Průvodce světem Pána Prstenů (F)
Falas
Domov Falathrim, elfů milujících moře. Byla to přímořská říše Západního Beleriandu. Když byl Falas dobyt, prchli elfové na lodích na ostrov Balar. Později, když se Beleriand potopil, založili nový přístav v Lindonu, známý jako Šedé přístavy.
Falathrim
Elfové z Falasu. Byli z rodu Teleri, ale když přišel k Teleri Ulmo, Pán moří, Círdan a jeho lid odmítl dokončit cestu do Zemí neumírajících. Žili dlouho u moře a znali je nejlépe ze všech národů. Stavěli čarovné lodě, které jako jediné dokázaly doplout do Zemí neumírajících i po Změně Světa, kdy byly Středozem a Země neumírajících odděleny.
Přátelili se s Šedými elfy a pomáhali jim v boji proti Morgothovi. V Prvním věku byli jejich přístavy obléhány skřety, a tak uprchli na svých lodích přes moře na ostrov Balar, kam se za nimi Morgoth neodvážil, neboť se bál Ulma. Tak žili v bezpečí až do potopení Beleriandu, kdy odpluli na jih do zálivu Luny v Lindonu a zde postavili Šedé přístavy.
Falmari
Mořští elfové, ti z Teleri, kreří odešli ze Středozemě na Západ. Ossë je naučil stavět lodě. Znali moře nejlépe ze všech národů.
Fëanor
Jediný syn Finwëho s jeho první ženou Míriel, největší z Noldor, nevlastní bratr Fingolfina a Finarfina. Jmenoval se Curufinwë (curu „dovednost“), byl však znám pod jménem, jenž mu dala matka: Fëanáro „duch ohně“, jenž nabylo sindarské podoby Fëanor.
V časném mládí se oženil s Nerdanel a měl s ní sedm synů: Maedhrose, Maglora, Celegorma, Caranthira, Curufina, Amroda a Amrase.
Byl to v pravdě génius. Je otcem elfského písma tengwar, vytvořil první elfské umělé drahokamy. Vyrobil vidoucí kameny palantíry. Avšak největší z jeho děl, jenž přinesla mnoho válek a prolité krve, byl silmarily, tři klenoty naplněné smíšeným světlem dvou valinorský Stromů. V nich byl uzavřen osud Ardy.
Melkor po nich natolik toužil, že pomluvami a překrucováním pravdy otrávil přátelství elfů a Valar. Fëanor zatoužil po odchodu do Středozemě. Pak Melkor zabil Finwëho a silmarily ukradl. Fëanor zaslepený hněvem a chamtivou láskou k silmarilům složil spolu se svými syny strašlivou přísahu. A odvedl zástup elfů proti vůli Valar do Středozemě, aby se pomstil Melkorovi, jehož nazval Morgothem, Černým nepřátelem Světa. Nemohlo ho zastavit nic. Ani posel Manwëho, jenž se snažil je od jejich úmyslů odvrátit. Ani když mu Teleri odmítli dát lodě, s nimiž by se přeplavil do Středozemě, a on si je vzal násilím. Tak došlo k Zabíjení rodných v Alqualondë, o čem vypráví žalozpěv Noldolantë, Pád Noldor. Manwëho herold tehdy vyřkl kletbu a proroctví, jež se nazývá Proroctví Severu a Sudba Noldor, nad těmi, kteří nezůstanou a nebudou hledat soud a odpuštění Valar. Ani to nemohlo Fëanora zastavit. Doputoval až do Středozemě a svedl s Morgothovými legiemi bitvu známou jako Dagor-niun-Giliath, Bitvu pod hvězdami, v níž se odtrhl od hlavního voje a byl zabit Gothmogem, Pánem Balrogů. Nezůstalo žádné tělo, jenž by mohli pochovat, neboť jeho duch byl tak ohnivý, že se tělo rozpadlo na popel. Již nikdy se do Ardy nevrátil a jeho duch neopustil síně Mandosu. Tak skončil nejmiocnější z Noldor, z jehož činů vzešla největší sláva i nejtrpčí běda.
Felaróf („Otec koní“ )
Shodil, a tak zabil, Pána Éothéodu, za což byl nazván „Lidská zhouba“. Aby svůj čin odčinil, podřídil se synovi Léoda Eorlovi Mladému, a ten ho pojmenoval Felaróf. Éothéd se od té doby nazýval Rohirové „páni koní“. Od té doby má Rohan na vlajce bílého koně v zeleném poli.
