren se však pokusil odnést všechny tři silmarily a to mu nebylo souzeno. Jeho nůž se zlomil, Morgoth se probudil a s ním celé jeho vojsko. Beren s Lúthien prchli, avšak bránu střežil Carcharoth, a ten uhryzl Berenovi ruku i se silmarilem a pohltil ho. Pak propadl šílenství, v němž vše ničil. Beren s Lúthien se vrátili do Doriathu a když Thingolovi vyprávěl o své výpravě pro silmaril, král se nechal obměkčit a sňatek povolil. Carcharoth však dál pustišil ve svém boletném šílenství zemi, a proto se Thingol a Beren spolu s několika dalšími vydali šelmu zahubit. Uspěli, ale Beren byl těžce raněn a zemřel. Lúthien před smrtí požádala Beren, aby na ni počkal za Západním mořem. Pak odešla do síní Mandosu a její krása byla tak velká a žal byl tak hluboký, že když zazpívala Mandosovi, pohnula ho tak, jak nikdy předtím a nikdy potom nedokázal nikdo jiný. Proto šel Mandos za Manwëm a poté Berenovi a Lúthien předložil volbu – Lúthien bude propuštěna z Mandosu a může ve Valinoru žít bez zármutku až do konce světa. Beren tam s ní ale jít nemůže, neboť je smrtelný. A nebo se Lúthien vrátí do Středozemě i s Berenem, kde budou žít bez záruky radosti a života, Lúthien se stane smrtelnou a podlehne druhé smrti jako on a opustí svět navždy. Lúthien si zvolila smrtelný život a stala se tak jedinou s Eldar, která doopravdy zemřela, a oni ji tak navždy ztratili. Avšak díky ní se obě plemena spojila.

Brethil

V Beleriandu bývaly rozlehlé březové lesy. V sindarštině se těmto stromům říkalo brethil a elfové velmi obdivovali jejich krásu.

Průvodce světem Pána Prstenů (C)

Cabed-en-Aras

Hluboká rokle řeky teiglinu, kde Túrin zabil Glaurunga a kam se vrhla Nienor.

Cabed Naeramarth („Skok strašné sudby“)

Toto jméno dostal Cabed-en-Aras poté, co z Nienor umírající Glaurung sňal své zakletí a ona zjistila, že se nevědomky provdala za vlastního bratra. Šílená hrůzou a bolestí skočila z Cabed.en.Arasu a zmizela v divoké vodě.

Calacirya („Světelný průsmyk“)

Jediný průchod přes vysoké hory Pelóri v Zemích neumírajících. Uprostřed průsmyku čněl pahorek Túna, na němž bylo postaveno město Tirion, hlavní město Vznešených elfů.

Calaquendi („Elfové světla“)

Elfové, kteří mnoho věků žili ve věčném světle Dvou stromů, což je zušlechtilo, zesílili na těle a získali velké poznání tím, že je vyučovali Valar a Maiar. Srovnávat je s menšími elfy ze Středozemě by bylo jako srovnávat uhlí s diamantem. Jejich duch byl jasný jako ostří mečů a jejich duše byly silné a dravé jako nahé plameny, jež jako by jim šlehaly z očí. Všichni kromě Melkorových nejsilnějších služebníků se jich báli.

Calenardhon („Zelené provincie“)

Jméno Rohanu, když byl severní částí Gondoru.

Carcharoth („Rudá tlama“)

Nazýván také Anfauglir. Byl to velký angbandský vlk, který uhryzl Berenovi ruku se silmarilem. Byl zabit valinorským vlkodavem Huanem.

Caras Galadhon („Město stromů“)

Hlavní město Lothlórienu. Bylo to město umělých stromových talanů vystavěných v obrovském opevněném háji mallornů.

Celeborn („Stříbrný strom“)

Jméno stromu na Tol Eressëji, potomku Galathilionu.

