Průvodce světem Pána Prstenů (N – P)

Průvodce světem Pána Prstenů (N)

Nahar

Valarský kůň, obrovský bílý oř valarského Lovce Oromëho. Je to první stvořený kůň a praotec všech koní. Během věků tmy a hvězdného světla na něm Oromë jezdil často do lesnatých krajů Středozemě. Při jedné takové výpravě objevili u Vod probuzení elfy.

Nandor („Ti, kdo se obracejí zpět“)

Třetí čeleď elfů – Teleri – byla nejpočetnější a proto do Zemí neumírajících putovala nejpomaleji a vyskytlo se u nich mnoho, kteří se v určitých fázích cesty odpojili a rozhodli se zůstat ve Středozemi. K prvnímu rozdělení došlo, když Teleri zůstali stát před Velkou řekou Anduinou a za ní spatřily Mlžné hory. Tato mohutná hradba některé elfy tak zděsila, že místo aby riskovali přechod, Lenwë, jeden z vůdců Teleri, odvedl svůj lid po proudu Anduiny a žili pak na místech, jež jiní z jejich příbuzných neznali; byli nazváni Nandor.

Nandor byli toulavý lesní lid a v lesní moudrosti se jim nikdo nevyrovnal. Stejně jako ve znalosti kelvar (živočichové) a olvar (rostliny) Středozemě. Lovili lukem a měli zbraně z neušlechtilých kovů, neuměli však kovat ocelové zbraně, jimiž by bojovali proti zlým stvůrám, které později přišli ze severu. Více než dva hvězdné věky žili Nandor poklidně v údolích okolo Anduiny. Někteří překročili Bílé hory a vstoupili do Eriadoru. Byli stále znalejší lesů a vod, ale když je v lesích napadli zlé bytosti, nebyli připraveni a jejich počet se tenčil. Mnohé pobili skřeti, tlupy kamenných zlobrů či smečky hladových vlků. Mnozí Nandor se skryli díky své lesní moudrosti, avšak Denethor, syn Lenwëho, k sobě shromáždil mnoho Nandor a vydal se na dávno opuštěný pochod k východu. Hledal příbuzné, kteří by mu pomohli, protože Nandor se doslechli o moci Sindar, vedených tím, jenž byl králem všech Teleri, Elwëm Singollem, jenž se nyní jmenoval Thingol. Překročili Modré hory a vstoupili do Beleriandu. Sindar je uvítali, poskytli jim ochranu, naučili je válečným dovednostem a udělil jim zem Ossiriand, „zemi sedmi řek“. Již se jim neříkalo Nandor, ale Laiquendi a Zelení elfové, protože se oblékali do zeleného, aby splývali v očích nepřítele s lesem, a také pro jejich lásku k zeleným lesům. Sladký zpěv Laiquendi soupeřil se zpěvem slavíků, a tak je jejich zemi začalo říkat Lindon.

Nargothrond („Velká podzemní pevnost na řece Narog“)

Šlo o hlavní město největšího království noldor v Beleriandu v Prvním věku spravované Finrodem, kterému se podle jeho sídla říkalo Felagund („Pán jeskyní“). Bylo to mohutná podzemní pevnost vytesaná v jeskyních řeky Narogu. Podle vzoru Tisíce jeskyní Menegrothu vytvořili Noldor a trpaslíci z Modrých hor obrovský komplex jeskyní z původních chodeb Drobných trpaslíků, kteří zde kdysi žili. Nargothrond zůstal skryt Morgothovi navzdory tomu, že jeho obyvatelé s nepřáteli svedli mnohé šarvátky až do pátého století, kdy začali vycházet do boje častěji a to se jim stalo osudným. V roce 496 Prvního věku svedli bitvu na Tumhaladu s drakem Glaurungem a jeho obrovským vojskem a byli pobiti. Pak Glaurung vnikl do Nargothrondu dříve než mohli strhnout kamenný most. Všichni uvnitř byli povražděni nebo odvlečeni a Glaurung v jeskyních vládl pět let, než byl sám zabit. Krátce na to se jeskyně stali domovem Mîma, Drobného trpaslíka, když však byl zabit i on, zůstaly navždy prázdné.

Narja

Jeden ze Tří elfských prstenů. Prsten ohně nebo také Rudý prsten nosil nejprve Círdan, který jej později předal Mithrandirovi.

Narsil

Elendilův meč vyrobený noldorskýcm kovářem Telcharem, který se zlomil, když Elendil padl v souboji se Sauronem. Z úlomků byl znovu zkut pro Aragorn a nazván Andúril („Plamen západu“).

Nauglamír („Trpasličí náhrdelník“)

Byl vyrobený pro Finroda Felagunda trpaslíky. Húrin jej vynesl z trosek Nargothrondu a přinesl Thingolovi. Ten do něj chtěl nechat zasadit silmaril od Berena, což vedlo k tomu, že byl chtivými trpaslíky zavražděn.

Naugrim („Zakrnělý lid“)

Když přes Modré hory do Beleriandu přišli první trpaslíci, považovali je Šedí elfové za znetvořené a nevzhledné a nazvali je Naugrim. Naugrim však nepřišli bojovat, ale obchodovat, a obě plemena z toho měla velký prospěch. Přestože Naugrim žili s elfy v míru, bylo to spojenectví nesnadné a křehké.