Felaróf a jeho potomci neuměli mluvit, ale rozuměli řeči lidí a dalo se na nich jezdit bez sedla a nez uzdy. Vzešlo z nich rohanské Komoňstvo.
Felaróf nesl Eorla do mnoha bitev, až nakonec padli v boje s Východňany. Byli spolu čestně pohřbeni do společné mohyly.
Finarfin
Byl třetím synem Velekrále Noldor Finwëho. Se svým bratrem Fingolfinem se narodil z druhého manželství Finwëho a Indis. Jejich straším nevlastním bratrem byl Fëanor. Finarfin se oženil s telerijskou princeznou Eärwen z Alqualondë a měli pět dětí – Finroda, Orodretha, Angroda, Aegnora a Galadriel. Poté, co Morgoth ukradl silmarily se Finarfin připojil k bratrům a přísahal pomstu. Když však Fëanor napadl Alqualondë a pobil mnoho telerijských elfů, aby ukradl jejich lodě a dostal se tak do Středozemě, odmítl Finarfin pokračovat v cestě. Vrátil se do Tirionu a vládl jako Velekrál Noldor, kteří zůstali v Eldamaru.
Finduilas
Historie zná dvě ženy tohoto jména.
První žila v Prvním věku a byla to elfská princezna. Milovala nejprve Gwindora, elfského pána z Nargothrondu, a pak Túrina, adanského hrdinu. Po Gwindorově smrti a zničení Nargothrondu byla zajata skřety. Bohužel ve chvíli, kdy ji mohli osvobodit Haladin, kteří na skřety zaútočili u Brodů přes Teiglin, ji její věznitelé zabili.
Druhá žila ve Třetím věku a byla to dúnedainská kněžna z Dol Amrothu, dcera knížete Adrahila. Provdala se za Denethora II, Vládnoucího správce Gondoru a byla matkou Boromira a Faramira. Během dvanácti let manželství se však cítila stále izolovanější od svého zádumčivého chotě. Zřejmě postrádala svůj domov u moře. Utrápila se a zemřela v roce 2988 Třetího věku.
Fingolfin
Elfský král z Beleriandu. Byl druhým synem Finwëho. Jeho bratrem byl Finarfin a nevlastním bratrem Fëanor. Měl tři děti – Fingona, Turgona a Aredhela. Přestože mu to bylo proti mysli, připojil se k Fëanorovi v odchodu do Středozemě, neboť poněkud neprozíravě přísahal, že bude svému nevlastnímu bratrovi polovičním bratrem krví, ale celým bratrem srdcem a bude ho následovat. Fëanor ho však zradil a Fingolfin byl nucen vést svůj lid přes Helcaraxë tvořící most do Středozemě. Byla to tvrdá cesta krutými ledovými horami a mnoho elfů při ní zahynulo. Přesto Fingolfin bratra neopustil a bojoval spolu s ním v Bitvě pod hvězdami, v níž však Fëanor zahynul a Filgolfin se stal Velekrálem Noldor ve Středozemi. Usídlil se v Hithlumu a držel Morgothova vojska obležená v Angbandu až do ničivé Bitvy náhlého plamene roku 455 Prvního věku. Když viděl tu zkázu a zabíjení, byl naplněn takovým hněvem a zoufalstvím, že nasedl na svého koně Rochallora a vyjel zcela sám a nikdo ho nemohl zadržet. Jako vítr se přehnal zemí a všichni, kdo ho viděli, prchali v úžasu, protože si mysleli, že přijel sám Vala Oromë. Fingolfina posedlo takové šílenství, že jeho oči zářily jako oči Valar. Tak přijel sám před brány Angbandu a vyzval samotného Morgotha, aby vyšel ven a utkal se s ním, pak ho také nazval zbabělcem a otrokářem. Říká se, že Morgoth nepřijal výzvu rád, jako jediný z Valar znal totiž strach. Nemohl však před očima svých kapitánů odmítnout. Proto přišel. Fingolfin vytáhl svůj meč Ringil, který se třpytil jako led. Sedmkrát zranil Morgotha. Nakonec se však unavil. Třikrát byl sražen na zem a třikrát se zvedl, pak však na rozryté zemi klopýtl a Morgoth mu stoupl levou nohou na hrdlo. Fingolfin ho z posledních sil ťal do nohy. Od té doby Morgoth kulhá. Morgoth vzal jeho tělo, zpřelámal jen a chtěl ho předhodit vlkům, ale ze svého hnízda se snesl Thorondor, Král orlů, největší pták, jaký kdy žil, rozdrásal Morgothovi svými pařáty obličej, takže Morgothovi navždy zůstaly jizvy, a odnesl tělo mrtvého krále. Položil ho na vrcholek hory, jenž ze severu shlížela na skryté údolí Gondolinu, kam pak přišel Turgon a navršil nad otce vysokou mohylu. Žádný skřet se pak neodvážil přejít přes Fingolfinovu horu ani přiblížit k jeho hrobu, dokud se nenaplnil osud Gondolinu a v jeho lidu se nezrodila zrada. Tak zemřel nejhrdější a nejstatečnější Velekrál Noldor.