Rovněž jméno sindarského knížete z Doriathu, příbuzného krále Thingola a pána Lothlórienu. V Prvním věku se oženil s Galadriel a měl s ní dceru Celebrían. Po zničení Beleriandu uprchli do Lindonu, kde zůstali do osmého století Druhého věku. Pak se usadili v Eregionu a později založili Lothlórien ve Zlatém lese na Stříberce. Za války o Prsten ubránil Lothlórien třem nájezdům, pak vedl elfské vojsko a zničil Dol Guldur. Na konci Třetího věku Galadriel odplula, ale Celeborn zůstal, založil na jihu bývalého Temného hvozdu Východní Lórien. Nějaký čas tam vládl, pak odešel do Roklinky a nakonec odplul.

Celebrant („Stříberka“, „Stříbrný tok“)

Tekla z Mlžných hor ze Zrcadlového jezera skrz Lothlórien a dál do Anduiny.

Celebrían

Dcera Celeborna a Galadriel, manželka Elronda, s nímž měla dvojčata Elladana a Elrohira a dceru Arwen. V roce 2509 Třetího věku byl její průvod cestou z Roklinky do Lothlórienu přepaden skřety. Celebrían zachránili její synové, ale utrpěla otrávenou ránu. Rok snášela bolesti a pak odplula přes Moře, kde ji mohli vyléčit Valar.

Celebrimbor („Stříbrná ruka“)

Elfský král Eregionu, narodil se v Hvězdném věku. Byl to noldorský kníže, syn Curufína a vnuk Fëanora, a nejvěší z elfských kovářů Druhého věku. V roce 750 Druhého věku založil Eregion říši Gwaith-i-Mírdain „elfských kovářů“. Od trpaslíků získával mitril a mnoho jiných drahých kovů a koval nejskvostnější zbraně a klenoty. Jeho kováři ukovali Prsteny moci. To způsobilo jeho pád, protože netušil, že cizinec Annatar, který při kování pomáhal, je Sauron. Když Sauron ukoval Jeden, Celebrimbor pochopil svůj omyl. Následovala vražedná válka v letech 1693-1701. Celebrimbor byl zabit a Eregion zpustošen.

Cerin Amroth

Pahorek v Lothlórienu, na němž si v Druhém věku postavil dům Amroth. Na konci Třetího věku dům již nestál, ale pahorek byl považován za čarovné místo plné krásy a žalu osudné lásky. Rostl na něm elanor a nifredil.

Práve zde se zasnoubil Aragorn s Arwen a sem odešla Arwen po manželově smrti zemřít.

Círdan („Stavitel lodí“)

Za Hvězdného věku se stal pánem Falathrim. Círdan a jeho lid jako první stavěl ve Středozemi lodě. Círdanovy přístavy přetrvaly v Beleriandských válkách až do roku 474, kdy do Falasu vpadli skřeti. Círdan se stáhl na ostrov Balar. Po potopení Beleriandu se stal pánem Šedých přístavů. Byl považován za jednoho z nejmoudřejších elfů a dostal od Celebrimbora Naryu, elfský prsten ohně, který kolem roku 1000 dal Gandalfovi. Bojoval v Posledním spojenectví lidí a elfů. V roce 1975 vedl vojsko elfů a lidí do Bitvy u Fornostu a porazil Černokněžnického krále Angmaru. Zůstal hluboko do Čtvrtého věku dokud neodpluli poslední elfové.

Cirith Gorgor („Strašidelný průsmyk“)

Černá brána a Zubové dveře byly silné zátarasy zbudované napříč průsmykem Cirith Gorgor, jenž byl hlavním vstupem do Mordoru.

Cirith Ungol („Pavoučí průsmyk“)

V Horách stínu, tvořících západní hranici Mordoru, byl málo používaný průsmyk Cirith Ungol. V roce 2000 Třetího věku ho použil Pán nazghûlů, aby oblehl a dobyl Minas Ithil a udělal z ní Minas Morgul. Průsmyk obývala pavoučice Odula, a tak ho Sauron považoval za střežený. V roce 3019 Třetího věku jím prošli Frodo Pytlík a Samvěd Křepelka vedeni Glumem.

