Průvodce světem Pána Prstenů (T)

Taniquelassë

Jeden z mnoha krásných libovonných stálezelených stromů, které elfové z Tol Eressëy přivezli jako dar Númenorejcům. Ti si ho cenili pro květy, listy i kůru a jeho sladkou vůni. Jméno stromu naznačuje, že pocházel z úbočí Taniquetilu.

Taniquetil („Vysoký bílý štít“)

Nejvyšší hora Ardy nacházející se ve východní části hor Pelóri v Zemích neumírajících. Na jeho temeni stojí Ilmarin, sídlo Manwëho a Vardy. Na jejích úbočích žijí Vanyar. Sliční elfové ji nazývají Oiolossë „věčně sněhobílý“, ale má i dašlí jména jako Bílá hora, Věčně bílá hora, Amon Uilos a Svatá hora.

Tark

V západštině bylo mnoho slov převzatých z elfštiny, jenž byla v ústech skřetů pokřivena. Jedzním z takových slov bylo i quenijské tarkil, Dúnedaini. U skřetů se z toho stalo slovo tark, jímž hanlivě označovali Gondorské.

Tasarion

Silné dlouhověké stromy, kterým se nejlépe dařilo u zřícenin, jezer, mokřin a potoků. Největší les těchto stromů byl v Beleriandu Nan-tasarionu „údolí tasarionů“. Lidé mu dnes říkají vrba.

Telcontari

Linie králů a názec rodu, který založil Aragorn II, král Elessar. Byl to quenijský překlad slova Chodec, jímž ho nazývali v Hůrce. Jeho potomci a nástupci si říkali právě Telcontari.

Teleri

Třetí čeleď elfů, která se vydala na Velkou pouť do Zemí neumírajících. Protože jich bylo nejvíce, postupovali nejméně a moc se jim nechtělo.

Poprvé se rozdělili na břehu Anduiny, když je zděsili Mlžné hory. Ti, kteří se tady odpojili, se nazývali Nandor a vedl je Lenwë. K durhému rozdělení došlo, když v Belerinadu v lese Nan Elmothu zmizel jjeich Velekrál Elwë. Část Teleri odmítla bez něj jít dál, zůstali a říkali si Eglath „opuštění“. Později, když se jejich král vrátil, se z nich stali Sindar. Ostatek Teleri pokračoval pod vedením Elwëho bratra Olwëho až k Velkému moři. Slouho čekali na pobřeží a zamilovali si moře. Ossë si je oblíbil pro jejich krásné písně a učil je. Ulmo pak pro ně připlul s ostrovem bez kořen jako velkou lodí, aby je odvezl do Zemí neumírajících. Někteří však odmítli odejít a dostali jméno Falathrim „elfové z Falasu“. Zvolili si za pána Círdana a usadili se v přístavech Brithombaru a Eglarestu.

Největší část Teleri odešla s Ulmem, přestože jim Ossë nedovolil zapomenout ma moře. Když Ulmo viděl, jak milují moře zakotvil ostrov na pobřeží Eldamaru na dohled světla jejich příbuzných. Tak vznikl ostrov Tol Eressëi „osamělý ostrov“. Valar se však na Ulma zlobili, neboť chtěli, aby je dopravil až do Valinoru. A tak Ossë naučil elfy stavět lodě a Ulmo poslal obrovské labutě, aby je dovlekli až do Eldamaru.

Od té doby stavěli Teleri lodě v podobě labutí. Své město, přístav, nazvali Alqualondë „labutí přístav“ a plavili se v zátoce Eldamaru. Když došlo k Zatmění Valinoru spáchal na nich Fëanor velkou křivdu. Požadoval lodě, aby mohl odplout do Středozemě. Olwë ho osd toho zrazoval, ale když neuspěl, odmítl mu lodě dát. A tak si Noldor lodě vzali a přitom pobili mnoho Teleri.

Jen jednou šli Teleri z Alqualondë skutečně do války a do ve Válce hněvu. Avšak ani tehdy příémo nebojovali, jen převezli na svých lodích vojsko vanyar a noldor. Přestože byli ochotni pomáhat, nezapomněli na Zabíjení rodných v Eldamaru, a nebyli ochotni za Noldor umírat.
Po Změně světa je možné do Zamí neumírajícíh doplout jen na kouzelných lodích Teleri.