Fingon
Elfský král z Beleriandu, syn Fingolfina. Měl jediného syna Ereiniona, známého jako Gil-galad. Byl jedním z elfů, kteří pronásledovali Morgotha do Středozemě. Tam se usídlil v Dor-lóminu v Beleriandu a statečně bojoval po celou Válku o Klenoty. S pomocí orla Thorondora, Krále orlů, osvobodil Fëanorova syna Maedhrose ukovaného vysoko na hoře nad Angbandem. Thorondor ho totiž vynesl až k zajatci, a když ho nemohl odříznout, uťal mu Fingon pravou paži v zápěstí. První také bojoval s drakem Glaurungem a zahnal ho. Po otcově smrti se stal Velekrálem Noldor. Jeho vláda však trvala jen 18 let, neboť byl roku 473 zabit balrogy v Bitvě nespočetných slz. Po něm nastoupil na trůn jeho bratr Turgon a nakonec jeho syn Gil-galad.
Finrod Felagund
Elfský král Nargothrondu, syn knížete Finarfina a ctitel vanyarské princezny Amarië. Přestože se zprvu zdráhal, byl mezi elfy, kteří pronásledovali Morgotha do Středozemě. V Beleriandu postavil nejprve vysokou věž na Tol Sirionu, ale později objevil síť jeskyní v břehu řeky Narogu a postavil tam Nargothrond. Od té doby ho nazývali Finrod Felagund „Pán jeskyní“. Vládl největšímu noldorskému království ve Středozemi a jako první ze svého plemene se ujal smrtelných lidí.
V Bitvě náhlého plamene ho před jistou smrtí zachránil Adan Barahir. Finrod mu za to přísahal věčnou pomoc a přátelství jemu a všem jeho potomkům, což ztvrdil svým prstenem, jenž dal Barahirovi. Proto když roku 466 přišel Barahirův sny Beren do Nargothrondu pro pomoc při své výpravě za simlaril, cítil se Finrod povinen mu pomoci. Pokusil se přemoci Saurona a vojsko vlkodlaků, které se zmocnilo jeho Tol Sirionu, tak že vyzval Saurona na souboj v čaromocných písních. Sauron však vyhrál a uvrhl Finroda, Berena a jejich druhy do svých kobek. Zde byl Finrod zabit vlkodlakem, když se pokoušel zachránit Berena.
Finwë
Elfský král z Eldamaru. Byl prvním Velekrálem Noldor. Valar ho vyvolili, aby vedl svůj lid na cestě do Zemí neumírajících. V Eldamaru panoval z města Tirionu. Byl dvakrát ženat. Se svou první manželkou Míriel měl syna Fëanora. Míriel však zrození syna, jenž dělal čest svému jménu „duch ohně“, natolik strávilo na duchu i na těle, že se dobrovolně vzdala námahy žití. S druhou manželkou měl Finwë dva syny Fingolfina a Finarfina. Po Zatmění Valinoru byl Finwë zabit Melkorem, když bránil silmarily.
Fornost („Severní pevnost“)
Hlavní město Arnoru. 1974 vojsko Černokněžnického krále dobylo a zničilo velkou část tohoto města a královský dvůr. V lidské řeči se mu říkalo Severka, ačkoli po svém zničení se mu rovněž říkalo Val mrtvých. V době války o Prsten to byla zřcenina na sever od Hůrky.
Forochel
Studená země ledu a sněhu severně od Arnoru. Žili tam Lossothové neboli Sněžní lidé. Žili v kmenech, nestavěli města a neměli krále.