Nazgûlové („Prstenové přízraky“)

Ve dvacátém století Druhého věku se ve Středozemi objevilo devět mocných přízraků. V černé řeči skřetů se nazývali nazgûlové. Říká se, že to kdysi byli mocní králové lidí a černokněžníci a každý dostal od Saurona jeden z devíti mocných prstenů, které ukoval Celebrimbor a eregionští kováří. Tito muži prsteny po staletí používali k uskutečnění svých tužeb. Žili mnohem déle než obyčejní smrtelníci, ale jejich podoby bledly. Ve třiadvacátém století již byli pouhými přízraky. Otroci Sauronovy vůle, kteří mysleli jen na to, jak mu sloužit. Chodili po světě a páchali strašné skutky. Nosili široké černé pláště s kápí, kroužkové brnění a stříbrné přilby, avšak pod nimi byla šedá roucha mrtvých a jejich těla byla neviditelná. Kdokoli jim pohlédl do tváře, zděšeně prchal, protože přilbu a kápi jako by nic nedrželo ve vzduchu. Avšak tam, kde měl být obličej se někdy objevoval žár svítících hypnotických očí nebo v zuřivosti a síle rudý pekelný plamen. Jejich zbraně byli četné: ocelový a plamenný meč, černý palcát a dýka s otrávenou čepelí. Nejhorší zbraní byl jejich Černý dech, jenž byl jako mor zoufalství a jeho hrůza mrazila srdce nepřátel. Nemohla je zasáhnout žádná zbraň, která nebyla požehnána elfským kouzlem, a každý zbraň, jenž je zasáhla, shořela a zanikla.

Když Poslední spojenectví elfů a lidí Saurona porazilo, propadli se i se svým pánem do stínu, kde neměli žádnou moc ani podobu. Ale protože jeden Prsten nebyl zničen, dokázal si Sauron vytvořit novou podobu a ve čtrnáctém století Třetího věku povola své nejstrašnější služebníky ze stínů. Devět Černých jezdců povstalo na východě a největší z nich přijel do Eriadoru a vytvořil zde království Angmar, zbudoval pevnost Carn Dûm a povolal skřety a zlé horaly z Obrovišť.

Více než šest set let se v Eriadoru neustále válčilo. Jedna provincie za druhou se hroutila před náporem Černokněžnického krále až do roku 1974, kdy padla poslední provinci Arthedain s městem Fornostem. Avšak vláda černokněžnického krále byla krátká. V roce 1975 jeho vojsko rozprášili elfové pod vedením Círdana a Glorfindela spolu s gondorským králem Eärnurem v Bitvě u Fornostu. Přesto to Sauron považoval za úspěch, neboť zničení království Dúnedainů bylo velkým vítězstvím Temných mocností, navzdory značným ztrátám skřetů a horalů, na nichž ale Sauronovi pramálo záleželo.

Černokněžnický král Angmaru nebol-li také Velký nazgûl, opustil Eriador a vrátil se do Mordoru. Sauron se zatím ještě skrýval v Dol Gulduru, ale nazgûlové se připravovali na jeho příchod. V roce 2000 vyšli nazgûlové z Mordoru do války s gondorskými Dúnedainy z jihu a o dva roky později padlo Minas Ithil a stala se z něj Minas Morgul. Pán nazgûlů zabil posledního krále Gondoru Eärnura a tisíc let vedl válku s Gondorem.

V roce 2951 se Sauron otevřeně prohlásil pánem Mordoru a v roce 3018 začala Válka o Prsten. Sauron tolik toužil po Prstenu, že pro něj poslal všech devět nazgûlů. Jejich poslání však bylo zmařeno. Hledání je přivedlo do Kraje, kde jejich podezřaní padlo na hobita Froda Pytlíka. Začali ho pronásledovat a několikrát téměř uspěli. Na Větrově Černokněžnický král zranil Froda otrávenou dýkou. Přesto se Tomu, kdo nesl Prsten podařilo dostat do království Elronda Půlelfa.

Nazgûlové se však objevili v ještě mocnější podobě na zvířatech tak strašných jako oni sami. Bylo to staré bytosti, pro které lidé ani elfové neměli jméno. Vytvořil je Sauronův Mistr Melkor spolu s draky a dalšími ohavnými tvory v jamách Utumma. Měli zobák, pařáty a křídla, nebyli to však ani ptáci, ani netopýři, byli to plazi podobní drakům ale starší. Tyto okřídlené stvůry krmené masem skřetů přerostli všechny létající tvory a nosili nazgûly rychlostí větru.

Pán nazgûlů, jenž nemohl být zabit rukou mužem, byl však usmrcen v Bitvě na Pelennorských polích štítonoškou Ěowyn a hobitem Smělmírem Brandorádem. Když pak byl prsten vhozen do nitra sopky Orodruiny, zhynulo i zbylých osm nazgûlů.

Neldoreth

Ze všech stromů Středozemě milovali elfové nejvíce neldoreth, jimž lidé říkají buky.sloupy v Menegrothu prý měli právě podobu buků, jenž rostli v rozlehlém Taur-na-Neldoru, Neldorském lese, jenž byl považován za nekrásnější les v Beleriandu. Elfové neldoreth milovali o to víc, že se alespoň trochu podobal Zlatému stromu Valar, Laurelinu, jenž kdysi ozařoval Blaženou říši zlatým světlem. Trojkmenný buk v Doriathu, který se jmneoval Hírilorn, byl nejmohutnějším z neldoreth, jenž kdy rostly ve Středozemi.