Cuiviénen („Voda probuzení“)

Jezero ve Středozemi, kde se probudili první elfové a kde je našel Vala Oromë.

Culumalda („Zlatorudý“)

V lesnaté provincii Severní Ithilien v gondorské říši byl ostrov Cair Andros, který spočíval na Anduině. Zde rostl nejkrásnější ithilienský strom zvaný Culumalda pro barvu svých listů. Elfům připomínal Laurelin, strom Valar, proto mu říkali Culúrien, což znamená jak „zlatý“ tak „rudý“.

Černí Númenorejci

Ti, kteří přežili zkázu Númenoru. Byli to námořníci s velkou mocí, přepadávali přímořské oblasti. Spojenci Saurona, stavěli se proti všemu elfskému a nenáviděli Elendila a jeho lid, protože je považovali za zrádce. Měli svůj přístav v Umbaru. V roce 1050 je definitivně rozprášil král Hyarmendacil a již se do Umbaru nevrátili.

Průvodce světem Pána Prstenů (D)

Dagor Aglareg („Slvná bitva“)

Třetí z velkých Beleriandských válek. Morgoth se v ní rozhodl vyzkoušet bdělost svých nepřátel, jenž ho drželi v obklíčení. Fingolnin a Maedhros ho však zahnali zpět.

Dagor Bragollach („Bitva náhlého plamene“)

Čtvrtá z velkých Beleriandských válek v níž Morgoth prorazil obklíčení Noldor. V popředí kráčel zlatý Glaurung, otec draků, v celé své síle a za ním balrogové a za nimi černé armády skřetů v takovém množství, jaké do té doby Noldor neviděli. Pro elfy to znamenalo tvrdou porážku spojenci byli od sebe odděleni mořem nepřátel a bojovali o holé životy. V té době Velekrál Fingolfin viděl naprostou zkázu Noldor a jejich nenapravitelnou porážku a v zlobě a zoufalství vyjel sám na svém koni až k branám Angbandu a vyzval samotného Morgotha na souboj, v němž zahynul.

Dagorlad („Bitevní pláň“)

Nacházel se na sever od Černé brány za mordorskými horami, jižně od bažiny Mrtvé močály. Byla to nezalesněná pláň. Zde vojsko Posledního spojenectví porazilo Sauronovu armádu a pak se vydalo zničit Černou bránu a Temnou věž.

Dagor-niun-Giliath („Bitva pod hvězdami“)

Druhá z velkých Beleriandských válek. Název dostala podle toho, že v té době ještě nevyšel měsíc. Byla svedena po příchodu Noldor do Středozemě. Noldor v menšině a nepřipravení zvítězili rychle nad přesilou, protože světlo Amanu se jim v očích dosud nezakalilo. Skřeti před nimi prchali a byli zatlačeni na velkou planinu Ard-galen severně od Dorthonionu. V této bitvě se Fëanor oddělil od hlavního voje a byl zabit Gothmogem, Pánem balrogů. Od té doby vězel Angband v obklíčení.

Dol Amroth

Hrad, město a přístav – jedno z pěti velkých měst Gondoru, největší v lénu Belfalas. Zbudoval ho elfský král Amroth. Až do Amrothovi smrti 1981 Třetího věku odtud odplouvali lórienští elfové přes Moře.

Dol Guldur („Černokněžnický pahorek“)

Nacházel se v jihozápadní části Temného hvozdu. Sídlil zde Nekromant neboli Černý mág s legiemi skřetů a dalšími stvůrami. Roku 2063 sem přišel Gandalf a zjistil, že vůdčí duch zmizel. Ve dvacátém pátém století se ale vrátil a silnější. 2850 se Gandalf sem vrátil a zjistil, že jde o Saurona. Sauron zde vládl až do roku 2941, kdy se uchýlil do Temné věže. V roce 2951 se zde vlády ujali tři nazghûlové a používali jej pro zastrašovací útoky proti svobodným národům na severu. Ve válce o Prsten napadli Lothlórien i lesní říši Thranduila, ale byli těmito elfy pobiti. Hradby Dol Gulduru byly zbořeny a kobky očištěny od zla.