Průvodce světem Pána Prstenů (G)
Galadhrim („Stromový lid“)
Uvnitř lesa, který se v Druhém věku jmenoval Laurelindórenan, a později Lothlórien nebo Lórien, bylo ukryto království Galadhrim, který bydlel na plochých deskách nazývaných talany neboli podlaže vysoko v hustých větvích mallornů. Nestavěli mohutné kamenné věže. Pro většinu lidí žili neviditelně ve svém království, kde nosili šedé elfské pláště proměnlivé barvy. Dík používání lan a znalostem lesa nepotřebovali mosty ani cesty. Hluboko v lese měli jedno velké město Caras Galadhon. Tam rostl nejvyšší mallorn ve Středozemi a král s královnou sídlili ve velké síni v onom nejvyšším stromě na temeni vysokého zeleného pahorku. Město mělo hradby a bránu a bylo obklopeno jinými velkými stromy jako věžemi. Přímo v srdci lesa byl čarovný pahorek Cerin Amroth. Galadhrim byli převážně lesní elfové, ale jejich pány byli urození Sindar a Noldor. Zničením Jednoho ztratila Galadrielina Nenya – Prsten s diamantem neboli Prsten vody moc. Galadriel odplula a světlo Lothlórienu pohaslo a našel si ho znovu čas. Z Galadhrim se stal opět toulavý národ a se svými bratry lesními elfy z východu se zmenšili.
Galadriel („Paní světla“)
Noldorská princezna, dcera Finarfinova, narozená v Eldamaru za hvězdných věků. Galadriel a její bratři se připojili k Noldor, kteří pronásledovali Morgotha do Středozemě. Byla vysoká a krásná, měla zlaté vlasy své telerijské matky Eäewen a v Eldamaru se nazývala Altáriel. Přeloženo do sindarštiny Galadriel. Během Prvního věku žila se svým bratrem Finrodem v Nargothrondu, než vstoupila do sindarské říše Doriathu, kde se spřátelila s královnou Melian a kde se vdala za Šedého elfa Celeborna. Od začátku Druhého věku žila s manželem a dítětem v Lindonu, v osmém století se přestěhovali do Eregionu, později překročili Mlžné hory a začali vládnout v Lothlórienu. Když Třetí věk skončil odplula přes Moře.
<strongGalathilion
Bílý strom z Tirionu, obraz Telperionu vytvořený Yavannou pro Vanyar a Noldor.
Galenas
Širokolistá bylina, která rostla v Númenoru, a jenž přivezli Númenorejci do Středozemě, byla ceněná pro vůni svých květů. Hobiti v ní pak objevili dýmkové koření neboli nicotiana. Běžne ji kouřili hobiti, lidé i trpaslíci.
Gandalf
V Zemi neumírajících Maia Olórin, který žil v zahradách Lóriena, Pána snů, a často navštěvoval Niennu Soucitnou. Kolem roku 1000 Třetího věku byl vybrán jako jeden z Istari neboli čarodějů, kteří byli posláni do Středozemě. V západštině ho nazývali Gandalf Šedý, pro elfy byl Mithrandir, pro trpaslíky Tharkûn a pro Haradské Incánus. Když přišel do Šedých přístavů, Círdan mu dal Naryu, Prsten ohně. V roce 3021 odplul zpět do Země neumírajících.
Gaurhoth („Vojsko vlkodlaků“)
V Prvním věku v době Beleriandksých válek přišlo k Maiovi Sauronovi mnoho zlých duchů ve vlčí podobě. Elfové jim říkali Gaurhoth. Toto vojsko vyšlo do boje s elfy a mnoho nejsilnějších pobilo. Sauron s vlkodlačí pomocí nějaký čas držel elfskou věž na řece Sirionu; proto dostal ostrov jméno Tol-in-Gaurhoth.
Gelion
Jedna ze svou velkých řek Beleriandu. Dvakrát delší než Sirion, ale ne tak široká a hluboká. Pramenila v Himringu a vlévali se do ní řeky z Modrých hor.
Gil-Estel („Hvězda naděje“)
Sindarské jméno pro Eärendila vezoucího silmaril na své lodi Vingilotu nebeskými moři.
Gil-galad („Zářící hvězda“)
Elfský král Lindonu. Narodil se Prvního věku v Hithlumu jako syn Velekrále Fingona. Po otcově smrti v roce 473 musel uprchnout na ostrov Balar. Po pádu Gondolinu a smrti svého strýce Turgona v roce 511 se stal Gil-galad Velekrálem. Po potopení Belriandu panoval noldorskému lidu v Lindonu. Za Druhého věku poslal svá vojska do války mezi Sauronem a elfy a později se připojil k Dúnadanům v Posledním spojenectví elfů a lidí. V roce 3434 ozbrojen obávaným kopím Aeglosem vedl Spojenectví do Bitvy na Dagorladu. Sauronovy síly byly rozprášeny a spojenci sedm let obléhali Mordor. Sauron byl donucen vyjít a byl přemožen, ale v onom posledním souboji Gil-galada zahynul.