Nenja

Jeden ze Tří elfských prstenů. Prsten vody nebo také Prsten s diamantem nosila Galadriel.

Nessamelda („strom Nessy“)

Stále zelený vonný strom, která na Númenor přivezli z Tol Eressëy Mořští elfové. Byl to strom tančící bohyně lesů. Nejvíce rostl v části Númenoru nazývané Nísimaldar, země „vonného stromoví“.

Netopýři

Jeden z mnoha tvorů, které vypěstoval Melkor, byl netopýr sající krev. Žádný příběh nevypráví, zda byli stvořeni ze zvířete nebo z ptáka, ale vždy byli známi jako služebníci zla. Prý i služebníci Melkora na sebe v nouzi brávali podobu netopýra. Takovou podobu měla třeba upírka Thuringwethil, a když Sauron prchal po pádu Tol-in-Gaurhothu, také se proměnil v netopýra.

Nevrast („Bližší břeh“)

Kraj západně od Dór-lóminu.

Nifredil

Na konci Druhého věku se králi Thingolovi a Maie Melian narodilo nejkrásnější dítě, jaké kdy přišlo na svět. Narodila se v lese Neldorethu v Beleriandu a dostala jméno Lúthien. Na uvítanou jí v lesích začal růst bílý kvítek nifredil. A když Lúthien odešla se svým milencem z Kruhů Světa, hvězdička nifredil zůstala jako památka na nejkrásnější dceru Země. V Třetím věku rostl nifredil nejhojněji v Lothlórienu, kde se mu spolu se zlatým elanorem velmi dařilo.

Nimbrethil

Tak říkali elfové břízám, jenž rostli hojně v Beleriandu. Právě z mohutných kmenů tohoto stromu byla postavena loď Vingilot, na níž Eärendil Mořeplavec plul přes Západní moře Belegaer do Zemí neumírajících.

Nimloth („Bílý květ“)

Bílý strom v Númenoru, z něhož vzal před jeho skácením Isildur plod a ten vyrostl v Bílý strom z Minas Ithil.

Nimloth je sindarská forma quenijského Ninquelótë, jednoho z jmen Telperionu.

Nimrodel

Byla to elfská dívka z Lothlórienu, jenž se ve Druhém věku zasnoubila s králem Lothl=orienu Amrothem. V roce 1980, kdy povstal v Morii obludný balrog, byli od sebe odloučeni. Nimrodel zbloudila v Bílých horách a víckrát jí nikdo nespatřil podle ní se jmenovala říčka v Lothlórien, jenž se vlévala do Celebrantu neboli Stříberky.

Nirnaeth Arnoediad („Nespočetných slz“)

Zkázonosná pátá bitva v Beleriandských válkách. Začala vytvořením Maedhrosovi unie proti Morgothovi a napadením Angbandu. Naneštěstí se nechal brutální popravou svého bratra vyprovokovat Gwindor Nargothrodský a elfská vojska zaútočila předčasně a padla do pasti, byť zprvu to vypadalo, že se Morgoth se svým plánem přepočítal.

Došlo k strašlivému masakru, ale Morgoth dosáhl vítězství jen díky zradě některých lidí, jenž se zničeho nic obrátili proti svým spojencům. V bitvě si dobyli velkou slávu trpaslící z Belegostu, kteří se postavili drakům a umožnili ostatním ústup.

Morgothovy plány vyšly. Lidé brali život lidem, zradili Eldar a mezi těmi, kteří se proti němu měli sjednotit, vypukl strach a nenávist. Od této bitvy se elfové a lidé vzájemně odcizili, až na Tři domy Edain.

Na Morhothův příkaz posbírali po bitvě skřeti těla padlých nepřátel, jejich zbroj i zbraně a navršili u nich velkou mohylu. Elfové pahorek nazvali Haud-en-Ndengin, Pahorek zabitých, a Haud-en-Nirnaeth, Pahorek slz. Obnovila se tam však tráva a jen tam v poušti, kterou Morgoth způsobil, rostla svěží a zelená, a žádná Morgothova stvůra se nikdy neodvážila vkročit na půdu, pod níž rezavěly meče Eldar a Edain.

Noegyth Nibin („Drobní trpaslíci“)

Byli menší než trpaslíci, z nichž pocházeli. Lidé jim říkali Drobní trpaslíci.

Nogrod („Trpasličí sídlo“)

Nogrod bylo jedno ze dvou velkých království trpaslíků v Modrých horách. Byli to zruční řemeslníci a kováři a čile obchodovali s beleriandskými elfy. Nejznámější nogrodský trpaslík byl Telchar, který meč Narsil, jímž pak Elendil uťal Jeden prsten ze Sauronovy ruky, a Angrist, Berenův nůž, jenž byl použit k vyříznutí silmarilu z Morgothovy koruny.