Doriath („Země s oplocením“)

Říše Thingola Šedopláště v lesích Neldorethu a Regionu dříve nazývaná Eglador se poté, co zemi obehnala Maii Melian Melianiným pásem, který zem chránil. Nikdo jím nemohl projít proti vůli Melian nebo krále Thingola, pokud nepřicházel s větší mocí, než měla Maia Melian.

Dorthonion („Země borovic“)

Velké lesnatá vysočina na severní hranici Beleriandu. Těsně sousedila s Ard-galenem a byla tak jakýmsi názarníkem před Morgothovými vpády.

Dor-nu-Fauglith („Země pod dusivým popelem“)

Jméno pláně Ard-galen po jejím zpustošení Morgothem v bitvě Dagor Bragollach.

Draci

Quenta Silmarillion vypráví, že se v Prvním slunečním věku Morgoth skryl v jamách Angbandu a vytvářel z plamenů a kouzel své mistrovská zlá díla. Jedním z jeho největších výtvorů byli Velcí hadi nazývaní draci.

Vytvořil tři druhy – velké hady, kteří se plazili, ty, kteří létali na křídlech jako netopýři, a ty, kteří chodili po nohou. Všechny tři měli dvě odrůdy – ledové draky, kteří bojovali zuby a drápy, a urulóki, ohnivé draky, kteří hubili ohnivým dechem.

Tito plazi měli obrovskou sílu a chránily je tvrdé šupiny prakticky neprorazitelné. Viděli ostřeji než jestřáb, jejeich sluch dokázal zachytit i nejmenší šelest a podle pachu dokázali pojmenovat každého tvora. Jejich inteligence byla pověstná stejně jako záliba v hádankách. Byli rovněž ale nenažraní, marniví, žádostiví, zlý a prolhaní.

Vyhýbali se pokud mohli vodě a měli raději tmu než denní světlo. Jejich krev byla černá a jedovaté a v jejich puchu se mísila hořící síra a sliz. Měli drsný krutý hlas, hluboký smích, ve vzteku jim z rubínových očí sršely rudé blesky a upřený pohled dračího oka podroboval slabé a neopatrné dračí vůli.

Otcem všech draků byl Glaurung. Zplodil mnoho potomků a byl zabit Túrinem Turambarem. Největším drakem všech dob byl však Ancalagon Černý, jehož zabil Eärendil ve Válce hněvu.

V Třetím věku obývali poslední draci pustiny za Šedými horami a lačnili po trpasličím bohatství. Poté, co byl zahuben Šmak Zlatý, nejsilnější drak Třetího věku, o těchto tvorech již nevypráví žádný příběh.

Draugluin

Velký vlkodlak, jehož vlkodav Huan zahubil na Tol-in-Gaurhothu, když doprovázel Lúthien vysvobodit odtamtud Beren, a v jehož kůži vstoupili Beren a Lúthien do Angbandu.

Dúnedaini jednotné Dúnadan („Edain ze západu“, Muži Západu“)

Tak říkali Šedí elfové Númenorejcům, Králům mezi lidmi.

Častěji se lze setkat s tvarem Dúnadani, a to i v Silmallirionu a Pánu Prstenů. S ohledem na pravidla tvorby množného čísla v sindarštině je to však tvar chybný.

Průvodce světem Pána Prstenů (E)

Eä („Jest“, „Budiž“)

Svět, hmotný vesmír. Bylo to Ilúvatarovo slovo, když Svět začal existovat.

Silmalliorion str.14: Proto říkám: Eä! Ať ty věci jsou! A vyšlu do Prázdna Nehynoucí plamen a ten bude v srdci Světa a Svět bude; a kdo z vás chce, může do něj sestoupit.“ A náhle viděli Ainur v dálce světlo jako oblak s živým srdcem plamene a věděli, že to už není jen vidění, ale že Ilúvatar učinil něco nového: Eä, Svět, který jest.