Glaurung
Przní z Morgothových draků nazývaný Otec draků, Velký had či Morgothův had. Účastnil se mnoha bitev a mimo jiné i vyplenění Nargothrondu. Očaroval Túrina a Nienor. Nakonec byl zabit Túrinem u Cabed-en-Arasu.
Glorfindel („Zlatovlasý“)
Elfský pán z Roklinky. V době Války o Prsten, jak se zdá, postavením v Roklince druhý po Elrondovi Půlelfovi. V roce 1975 Třetího věku vedl elfské bojovníky do Bitvy u Fornostu, kde byl poražen Černokženický král Angmaru. Legendární Glorfindel z Gondolinu, který velel Turgonovým vojskům v Bitvě nespočetných slz, a který si největší slávu dobyl při pádu Gondolinu v roce 511 Prvního věku. Když byli ze zálohy napadeni Morgothovým vojskem, svedl boj s mocným balrogem a oba se zřítili ze skály a zahynuli.
Golodhrim
V Prvním věku přišli Noldor ze Zemí neumírajících do Beleriandu. Ta je uvítali Šedí elfové, kteří je sindarsky nazvali Golodhrim. Golodh byla sindarská forma quenijského Noldo a -rim koncovka kolektivního plurálu.
Gondolin („Skrytá skála“)
Když se noldorští elfové vrátili z Eldamaru do Středozemě a v roce 52 Prvního věku vstoupili do Beleriandu, postavil kníže Turgon ve skrytém údolí město bezpečně schované před Morgothovými silami. To město se nazývali Gondolin a nacházelo se v údolí Tumladenu uvnitř Okružních hor Echoriath, severně od lesů Doriathu. Za přirozenou hradbou hor bylo město rovněž chráněno bdělostí Velkých orlů, kteří hubili nebo zaháněli všechny zvědy. Gondolin bylo bělokamenné město nevýslovné krásy. Gondolin stálo na pohorku Amon Gwareth. Bylo stavěno podle vzoru Tirionu prvního města Eldamaru. V roce 511 bylo město zrazeno a jeho tajné průchody odhaleny Morgothovi, který vyslal vojsko skřetů, balrogů a draků. Po strašlivých bojích bylo město dobyto a tamní lid povražděn. Věže Gondolinu bylo zbořeny a zhroucené zdi ožehl dračí oheň.
Gondor („Kamenná země“)
Založil ho v roce 3320 Druhého věku Númenorejec Elendil jako Jižní království Dúnadanů ve Středozemi. Elendil panoval jako Velekrál v Arnoru a v Gondoru vládli Isildur s Anárionem. Po Elendilově smrt v roce 3441 se pány Arnoru stali Isildurovi dědicové a Anárionovi dědicové panovali v Gondoru až do roku 2050 Třetího věku, kdy rodová linie skončila. V Gondoru pak devět století panovali Vládnoucí správci. Hlavními městy byli Minis Anor, Minas Ithil, Osgiliath a přístavy Pelargir a Dol Amroth. V roce 1432 proběhla v Gondoru občanská válka, v roce 1636 Velký mor. V letech 1851 a 1944 následovaly krvavé vpády Vozatajů. Oslabený Gondor nedokázal pak ubránit v roce 2002 před Prstenovými přízraky Minas Ithil. Více než tisíc let ji měl v držení Sauron jako Minas Morgul. Po skončení Války o Prsten se vlády v Gondoru a Arnoru ujal Aragorn a panoval jako Elessar hluboko do Čtvrtého věku a obnovil slávu Gondoru.
Gonnhirrim („Páni kamene“)
Elfský název Šedých elfů pro trpaslíky za vybudování Menegrothu, Tisíc jeskyní. Jeskyně podobající se hájům mihotavé krásy, s mnoha fontánami a potůčky a křišťálovými světly.
Gorgoroth
Jiný název pro hory Ered Gorgoroth.
Rovněž planina v Mordoru mezi horami Ephel Dúath a Ered Lithui. Zde stála Temná věž Barad-dûr a sopka Orodruina.
Gorthaur
Sindarské jméno Saurona.