K pádu Nogrodu došlo, když král Thingol požádal trpaslíky, aby zasadili právě silmaril, který získal Beren, do zlatého náhrdelníku jménem Nauglamír. Trpaslíci po dokončení práce ale odmítli náhrdelník vydat s tím, že ho vytvořili jejich otcové pro již mrtvého Finroda. Thingol dostal náhrdelník od Húrina, který jej vynesl z trosek Nargothrondu. Pravou příčinou rozporu ale bylo, že trpaslíci byli jati žádostivostí a chtěli silmaril. Thingol trpaslíky hanlivými a pyšnými slovy vyzval, aby opustili Doriath bez odměny. Trpaslíci se rozlítili a krále na místě zabili. Pak sebrali náhrdelník a prchli na východ. Byli však pobiti a náhrdelník se vrátil ke královně Melian. Dva z králových vrahů však unikli, řekli svým příbuzným, že je král pobil, když je chtěl ošidit o jejich odměnu. Melian zdrcená zármutkem odešla ze Středozemě, a tak pominula její ochrana nad Doriathem. Trpaslíci vpadli do Doriathu a nikdo se jim nepostavil, protože velitelé Šedých elfů byli bez vedení bezradní a nevěděli, co mají dělat. V Menegrothu pak došlo ke krvavé bitvě, v níž bylo pobito mnoho elfů i trpaslíků, a stalo se to příčinou vzájemné nenávisti mezi oběma plemeny. Trpaslíci ale zvítězili a Thingolovi síně vyplenili a silmaril odnesli. Nedošli však daleko. Pohyb velkého vojska trpaslíků nezůstal utajen, a tak když se nogrodští trpaslíci vraceli s prořídlým vojskem a obtěžkáni kořistí, byli pobyti vojskem Berena a Diora, jimž na pomoc přišli Laiquendi a entové. Na konci Prvního věku se pak Nogrod potopil spolu s většinou Beleriandu na dno moře.

Noldor („Moudrý, Poznání“)

Nejmocnější a nejproslulejší v pověstech a zpěvech byli z elfů Noldor. Byli druhou čeledí elfů, kteří přišli do Zemí neumírajících. Nejvíce ze všech elfů usilovali o poznání. V letech Stromů Valar byl jejich králem Finwë a s velikou radostí se tehdy učili od Valar i Maiar. V oněch časech sílili a zušlechťovali se. Jejich město Tirion na zeleném pahorku Túně, jenž hledělo na hvězdami ozářené moře, bylo mocné a krásné. Postavili ho totiž ve Světelném průsmyku Calacirya, jediném průchodu přes hory Pelóri, jež obepínaly země Eldamar a Valinor. Touto průrvou proudilo světlo Stromů a dopadalo na západní stranu. Na východě, ve stínu Túny, hleděli elfové na hvězdy zářící nad Stínovými moři.

Tak se stali Noldor moudrým lidem, ale vynikali především v řemeslech Aulëho, Tvůrce hor. Vytesali eldamarské věže ze skály a z třpytivě bílého kamene vyrobili mnoho krásných věcí. Jako první vynesli na povrch drahokamy ležící v srdci hor. Kameny velkoryse rozdávali a sídla elfů i Valar se třpytila drahokamy Noldor, ba i pláže a jezírka Eldamaru prá zářily světlem pohozených drahokamů. A byli to právě Noldor, kteří stáli za vznikem Velkých klenotů, zvaných silmarily, a později i Prstenů moci – dvě nejkrásnější díla, o něž byli svedeny ty nejkrvavější války, jaké kdy elfové i lidé zažili.

Noldorskému králi a jeho manželce Míriel se narodil syn Curufinwë, ale byl znám pod jménem, jenž mu dala matka, Fëanor „duch ohně“. Ze všech Aulëho řemeslníků byl Fëanor ten největší. Ani mezi Maiar se nenašel nikdo, kdo by ho překonal. Stvořil elfské umělé drahokamy, jež byly krásnější a jasnější než přírodní. Při výrobě byly bledé, ale pod hvězdami se modře rozzářily, takže byly přirovnávány k očím elfů. Vyrobil také palantíry „vidoucí kameny“, jenž o několik věků později dali elfové darem Dúnedainům. Avšak jeho největším dílem byly tři pověstné kameny, jež zachycovaly světlo Stromů Valar – silmarily. Byly to nejkrásnější klenoty, jaké kdy svět spatřil, protože svítily živoucím světlem. Bohužel Fëanorova přílišná ctižádostivost a Melkorovy zlé činy vedly k největší zhoubě, jakou elfské národy kdy poznaly. Tragédie stihla Noldor v den, kdy se Melkor spřáhl s pavoučící Ungoliant a zničil Stromy Valar, zabil Finwëho a ukradl silmarily. Fëanor, jenž silmarily žárlivě střežil před kýmkoli, složil spolu se svými sedmi syny strašlivou přísahu pomsty, jež se stala prokletím jeho lidu a byla spolu s odpovědí Valar známa jako Sudba Noldor. Elfům přinesla jen zradu, smrt a zabíjení a osud vždy Fëanorovi a jeho synům silmarily vyrval z rukou, až na ně za své činy ztratili právo. Přesto Fëanor v hněvu a pýše odešel s velkým zástupem elfů proti vůli Valar do Středozemě, aby pronásledoval Melkora, jehož nazval Morgothem, „Temným nepřítelem Světa“. Tak začala Válka o Klenoty a Beleriandské války, jenž trvaly po celý První věk.