Eärendil („Milovník moře“)

Půlelf a drakobijec. Eärendil Mořeplavec byl synem adanského pána Tuora a elfské paní Idril z Gondolinu. Narodil se roku 504 Prvního věku v Gondolinu, ale vyrostl v elfském přístavu Arvenienu, jehož se stal pánem a oženil se s Elwing, elfskou dcerou krále Diora a dědičkou silmarilu. Měli dva syny – Elronda a Elrose.

Círdan mu postavil zázračnou loď Vingilot, na níž se rozhodl plavit do Valinoru a žádat Valar o odpuštění a pomoc proti Morgothovi. Zatím co se plavil byl Arvenien napaden a Elwig, jenž neviděla možnost úniku, se vrhla do moře. Ulmo, Pán moří, jí zachránil tím, že jí proměnil v mořského ptáka, a ona doletěla až k Eärendilovi. Poté chráněni světlem silmarilu dopluli až do Zemí neumírajících a požádali Valar o pomoc.

Valar je skutečně vyslyšeli a došlo k Válce hněvu, v níž bojoval i Eärendil. Se silmarilem na čele a s čarovnou lodí, jenž obdržela moc létat, zabil Ancalagona Černého, největšího draka jakého kdy svět viděl. Eärendilovi, jeho manželce a jeho synům dovoleno zvolit si, s jakým plemenem mají být souzeni. Elwig si zvolila být souzena s elfy a Eärendil kvůli ní zvolil stejně, třebaže ho srdce táhlo spíš k lidem. Avšak protože vstoupil na půdu Zemí neumírajících, nesměl s manželkou už znovu chodit mezi elfy a lidmi ve Vnějších zemích, nesměli se vrátit do Středozemě. Eärendil se silmarilem na čele od té doby putuje se svou lodí Vingilotem bezhvězdnou prázdnotou, ale nejčastěji je ho vidět zrána nebo navečer, jak se mihotá ve vycházejícím nebo zapadajícím slunci, když se vrací do Valinoru z poutí za hranicemi světa. Když Vingilot poprvé vyplul do nebeských moří, vznesl se neočekávaně třpytivý a jasný. Lid Středozemě nad tím žasl a přijal jej jako znamení. Nazvali jej Gil-Estel, Hvězda veliké naděje.

Edain jednotné Adan; quenijsky Atani (jednotné Atan) („Druhorození“)

Z lidí Prvního věku byli za největší považování Edain. Byli to první lidé, kteří přišli z východu do Beleriandu. Vesměs to byli silní a stateční lidé. Tito lidé vstoupili do Beleriandu ve třech velkých proudech vedených náčelníky Bëorem, Haldadem a Marachem a staly se z nich Tři domy Edain. Protože elfům se říkalo Prvorození, nazvali Noldor tyto lidi Atani „Druhorození“ a obdařili je velkým poznáním. Protože se jazykem Beleriandu stala sindarština, jazyk Šedých elfů, říkalo se Atani Edain, což je sindarská podoba slova Druhorození.

Dům Bëorův se s elfy setkal nejdříve ze všech a nejvíce se podobali Noldor, kteří je velmi milovali. Vlasy měli tmavé a oči šedé a jasné. Měli dychtivou mysl, rychle se učili a byli velmi silní.

Lidé z Druhého domu se nazývali Haladin nebo Halethin lid. Žili v lese a byli počtem i vzrůstem nejmenší ze Tří domů.

Třetí dům byl Dům Hadorův, jehož lid byl zlatovlasý a modrooký a byl nejpočetnější.
Mnoho Edain vykonalo velké činy.

V dějinách byly jen dva respektive tři sňatky mezi Edain a elfy. Tuor se oženil s Idril, dcerou Turgona, noldorského pána Gondolinu. Jejich syn Eärendil se oženil s Elwig, sindarskou princeznou. A pak Aragorn II, král Elessar, si vzal za ženu elfkou kněžnu Arwen Undómiel, Večernici svého lidu.