Gothmog
Balrog z Angbandu. Nejmocnější z Morgothových pobočníků, Pán balrogů. Byl to původem ohnivý duch Maiar. Spolu s ostatními balrogy se vzbouřil proti Valar. Na pokyn svého pána zabil před branami Angbandu Velekrále Fëanora. Jeho zbraněmi byl ohnivý bič a černá sekera. V Bitvě nespočetných slz zabil Fingona a zajal Húrina. V roce 511 Prvního věku vedl útok na Gondolin. Při plenění města zabil noldorského elfa Ectheliona, vrchního velitele Gondolinu, a sám jím byl zabit.
Grond
Morgothův palcát s nímž bojoval proti Fingolfinovi nazýván Kladivo podsvětí. Podle něj bylo pojmenováno ve Třetím věku beranidlo, s jehož pomocí prolomila Sauronova bránu Minas Tirith.
Gurthang („Železo smrti“)
Jméno Belegova meče Anglachelu, poté co byl v nargothrondu překován pro Túrina. Podle nej si Túrin začal říkat Mormegil. Když na Túrina dolehla jeho sudba, byl meč poslední, co mu zbylo. A spáchal jím sebevřaždu.
Silmarillion str.178: „Buď zdráv, Gurthangu! Ty neznáš jiného pána ani věrnost než ruku, která tě třímá. Necouvneš před žádnou krví. Vezmeš si tedy Túrina Turambara, zabiješ mě rychle?“
A z čepele zazvonil v odpověď studený hlas: „Ano, rád budu pít tvou krev, abych zapomněl na krevé svého pána Belega a na krev brandira, zabitého neprávem. Zabiji tě rychle.“
Gwaith-i-Mírdain („Klenotnický lid“)
Jméno elfksých kovářů z Eregionu, jejichž králem byl Celebrimbor, a kteří ukovali Prsteny moci.
Gwaihir
Orel z Mlžných hor, Pán větru. Na konci Třetího věku to byl největší a nejsilnější orel své doby. Byl králem všeho ptactva a zvláštním přítelem čarodějů a elfů, zejména po tom, co mu Gandalf vyléčil otrávenou ránu.
Průvodce světem Pána Prstenů (H)
Hadhodrond
Sindarské jméno pro Khazad-dûm (Morii).
Hador
Zvaný Lórindol (Zlatohlavý), pán Dor-lóminu, Fingolfinův vazal. Hadorův dům byl Třetím domem Edain. Byl zabit u Eithel Sirionu v bitva Dagor Bragolach.
Haladin
Druhá skupina lidí, která vstoupila do Beleriandu, později nazýváni Halethin lid. Usídlili se v Brethilu.
Haudh-en-Ndengin („Pahorek zabitých“)
Místo, kde byla v poušti Anfauglith nakupena těla lidí a elfů, kteří zahynuli v bitvě Nirnaeth Arnoediad.
Haudh-en-Nirnaeth („Pahorek slz“)
Jiné jméno pro Haudh-en-Ndengin.
Helcar
Vnitrozemské moře daleko na severovýchodě pevniny Středozemě. Bylo na místě, kde kdysi stával mohutný sloup s Valarskou lampou. Po zničení lamp v čase rozjasnění hvězd procitli elfové u jezera Cuiviénenu, zálivu na východním pobřeží tohoto moře.
Helcaraxë
Neboli Ledová tříšť. Až do konce Druhého věku a Změny světa byl mezi Zeměmi neumírajících a Středozemí na Severus úzký průliv zaledněného moře.
Helluin
Hvězda Sírius.
Hildor („Nástupci“)
Elfské jméno pro lidi jako Mladší děti Ilúvatara.
Hildórien
Země na východě Středozemě, kde se probudili první lidé.
Hithaeglir („Řada mlhavých štítů“, „Mlžné hory“)
Hlavními vrcholky byly Caradhras (Rudohor), Celebdil (Stříbrný špičák), Fanuidhol (Mračivec) a na severu Gundabad. Jedním ze dvou průchodů byl průsmyk Caradhras neboli Rudá brána. Druhou cestou byl průchod přes Khazad-dûm, později Morii, jenž ústil na druhé straně do hlubokého stinného údolí mezi rameny hor zvaného Rmutný dol, elfsky Nanduhirion, trpaslicky Azanulbizar. Pohoří se táhlo téměř tisíc mil z dalekého severu Středozemě na jih k Rohanské bráně a oddělovalo Eriador od Rhovanionu. Hory byly domovem skřetů, velkých orlů a trpaslíků z Khazad-dûm. Nejsevernější část pohoří nějakou dobu tvořila obranný systém Černokněžnického Angmaru a skřetí pevnosti Gundabandu. V nejjižnější část bránil Železný pas.