Během této doby vznikly ve Středozemi na čas noldorská království, z nichž nejkrásnější byly říše Gondolinu spravovaná Turgonem a Nargothrondu, kde vládl Finrod Felagund.

Ve Válce o Klenoty Fëanor zahynul stejně jako všech jeho sedm synů Amras, Amrod, Caranthir, Celegorm, Curufin, Maedhros a Maglor. I jeho nevlastní bratr Fingolfin a jeho děti Fingon, Turgon a Aredhel byli zabiti Morgothem. Stejně tak jako byli zabiti všichni synové jeho druhého bratra Finarfina, který zůstal v Eldamaru, Aegnor, Angrod, Finrod a Orodreth. Tak ve Středozemi zůstala naživu ze všech noldorských pánu a jejich dětí pouze Galadriel, dcera Finarfinova.

Během Prvního věku Morgoth zničil všechna noldorská království. Tyto války zničily i řísi Šedých elfů, jimž se říkalo Sindar, rovněž trpaličí říše Nogrod a Belegost i většinu království Tří domů Edain.

Nakonec Půlelf Eärendil doplul do Valinoru a požádal Valar o pomoc. Tak došlo k Válce hněvu, v níž byl Morgoth poražen a vyvržen do Věčného prázdna. Boj byl ale tak zuřivý, že se Belerinad rozpadl a většinu ho pohltilo moře.

Válku o Klenoty přežilo jen málo těch, kteří by mohli odvozovat svůj původ z královské linie. Posledním Velekrálem Noldor ve Středozemi se stal Fingonův syn Ereinion, známý jako Gil-galad, „Zářící hvězda“. Vládl v Lindonu, který jediný zbyl z Beleriandu. Spolu s ním bydlel Celebrimbor, syn Curufinův, poslední kníže z Fëanorova rodu, a také Galadriel, dcera Finarfinova, Půlelf Elrond a mnoho sindarských pánů, stejně tak jako Círdan z Falathrim.

V této době mnoho elfů odplulo na ostrov Tol Eressëi v zátoce Eldamaru v zemích neumírajících. Tam zbudovali město Avallónë. Edain odešli na ostrov, který dostali darem od Valar. Gil-galad vládl v Lindonu, Círdan držel Šedé přístavy. V roce 750 Druhého věku založil Celebrimbor Eregion na úpatí Mlžných hor nedaleko trpasličí říše Khazad-dûm. Tito elfové se nazávali Gwaith-i-Mírdan „klenotnický lid“ a byli to nejlepší elfští kováří.

Pobočník Morgotha Sauron se v přestrojení pokusil zlákat elfy, ale Gil-galad a Elrond mu nedůvěřovali. Jeho slovům však naslouchal Celebrimbor, vnuk Fëanora, a stvořil Prsteny moci. Tak vzniklo druhé velké dílo Noldor, o něž se vedli další trpké války. Sauron si totiž vyrobil Jeden prsten, aby vládl ostatním. Elfové v hněvu a strachu své prsteny sundali a skryly a byla svedena válka se Sauronem, v níž byla většina Gwaith-i-Mírdan pobita a Eregion zpustošen. Tou dobou byl v ohrožení i Lindon, ale potomci Edain, Númenoprejci, připluli s velkým vojskem a pomohli vypudit Saurona z Eriadoru. Ještě později se vrátili a Saurona zajali. A to byl počátek jejich pádu. Sauron Númenorejce zkazil a počtval je proti Valar, což mělo za následek pád a zničení Númenoru. Přežila jen hrstka, kteří si říkali Elendili „Věrní“. Ti zbudovali ve Středozemi království Gondor a Arnor. Po Sauronově návratu do Středozemě došlo k další válce. Vzniklo Poslední spojenectví lidí a elfů a v oné válce, kterou skončil Druhý věk, byl Sauron poražen. Avšak Gil-galad i král Dúnedainů padli.

Od té doby nebyl ve Středozem žádný král Noldor, ale království zůstala. Lindon spravoval Círdan, v Roklince vládl Elrond. Nejkrásnějším královstvím Třetího věku pak byl Lothlórien, kde panovala Galadriel se svým manželem Celebornem. Když byl Jeden prsten zničen, odešel Elrond i Galadriel do Zemí neumírajících. Círdan zůstal ještě dlouho dokud jeho poslední loď neodvezla poslední Noldor do Zemí neumírajících. Tam nyní žije ostatek noldorského lidu, který způsobil větší zármutek a vykonal větší činy než jakékoli jiné plemeno. Jaké byly jejich činy po odplutí se zjeví smrtelníkům až ve Velké hudbě na Konci Světa.

Númenor („Západní říše“, plná quenijská podoba je Númenórë)

Ostrov, který Valar po Válce o Klenoty, vyzvedli v Západním moři pro Edain odměnou za jejich statečnost, aby tito lidé, nazývaní nyní Dúnedainy, měli vlastní zem. Ležel mezi Středozemí a Zeměmi neumírajících. Říkalo se mu také Andor „darovaná země“, Elenna „země hvězdy“, neboť ostrov měl přibližně tvar pěticípé hvězdy. V nejužším místě měřil ostrov asi 250 a v nejširším 500 mil a dělil se na šest krajů. Uprostřed byl Mittalmar „vnitrozemí“, kde byla „králova země“ Aranor s královským městem Armenelosem, posvátnou horou Meneltarma a přístavem Rómenna. Každý poloostrov vybíhající od Mittalmaru byl samostatným krajem: Forostra „severní země“, Orrostar „východní země“, Hyarrostar „jihovýchodní země“ a Andustar „západní země“ s hlavním městem Andúnië „Západ slunce“.