Po Válce o Klenoty, v níž byl poražen Morgoth, Valar Edain odměnili za jejich utrpení. Posílili je na duchu i těle a vyzvedli pro ně ostrov Númenor. V té době byli přejmenováni na Dúnedainy „Muže Západu“ a byli považováni za nejmoudřejší a největší z lidi, jací kdy chodili po Středozemi.

Edhil

Označení Sindar pro všechny elfy.

Eglath („Opuštěný lid“)

Při cestě na Západ ztratili Teleri svého krále, který byl očarován v lese Nan Elmothu v Beleriandu. Část jich odešla pod vedením jeho bratra, ale ti, kteří zůstali, tzv. Eglath se nakonec dočkali jeho návratu jako Elu Thingola, král Šedoplášť, s Maiou Melian a stali se z nich Sindar, Šedí elfové. Byli považováni na nejmocnější národ ve Středozemi.

Ekkaia

Věřilo se, že pevniny Ardy jsou obklopeny Ekkaiou, Okružním mořem. Byl to oceán podobný řece, který obtékal nejzazší konce Ardy od Dveří noci západně od Země neumírajících přes ledové kraje severně od velkých pevnin až za nejzazší východní pevninu k Branám jitra na východě, pak na jih přes neprobádané končiny, až se vrátil zase na západ. Po Změně světa se jeho vody smísily s jinými moři.

Eldalië („Elfí lid“)

Elfové, kteří si zvolili Velkou pouť na západ do zemí neumírajících. Užíváno jako obdoba Eldar.

Eldamar („Elfie“)

Země Eldar neboli Vznešených elfů. Ležela východně od Valinoru a západně od Velkého moře. Byla založena ve Druhém věku Stromů Valar a táhla se po obou stranách hor Pelóri. Patřily k ní rozlehlé úrodné plochy na západě od hor, pobřežní kraje na východě od hor a velký ostrov Tol Eressëa. Byla to země krásná a bohatá. Města byla postavena z drahých kovů a drahých kamenů. Úroda byla hojná. Po Změně světa byl Eldamar spolu se Zeměmi neumírajících vzat z Kruhu Světa za hranice chápání smrtelníků.

Eldar („Hvězdný lid“)

Podle legendy dostal ielfové toto jméno od Valy Oromëho. Později bylo ale používáno jen pro Tři čeledi, Vanyar, Noldor a Teleri, kteří podnikli pochod na Západ, a to bez ohledu, zda ho dokončili nebo ne. Nepatřili k nim Avari, kteří se na pochod odmítli dát.

Elendil („Přítel elfů“, „Milovník hvězd“)

Nazýván Elendil Vysoký, syn Amandila, posledního pána z Andúnië v Númenoru, pocházející z Eärendila a Elwig, ale ne z přímé linie králů. Při úpadku Númenorejců zůstal věrným a pokorným a proto spolu se svými syny Anárionem a Isildurem unikl zkáze Númenoru a doplul do Středozemě, kde založil království Gondor a Arnor. Byl zabit v bitva Posledního spojenectví na Dagorladu.

Elendili („Přátelé elfů“)

Númenorejci, kteří se nezkazili a nešli do války s Mocnostmi. Také se jim říkalo Věrní. Odpluli do Středozemě a založili Gondor a Arnor.

Elfové

V hodinu, kdy Varda, Paní nebes, rozjasnila hvězdy nad Středozemí, procitly u jezera Cuiviénen. První, co spatřili, bylo světlo nových hvězd, proto nejvíce milují hvězdy a uctívají Vardu. Světlo hvězd v okamžiku probuzení uvízlo elfům v očích, takže jim od té doby září z očí. Podle proroctví Mandose vedlo Velké světlo (Slunce) k jejich úpadku.