Hithlum („Mlhavá země“)
Kraj na severu Beleriandu. Na východě a jihu sevřený horami Ered Wethrin a na západě horami Ered Lómin.
Hraničáři ithilienští
Na konci dvacátého devátého století Třetího věku Vládnoucí správce Gondoru rozhodl, aby se v Severním Ihilienu utvořilo bratrstvo rytířů, neboť moc Gondoru zde ohrožoval Mordor. Tito rytíři chodili v zeleném, bojovali lukem, mečem a kopím.
Hraničáři ze severu
Muži sveřepé tváře v pláštích barvy lesní zeleně nebo šedé se sponou ve tvaru stříbrné hvězdy. Měli šedé oči, byli ozbrojeni mečem a kopím a nosili vysoké kožené boty. Byli to poslední šlechtici a rytíři Arnoru a jejich náčelník byl Velekrálem Dúnadanů. V letech před Válkou o Prsten a po ní to byl Aragorn, jemuž se říkalo jako Hraničáři Chodec. Hlavního pobočníka mu dělal Halbarad, který padl na Pelennorských polích. S družinou rovněž vyjížděli synové Elronda dvojčata Elladan a Elrohir.
Huan („Velký pes“, „Honicí pes“)
Velký valinorský vlkodav, kterého dal Oromë Celegormovi. Přítel a pomocník Berena a Lúthien. Kvůli nim se obrátil i proti svému pánovi. Rozuměl lidské řeči, ale bylo mu povoleno promluvit jen třikrát za celý svůj život. Jeho sudba říkala, že ho zahubí až nejsilnější vlk, jaký kdy chodil po zemi. A to se splnilo, když zahubil Carcharotha a sám podlehl jedu v jeho zubech.
Huor
Syn Galdora Dor-lóminského, manžel Rían a otec Tuorův. Se svým bratrem Húrienm se dostal do Gondolinu. Zabit v bitvě Nirnaeth Arnoediad.
Húrin
Nazýván Thalion („Stálý“, „Silný“). Syn Galdora Dor-lóminského, manžel Morwen a otec Túrina a Nienor. Pán Dor-lóminu, vazal Fingonův. S bratrem Huorem se dostal do Gondolinu. Zajat Morgothem v bitvě Nirnaeth Arnoediad a na mnoho let posazen na Thangorodrimu. Po propuštění se vydal hledat Skryté království Gondolin. Sice jen nenalezl, ale svými výkřiky prozradil Morgothovým špehům, kde přibližně se Gondolin nachází. Pak pokračoval do Nargothrondu, kde našel a zabil trpaslíka Mîma a přinesl králi Thingolovi náhrdelník Nauglamír, teprve v těchto chvílích procitl z Morgothova očarování. Nakonec odešel neznámo kam. Říká se, že nechtěl už žít, a tak se vrhl do západního moře. Tak skončil největší válečník ze smrtelných lidí.
Průvodce světem Pána Prstenů (I)
Ilmarë
Maia, služebná Vardy. Je největší z maiarských dívčích duchů a elfové ji nejvíce milují. Jako služebná Vardy je duchem střežícím všechny hvězdy.
Illuin
Jedna z valarských lamp vyrobené Aulëm pro osvětlení Středozemě. Stála na vysokém sloupu vyšším než všechny pozdější hory poblíž severu. Při jejím smetení Melkorem na jejím místě vzniklovnitrozemské moře Helcar.
Ilmarin („Sídlo vysokých vánků“)
Na vrcholku Taniquetilu, nejvyšší hoře v Zemi neumírajících, stojí Ilmarin domov krále Valar Manwëho, Pána vzduchu, a královny Vardy, Paní hvězd. Sedí zde na blyštivých trůnech, z nichž vidí na všechny země Ardy a sem přilétají Velcí orli na pokyn Manëho jeho služebníci a posli.
Ilúvatar („Otec všech“)
Eru, Jediný, který se v Ardě nazývá Ilúvatar.