Númenor byl požehnán mnoha krásnými lesy vonných kvetoucích stromů. Dvě větší řeky –Siril tekoucí na jih z úbočí Meneltarmy a Nunduinë tekoucí na západ k nejkrásnějšímu přístavu Zelenému Eldalondë. Během Druhého věku však králové dosáhli takové moci, že propadli marnivosti a zpychli. Pod našeptáváním Saurona se král Ar-Pharazôn opovážil vyslat vojsko proti Valar. To vedlo k zničení Númenoru. Ostrov byl pohlcen mořem, z něhož vzešel. Je to známo jako Změna Světa, protože zároveň se zničením Númenoru byly Země neumírajících odňaty z Kruhů Světa do rozměru, který je mimo chápání smrtelníků.

Po pádu Númenoru se o něm mluvilo jako o Mar-nu-Falmar „Země pod vlnami“ nebo Akallbeth adûnajsky (númenorsky) padlý – v quenijštině Atalantë a z toho vzniklé Atlantis.

Númenorejci

Na konci prvního věku po zničení Morgotha darovali Valar Edain za utrpěné ztráty vlastní zem – ostrov v Západním moři.

Númenorská říše byla založen roku 32 Druhého věku a bylo to nejmocnější království lidí v celé Ardě. Númenorejci obdrželi život mnohem delší než ostatní a větší schopnosti mysli i těla, jenž byli předtím dopřány jen elfům. Prvním králem byl Elros Půlelf, bratr Elronda Půlelfa. Panoval pod jménem Tar-Minyatur.

Númenorejci se plavili po celém světě až k Branám jitra na východě. Nikdy však nesměli plout na západ, protože jim byla dána nezrušitelná zápověď – žádný smrtelník nesmí vstoupit do Zemí neumírajících.

Moc Númenorejců rostla. Do Středozemě přicházeli jako moudří a laskaví vládci, jenž učili menší lid. Když povstal Sauron, přišli elfům na pomoc a vypudili ho západních zemí. Časem však zpychli. Už nepřicházeli jako učitelé, ale aby brali a jejich lodě odjížděli ze Středozemě naložené bohatou kořistí. Postavili si přístavy Umbar a Pelargir a chtěli se prohlásit za pány Středozemě a moří. V roce 3262 Druhého věku přišli do Mordoru s velikým vojskem. Bylo to ještě v době, kdy byla jejich moc a síla veliká, a Sauron se před nimi sklonil. Ve své pýše ho vzali sebou na Númenor jako zajatce. Později se ukázalo, že šlo jen o lstivý úskok. Čeho Sauron nemohl dosáhnout silou, dosáhl pomocí lží a pomluv. Využil pýchy a ctižádosti Númenorejců a především toho, že Númerojeci záviděli elfům nesmrtelnost a toužili po ní, báli se smrti. A tak Sauron zkazil jejich krále. Na Númenoru se začal uctívat Morgoth a nakonec Sauron navedl krále, aby vytáhl do války s Valar, aby tak získal nesmrtelnost. Shromáždilo se největší loďstvo, jaké kdy vyplulo a vydalo se na západ, jenž byl lidem zapovězen. Minuli Začarované ostrovy i Stínová moře a dostali se až k Zemím neumírajících. Třebaže přišli bojovat, nikdo se jim nepostavil. Valar složili svůj úřad pánů Ardy a Manwë volal k Ilúvatarovi. A Ilúvatar ukázal svoji moc. Na vojska krále Númenoru se zřítily hory Pelóri a pohřbili je. Vody se rozlíceně vzedmuly, Meneltarma vybuchla plameny a celý Númenor klesl na dno moře. Tak došlo k tak zvané Změně Světa. V onom roce 3319 Druhého věku byly totiž Země neumírajících vzaty z Kruhů Světa a odsunuty mimo dosah všech kromě Vyvolených, kteří putovali na kouzelných elfských lodích po Přímé cestě.

Část Númenorejců však přežila. Byli to Elendili „Věrní“, které Sauron nezkazil. Odmítli bojovat proti Valar a v devíti lodích připluli do Středozemě. Byl to Elendil a jeho synové Isildur a Anárion. Založili ve Středozemi království Gondoru a Arnoru. Pohromu však přežila i hrstka dalších, usadili se v Umbaru a později se jim říkalo Černí Númenorejci.

Průvodce světem Pána Prstenů (O)

Odula

Pavoučice z Cirith Ungolu. Byla největší z velkých pavouků, kteří přežili zkázu Beleriandu, a pravděpodobně potomkem Ungoliant. Během Druhého věku žila se svým potomstvem v mordorských horách. Na konci Třetího věku zabralo její potomstvo část Temného hvozdu. Odula ve svém doupěti v Cirith Ungolu požírala cokoli z jakéhokoli plemene, co chytila. V roce 3000 lapila Gluma, ale propustila ho za slib, že jí bude vodit další oběti. O devatenáct let později jí Glum přivedl Froda Pytlíka a Sama Křepelku. Sam ji ochromil světlem z Galadrieliny lahvičky a poranil elfí čepelí. Poté se odplížila do svého doupěte, aby si vyhojila rány.