Eru je stvořil jako nejmoudřejší plemeno, jaké kdy bylo zrozeno. Mají mít a tvořit víc krásy než kterýkoli jiný pozemský tvor, poznají nevětší štěstí i zármutek. Jsou nesmrtelní a nestárnou, budou žít, dokud bude žít Země. Nepoznají nemoc ani nákazu, ale jejich těla mají zemskou přirozenost. Mohou být zabiti nebo zemřít žalem. Jsou stejně velcí jako lidé, ale ducha i údy mají silnější a neslábnou věkem, jen se stanou sličnějšími a moudřejšími. Vlasy mají jako zlaté vlákno, tkané stříbro nebo leštěný uhel a mihotá se kolem nich hvězdný svit. V jejich tvářích je vždy světlo a zvuk jejich hlasů je proměnlivý, krásný a složitý jako voda. Vynikají v umění řeči, zpěvu a básnictví.

Elenna („K hvězdám“)

Jméno Númenoru odvozené od toho, jak byli Edain při první plavbě k Númenoru vedeni Eärendilovou hvězdou.

Elentári („Hvězdná královna“)

Jméno Vardy jako původkyně hvězd.

Elrond a Elros („Hvězdná klenba“ a „Hvězdná pěna“)

Narodili se roku 542 Prvního věku jako synové Eärendila Mořeplavce a elfské princezny Elwig. Valar jim stejně jako jejich rodičům dovolili zvolit si s jakým plemenem mají být souzeni.

Elros se rozhodl stát smrtelníkem a bylo mu dopřáno pět set let života. Odešel na Númenor a stal se jejich prvním králem. Vládl pod jménem Tar-Minyatur a vystavěl královský palác a pevnost Armenelos – hlavní město Númenoru.

Elrond si zvolil stát se elfským knížetem. Na počátku Druhého věku žil v Lindonu. Roku 1695 jej Gil-galad poslal na pomoc Eregionu. Když byl však Eregion roku 1697 ovládnut Sauronem, odvedl Elrond přeživší do Mlžných hor a tak vystavěli Imladris, neboli Roklinku. V Posledním spojenectví lidí a elfů byl Elrond Gil-galadovým heroldem. Než zemřel dal mu Gil-galad Vilyu, největší ze Tří elfských prstenů. V roce 100 Třetího věku se Elrond oženil s jedinou dcerou Celeborna a Galadriel Celebrían. Měli tři děti – dvojčata Elladana a Elrohira a dceru Arwen. V průběhu Třetího věku Mistr Elrond Půlelf, jak se mu říkalo, pomáhal Dúnedainům a dědicové Arnoru byli často vychováváni v jeho domě. Stejně tak to bylo i s Aragornem II, jehož se Elrond ujal. Aragorn se zamiloval do Arwen, ale Elrond nepřipustil sňatek dokud se Aragorn nestane králem Gondoru a Arnoru. Na konci třetího věku odplul Elrond do Zemí neumírajících.

Engwar („Neduživí“)

Nejstrašnější a nejzáhadnější byly pro elfy lidské neduhy a nemoci. Jméno Engwar bylo lidem dáno s hlubokým soucitem.

Eönwë

Jeden z nejsilnějších Maiar, Manwëho herold. Vedl vojsko Valar do války s Morgothem na konci Prvního věku.

Ephel Dúath („Hory stínu“, „Plot stínu“)

Tvořily tisíc mil dlouhou západní a jižní hranici Mordoru a byli prakticky neschůdné až na dva průsmyky Cirith Gorgor a Cirith Ungol.

Erebor („Osamělá hora“)

Mezi Temným hvozdem a Železnými horami stála Osamělá hora. Zde se usadil trpasličí král Thráin I a vzniklo tam Království pod Horou. Vícnež sedm století tam trpaslíci žili a bohatli. Dokud nepřišel drak Šmak Zlatý a trpaslíky nevyhnal. Na dvě stě let žil v Osamlěhé hoře a hlídal trpasličí poklady, až přišel Bilbo pytlík a trpaslíci z Thorinovi družiny. Drak byl zabit Bardem Lučištníkem a byla zde následně svedena bitva známá jako Bitva pěti armád, v níž bylo pobita spousta skřetů. Poklad byl pak rozdělen mezi jednotlivé strany.