Telperion

Starší ze dvou valinorských Stromů. Měl tmavozelené listy, které byly zespodu jako zářící stříbro, z jeho květů stále padala rosa stříbrného světla.

Thangorodrim („Hora útlaku“)

Obrovská sopka, kterou Morgoth vztyčil nad Angbandem poté, co zničil Stromy Valar. Nepřečkala však První věk. Ve Válce hněvu na ní dopadlo mrtvé tělo draka Ancalagona Černého a rozpoltilo ji.

Thorondor („Král orlů“)

Největší orel, jaký kdy žil. Hnízdil na nedostupných štítech Okružních hor, když byla Středozem ještě mladá.

Thranduil

Sindarský král a pán Temného hvozdu. Spolu s otcem Oropherem bojoval v Poslední spojenectví lidí a elfů. Poté, co jeho otec padl, převzal velení. Domů se však vrátil sotva s třetinou vojáků.

Otec Legolase, jenž patřil ke Společenstvu Prstenu.

Thuringwethil („Žena tajného stínu“)

Maia a upírka. Brala na sebe podobu krvežznivého netopýra se železnými drápy. Nosila zprávy mezi Sauronem a Morgothem.

Tilion

Maia střežící Měsíc. Se svým stříbrným lukem býval členem Oromëho družiny.

Tindómerel („Dívka soumraku“)

Další jméno pro slavíka, jehož elfové milovali pro jeho krásný zpěv, a proto že zpívá za svitu měsíce jako elfové. Měl mnoho jmen: tinúviel či dúlin „noční pěvec“.

Tinúviel („Dcera soumraku“)

Elfský výraz pro slavíka, ale především přízvisko nejkrásnější dívky, jakou kdy spatřil svět – Lúthien, dcery elfského krále Thingola a Maii Melian.

Lúthien se zamilovala do smrtelníka Berena. Po jeho smrti se Lúthien utrápila a odešla do síní Mandosu. Tam poklekla před Mandose a zpívala mu. Její krása a žal, píseň nekrásnější ze slov nejtruchlivějších, jaké kdy svět slyšel, o lidském hoři a žalu Eldar, a její slzy poprvé a naposledy pohnuly Madosem a obměkčily ho. Proto povolal Berena a setkali se . Avšak Mandos neměl moc zadržet ducha lidí, a tak když minul čas jejich setkání, šel za Manwëm. U něj hledal radu. Lúthien nakonec dostala na vybranou. Pro svůj žal bude propuštěna z Mandosu a může se vrátit do Valinoru, kdebude žít mezi svými a zapomene na zármutky svého života. Beren však s ní nesmí jít, neboť je člověk a Valar mu nemohou odepřít smrt, jenž je darem Ilúvatarovým. A nebo se mohou oba vrátit so Středozemě a bydlet tam bez záruky života a radosti. Potom se stane smrtelnou jako on, zanedlouho opustí svět navždy a bude jen vzpomínkou v písních. A Lúthien si vybrala. Opustila s Berenem Blaženou říši, vzdala se nesmtelnosti a společně s ním odešla za hranice světa, když se jejich čas naplnil. Tak jako jediná z Edar skutečně zemřela a opustila svět. Přesto se v její volbě spojila obě plemena aje předchůdkyní mnohých, v nichž Eldar – třebaže se svět změnil – vidí podobu milované Lúthien, kterou navždy ztratili.

Stejný osud měla i Arwen, dcera Půlelfa Elronda. Zamilovala se do smrtelného muže Aragorna, krále Gondoru a Arnoru, a provdala se za něj. Stala se smrtelnou, ale nebylo jí souzeno zemřít, dokud neztratí všechno. Zemřela rok po manželově smrti.

Tirion („Strážní věž“)

Je první a největčí město Noldor v Eldamaru. Stojí na pahorku Túně v Světelném průsmyku Calacirya. Má bílé věže a křišťálové schody. Z nejvyšší věže Mindon Eldaliéva svítií stříbrná lampa a na nádvoří je zasazen posvátný strom Galathilion Bílý strom Eldar, který Yavanna vytvořila pro Noldor jako obraz Telperoniu. Měl mnoho potomků, jeden z nich byl později zsazen na Tol Eressëi a dostal jméno Celeborn a z něj vzešel Nimloth, Bílý strom Númenoru.