Oiolairë („Věčné léto“)

Mezi númenorejskými králi bylo zvykem žehnat loď pro šťastnou cestu a návrat. To se dělalo useknutím ratolesti z posvátného stromu oiolairë a jejím zasazením na příď lodi. Tato „zelená ratolest návratu“ byla obětí Ossëmu, Pánu vln, a Uinen, Paní klidných vod. Oiolairë věnovali Númenorejcům elfové z Eressëy.

Oilossë („Věčně sněhobílý“)

Nejběžnější jméno mezi Eldar pro Taniquetil. Do sindarštiny překládáno jako Amon Uilos. Podle Valaquenty ze Silmallirionu (str.20) to byla „nejvyšší věž Taniquetilu“, avšak zároveň je to uváděno jako alternativné jméno Taniquetilu (str.29).

Ondolindë („Kamenná píseň“)

Původní quenijské jméno Gondolinu.

Onodrim

Sindarský výraz pro enty.

Orli

Nejušlechtilejší z okřídlených tvorů, neboť byli stvořeni dvěma mocnými Valar Manwëm a Yavannou, se počítali mezi nejstarší a nejmoudřejší plemena. Byli stvořeni ještě dřív než procitli elfové. Během následujících věku byli služebníky a posly Manwëho. Sídlili na Velké hoře Taniquetilu a byli Manwëho očima, neboť létali nad celým světem a jako blesk se vrhali na Manwëho nepřátele.

V Prvním věku žila jejich mohutný odrůda v Beleriandu. Říkalo se jim orli z Okružních hor a sídlili vysoko na Crissaegrimu. Jejich pánem byl Thorondor, Král orlů. Byl největší a nejmajestátnější. Rozpětí měl třicet sáhů a předhonil i nejprudší bouřlivý vítr. Byl silný a nebojácný. Právě Thorondor pomohl Fingonovi zachránit ze skály Maedhrose. A byl to on, kdo vynesl zpřelámané tělo krále Fingolfina z Angbandu a zjizvil Morgothovi tvář svými pařáty. Rovněž při výpravě Berena za silmarilem vynesl Berena a Lúthien z Angbandu. A přestože Gondolin nakonec padl zradou, střežili orli toho skryté království po mnoho let. Největší slávu si Thorondor a jeho rod získal ve Válce hněvu, kdy ve Velké bitvě zvítězili i nad strašlivými ohnivými draky z Angbandu.

Ve Třetím věku panoval orlům ve Středozemi Gwaihir, Pán větru. Byl to největší orel Třetího věku. Jeho poddaní, orlové z Mlžných hor, byli dravý a Temné mocnosti se jich právem obávaly. Orlové z Mlžných hor pomohli k porážce skřetů v Bitvě pěti armád. Gwaihir vysvobodil Gandalfa ze Sarumanova zajetí a nesl ho do Lothlórienu po jeho Znovuzrození jako Bílého čaroděje. Spolu se svým bratrem Landrovalem a dalším orlem Meneldorem přinesli Froda a Sama z Mordoru.

Ormal

Jedna z valarských lamp vyrobené Aulëm pro osvětlení Středozemě. Stála na vysokém sloupu vyšším než všechny pozdější hory na jihu.

Orodruina („Hora planoucího ohně“)

Někdy také nazývána Amon Amarth („Hora osudu“) byla mordorská sopka vysoká necelých pět tisíc stop. Stála o samotě na rozlehlé pláni Gorgoroth v severní části Mordoru. V Ohnivých komorách a trhlinách nazývaných Pukliny osudu v sopečném kuželi roku 1600 Druhého věku Sauron ukoval Jeden prsten. Jen zde se dal Prsten zničit. Když byl Prsten hozen do Orodruiny, sopka naposledy vybuchla až se mordorské hory otřásly a Černá brána Morannon i vež Barad-dûr se zhroutily.

Orthank („Vychytralá mysl“)

Byla to věž stojící uprostřed planiny Železného pasu na jižním konci Mlžných hor, nedaleko pramenů řeky Želíze. Byla vysoká pět set stop. Na čtyřech černých skalních pilířích jí vystavěli Gondorští. Měla nápadné rozeklané temeno s pločinou uprostřed, na níž byly astronomické znaky. Na sklonku Třetího věku ji Gondorští opustili. Roku 2759 k ní získal klíč čaroděj Saruman a ujal se vlády nad věží i nad palantírem, který byl uschován v jedné její komnatě. Když byl Saruman poražen enty, pokusili se Orthank rozbít. Černá kamenná věž se však ukázala jako nedobytná, neboť Orthancký kámen se nedal rozbít. Saruman byl pak donucen vydat věz zpět do rukou Gondorských.