Imladris („Hluboké údolí rozsedliny“)
V roce 1697 Druhého věku po zničení Eregionu ve válce elfů se Sauronem uprchl Mistr Elrond se zbytkem Gwaith-i-Mírdan. Ve skrytém strmém údolí na úpatí Mlžných hor v „Koutci“ mezi řekami Mšenou a Bouřnou zbudovali Imladris. Neboli Roklinku. Zde stál Elrondův dům. Byl považován za „Poslední domácký dům východně od moře“ a byl místem velké moudrosti, učenosti a také vlídné útočiště pro všechny elfy a lidi dobré vůle. Dům a údolí střežila elfská kouzla, jenž dokázala v hněvu zvednout na Elrondův pokyn řeky a odrazit útočníka. Byly zde vychováváni náčelníci Dúnedainů. Po skončení Války o Prsten Elrond odešel do Zemí neumírajících, ale zůstali zde jeho synové Elladan a Elrohir spolu s Celebornem až do časů Čtvrtého věku, kdy ze šedých přístavů vyplouval Círdan na poslední elfské lodi do Zemí neumírajících.
Ingwë
Elfský král z Eldamaru. Velekrás Vanyar první čeledi elfů, která se vypravila na elkou pouť do Zemí neumírajících.
Isildur
Syn Elendila Vysokého a bratr Anáriona. Spolu se svou rodinou unikl při Pádu Númenoru a usadil se ve Středozemi. Později dúnedainský pán Gondoru. Do roku 3429 sídlil v Minas Ithil jako pán Ithilienu, dokud Sauron město nedobyl. Tehdy uprchl a zamířil za otcem do Arnoru. Odkud se v roce 3434 vrátil s Posledním spojenectvím elfů a lidí.
V roce 3441 porazili Sauronovu armádu, když Isildur uťal z jeho ruky Jeden prsten. Odmítl jej však zničit. Dva roky na to byl přepaden na Kosatcových polích skřety. Pokusil se využít neviditelnosti, kterou Prsten poskytoval, a utéct. Prsten ho však zradil, sklouzl mu a skřeti ho zabili.
Istari
Kolem roku 1000 Třetího věku připlula do Šedých přístavů ze Západního moře elfská loď. Na její palubě bylo pět mužů. Každý z nich měl široký plášť jiné barvy, vysoký špičatý klobouk a dlouhou hůl. Byli to Istari, jimž lidé říkali čarodějové. Byli vysláni ze Zemí neumírajících do Středozemě na pomoc, neboť se zlo začalo nabývat znovu na síle.
Přestože přišli tajně a se skromným vzezřením, byli mocnými duchy. Byli to Maiar, duchové starší než sám svět, avšak do Středozemě přišli omezeni lidskou silou a podobou.
O dvou z nich, známých jako Ithryn Luin „modří čarodějové“ se nic neví, protože prý odešli na dálný východ Středozemě. Jmenovali se Alatar a Pallando a vyvolil je Vala Oromë.
Nejslavnějším se stal Gandalf Šedý, jehož elfové nazávali Mithrandir, trpaslíci Tharkûn a Haradští Incánus. Jako Maia se jmenoval Olórin a sídlil v zahradách Lóriena, Pána vidin a snů. Pod jeho vedením Svobodné národy Středozemě zvítězili nad Temným pánem Sauronem. Nelehkém úkolu pomáhal Gandalfovi prsten ohně, Narya, jenž při příchodu obdržel od Círdana, Pána Šedých přístavů.
Druhým Istari byl Radagast Hnědý. V dobových kronikách se o něm příliš nevypráví, neboť se zajímal o rostliny a zvířata, v jejichž znalosti ho nemohl nikdo předčít. Elfové mu říkali Aiwendil, a byl duchem věrným Yavanně, Královně země.
Jako poslední bývá uváděn Saruman Bílý, jemuž elfové říkali Curunír „dovedný muž“. Když vznikl řád Istari, byl považován za největšího z nich. Mnoho set let putoval po Středozemi a dychtivě se snažil zničit Saurona. Čašem však zpyšněl a zatoužil mít moc sám. V roce 2759 přišel do Železného pasu a Vládnoucí správce Gondoru Beren mu svěřil klíče od věže Orthank, v naději že bude pomáhat gondorským a rohanským v boji se skřety, Východňany a Vrchovci. Saruman si zde však vybudoval pevnost a svolal k sobě skřety, poloskřety, skurut-hai i Vrchovce. Ve své pýše se stal Sauronovou loutkou. Nakonec Železný pas zničili enti a Gandalf zlomil jeho čarodějnou hůl a odebral mu jeho čarodějnou moc.
Saruman klesl tak hluboko, že hledal malichernou pomstu v zničení Kraje. Hobiti ho však vyhnali a Sarumana zabil jeho vlastní sluha Gríma Červivec.
D.J.