Ered Gorgoroth („Hory děsu“)

Ležely v Beleriandu severně od temného údolí Nan Dungorthebu a byly někdy nzývány Gorgoroth. Zde se usadila Ungoliant poté, co ji zahnali Morgothovi balrogové.

Ered Lithui („Popelavé hory“)

Tyto hory stočené do podkovy chránily Mordor na severu. Jediným průchodem přes ně bylo místo, kde se stýkaly s Horami stínu – Ephel Dúath – jenž tvořili západní a východní hranici. Tato úzká průrva se nazývala Morannon, Černá brána – hlavní vstup do Mordoru.

Ered Luin („Modré hory“)

Nazývány také Ered Lindon („Lindonské hory“). Horské pásmo tvořící východní hranici Belerinadu. Sídlili zde trpaslíci z Belegostu a Nogrodu. Když se Beleriand potopil, značná část hor zmizelo s ním. Část, která zůstala, byla prolomena zálivem Luny, kde stály Šedé přístavy. V onom zbytku Beleriandu se nacházel Lindon, království Gil-galada. Po celý Třetí věk zůstal Lindon elfskou zemí a v Modrých horách žili trpaslíci.

Ered Mithrin („Šedé hory“)

Řetězec hor severně od Temného hvozdu táhnoucí se od východu k západu a tvořící severní hranici Rhovanionu. Pramení zde řeka Anduina. Od roku 2000 Třetího věku útočiště trpaslíků z Durinova rodu než byli napadeni ledovými draky.

Ered Nimrais („Bílé hory“, „Hory bílých rohů“)

Veliké pohoří táhnoucí se od východu k západu jižně od Mordých hor tvořilo páteř Gondoru. Táhly se v délce šesti set mil západně od Anduiny skoro až k moři. V severní části se nacházely rohirské pevnosti Helmův žleb a Šerá Brázda.

Ered Wethrin („Hory stínu“, „Stínové hory“)

Velké obloukovité pohoří v Belerinadu tvořící hráz s mezi Hithlumem a Západním Beleriandem na západě hraničící s Ard-galenem.

Eregion („Země cesmín“)

Lidmi nazývaná Cesmínie, ležela západně od Mlžných hor v lesnatém kraji pod trpasličím královstvím Khazad-dûm. Byla osídlena roku 750 Druhého věku. Hlavním městem byl Ost-in-Edhil, ale bylo s celou říší zničen 1697 Druhého věku za války se Sauronem.

Ereinion („Potomek králů“)

Elfský král Lindonu, známý spíš pod svým přízviskem Gil-galad. Narodil se Prvního věku v Hithlumu jako syn Velekrále Fingona. Po otcově smrti v roce 473 musel uprchnout na ostrov Balar. Po pádu Gondolinu a smrti svého strýce Turgona v roce 511 se stal Gil-galad Velekrálem. Po potopení Belriandu panoval noldorskému lidu v Lindonu. Za Druhého věku poslal svá vojska do války mezi Sauronem a elfy a později se připojil k Dúnadanům v Posledním spojenectví elfů a lidí. V roce 3434 ozbrojen obávaným kopím Aeglosem vedl Spojenectví do Bitvy na Dagorladu. Sauronovy síly byly rozprášeny a spojenci sedm let obléhali Mordor. Sauron byl donucen vyjít a byl přemožen, ale v onom posledním souboji Gil-galada zahynul.

Eriador

Kraj mezi Modrými a Mlžnými horami. V Prvním věku tu žili lidé, ve Druhém věku tu vládl Sauron. Během války s Angmarem se tato oblast téměř vylidnila. Zůstali jen hobiti, lidé z Hůrky a Roklinka.

Estë

V zahradách Lórienu ve Valínoru je ostrůvek Estë uprostřed jezera Lórellinu, domovem manželky Pána snů, Estë Uzdravitelky, jejíž jméno znamená odpočinek. Má šedé roucho a jejím darem světu je hojivý spánek.

 

Zdroj: Tolkien: Silmarillion

D.J.