Osgiliath („Citadela hvězd“, „Pevnost hvězd“)

Bylo první hlavní město Gondoru. Zbudovali ho na konci Druhého věku po obou stranách Anduiny na půli cestě mezi Minas Anor a Minas Ithil. Roku 1347 vypukla v Gondoru občanská válka a během ní byla spálena spolu s většinou města i pověstná hvězdná kopule. Roku 1636 přišla další pohroma v podobě Velkého moru. Roku 1640 se královský dvůr přesunul z Osgiliathu do Minas Anoru. Roku 2475 byl Osgiliath vypleněn skřety z Mordoru, a přestože byli zahnáni zpět, město zůstalo opuštěné. Ve Válce o Prsten Gondorští Osgiliath dvakrát krátce bránili, ale brzy byl dobyt Sauronovými vojsky a kamenný most přes řeku byl zbořen. Po pádu Saurona Gondor Osgiliath získal zpět, ale zdá se, že už nebyl nikdy obnoven.

Ost-in-Edhil („Město elfů“, „Pevnost Eldar“)

Bylo hlavním městem Eregionu. Bylo to krásné a bohaté město s bílími elfskými věžemil jnež čněly uprostřed cesmínového hvozdu. Ve válce elfů se Sauronem bylo úplně zničeno a říše elfských kovářů zanikla.

Ostružiny mordorské

Tvrdilo se, že v Mordoru na pláni Gorgoroth nic nerostlo. Ale říká se, že z drsné půdy se přece jen osmělilo vzejít něco živého. Na chráněných místech bázlivě rostly pokřivené stromky a zakrslé traviny, a přestože měly listy scvrklé sirnými výpary a prolezlé larvami, nikde ve Středozemi nerostly ostružiny tak mohutně a divoce. Měly ohavné třiceticentimetrové trny špičaté jako skřetí dýky a rozlézaly se po zemi jako kotouče ostnatého drátu.

Průvodce světem Pána Prstenů (P)

Palantíry („Ty, které pozorují z dálky“)

Sedm Vidoucích kamenů bylo vyrobeno v Amanu Fëanorem. Elfové je později darovali Númenorejcům a Elendil je přivezl po pádu Númenoru do Středozemě.

Pavouci

Nejohavnější bytosti, které kdy obývaly Ardu. Byli tmaví a plní závisti, chtivosti a jedu zloby. Největší z nich byla Ungoliant, mocný a zlý duch, který vstoupil do světa ještě před Stromy Valar. Říká se, že Odula byla jedna z jejích mnoha dcer. Ve Třetím věku ovládli pavouci, pravděpodobně potomci Oduly, část Temného hvozdu. Po pádu Saurona byli pavouci pobiti.

Pelargir („Kotviště královských lodí“)

Město a přístav postavené v ústí Velké řeky Anduiny Númenorejci roku 2350 Druhého věku. Zde přistál Elendil a jeho lodě po zničení Númenoru. V desátém století Třetího věku se z přístavu stala mocná základna gondorských loděnic. Během občanské války v Gondoru se roku 1447 Pelargiru zmocnili povstalci, ale Gondorští ho po roce dobyli zpět. Přístav byl neustále napadán Haradskými, Východňany i Umbarskými korzáry, ti ve Válce o Prsten přístav dobyli. Neměli ho však v držení dlouho, neboť sem Aragorn II přivedl přízračné vojsko Mrtvých, zahnal korzáry a zmocnil se jejich flotily. Ve Čtvrtém věku byl Pelargir znovu mocný a bohatý přístav.

Pelennorská pole

Zelená rovina okolo Minas Tirith. Za Války o Prsten zde byla svedena klíčová bitva, jenž zvrátila průběh války. Pelennor znamená „ohrazená země“, protože planina byla sevřena obrannou hradbou Rammas Echor, kterou nechal vybudovat Vládnoucí správce Ecthelion II.

Pelóri („Ohrazující štíty“)

Nejvyšší hory v celé Ardě, jenž vyzdvihly Valar na obranu Zemí neumírajících před Melkorovými vojsky. Staly se obloukem, který tvořil hranici Valinoru ze severu, východu i jihu. Pelóri byly po zničení Stromů Valar učiněny ještě vyššími a sráznějšími. Nejvyšším vrcholkem byl Taniquetil, hora zasvěcená Manwëmu. Stála ve střední části východní části oblouku nedaleko jediného průsmyku přes hory. Tato průrva se jmenovala Calacirya, Světelný průsmyk.

Peredhel („Půlelf“, množné číslo Peredhil)

Sindarské jméno pro Elronda a Elrose a pro Eärendila, kteří pocházeli ze smíšených svazků lidí a elfů. Protože měli krev obou plemen, Valar jim dovolily zvolit si, s kterým plemen chtějí být souzeni.

Elrond se přidal k elfům, Elros spojil svůj osud s lidmi a Eärendil, přestože srdce ho táhlo k lidem, zvolil kvůli manželce osud elfů.

Periannath

Pod tímto jménem byli v jazyce Šedých elfů známí půlčíci neboli hobiti.

Poloskřeti

Jejich krev byla Sarumanovými kouzly smíšena s krví skřetů a skuhut-hai. Byli to plecití muži s rysíma očima. Většina zahynula v Bitvě u Hlásky. Někteří však přežili a následovali Sarumana do vyhnanství, kde mu pomáhali zničit Kraj.

Proroctví Severu

Sudba Noldor pronesená Mandosem na pobřeží Amanu (Silmallirion str.70).

Prvorození

Starší Ilúvatarovy děti – elfové.

Přímá cesta

Stezka přes Moře na Starodávný neboli Pravý západ, po níž mohly kouzelné elfské lodě doplout po Pádu Númenoru a Změně Světa do Zemí neumírajících.

D.J.