Tol Eressëa („Osamělý ostrov“)

Ostrov, na němž jako na lodi převážel Ulmo Teleri do Zemí neumírajících. Přitom se kousek odlomil a stal se ostrovem Balar. Láska Teleri k moři a Ossë však Ulmeho přiměli, aby ostrov zakotvil na dohled od Eldamaru. Tak se z něj stal Tol Eressëa s přístavem Avallónë. Právě tito elfové jednali s Númenorejci, přiváželi jim dary a poznání. Z nejvyššího vrcholku Númenoru prý bylo možno vidět bílou věž v Avallónë.

Tol-in-Gaurhoth („Ostrov vlkodlaků“)

Jméno Tol Sirionu po dobytí Sauronem.

Tol Sirion

V severní části toku řeky Sirion protékající Belerinadem stál ostrov, která ovládal Sirionský průsmyk. Noldorský kníže Finrod zde zbudoval pevnost Minas Tirith. Ta byla však roku 457 dobyta Sauronem a obsazena vlkodlaky. Stal se z ní Tol-in-Gaurhoth. Po prážce vlkodlaků byl přejmenován zpět na Tol Sirion. Byl na něm pohřben Finrod, který zahynul v kobkách Tol-in-Gaurhothu a byl to pokojný zelený ostrov až do zničení Beleriandu.

Tom Bombadil

Maia a Pán Starého hvozdu. Tom Bombadil mu říkali hobiti. Elfové ho nazývali Iarwain Ben-adar, což znamená „starý“ a „bez otce“. Trpaslíci mu říkali Forn a lidé Prastar.

Trpaslíci

Vala Aulë tak toužil po příchodu Ilúvatarových Dětí, aby měl žáky, které by mohl učit, že nedokázal čekat. Stvořil ve velké síni pod horami Sedm otců trpaslíků. Protože měl jen mlhavou představu o podobě Dětí, udělal trpaslíky takové, jací jsou dosud. Protože se nad Zemí stále rozprostírala Melkorova moc, udělal trpaslíky silné a nepoddajné. Ilúvatar však o všem věděl. v hodině, kdy Aulë začal trpaslíky učit jazyku, který pro ně vymyslel, k němu promluvil. Pokáral ze tento čin Aulëho, neboť trpaslíci se mohli pohybovat jen když na ně Aulë myslel. Aulë se zastyděl a odpověděl, že jen toužil po jíných bytostech, které by mohl učit a milovat, že ve Středozemi je přece místa dost. V pokoře a studu nabídl trpaslíky Ilúvatarovi a dokonce navrhl, zda by je neměl sám zničit. Zvedl se slzami velké kladivo a chystal se trpaslíky pobít. Ilúvatar ho však zarazil. Přijal totiž Aulëho nabídku ve chvíli kdy byla vyslovena a vdechl trpaslíků život, trval však na tom, že trpaslíci budou spát, dokud neprocitnou Ilúvatarovi Prvorození.

Protože měli trpaslíci přijít za dnů Mekorovy moci, učinil je Aulë silné, aby vydrželi. Proto jsou tvrdí jako kámen, zarytí, stálí v přátelství i nepřátelství a snášejí námahu, hlad a tělesná zranění otužileji než všechny ostatní národy. Žijí rovněž déle než lidé, ale ne věčně. Ve Středozemi se věřilo, že po srmti se trpaslíci vracejí do hlíny a kamene, z nichž byli uděláni. Trpaslíci sami však věří, že je Aulë, kterému říkají Mahal „tvůrce“, shromažďuje ve zvláštních síních Mandosu. Aulë prý kdysi jejich Otcům řekl, že je Ilúvatar posvětí a dá jim místo mezi svými Dětmi. Pak budou pomáhat Aulëmu při obnově Ardy po Poslední bitvě.
Trpaslíci byli silní, vousatí, ale ne vysocí. Měřili od čtyř do pěti stop. Svůj jazyk khuzdulštinu považovali za tajný a žárlivě jej střežili.

Trpaslíci dolovali v hlubikách, byli kameníky, zpracovateli kovů a nejúžasnějšími opracovateli kamene. V kalení ocele nebyli nikdy překonáni ani Noldor a ve výrobě brnění ze spojených kroužků, jež vynalezli, neměli soupeře.

Jejich největší království byla v Modrých horách Belegost a Nogrod a nejslavnější sídlo Durinova rodu Khazad-dûm.

Největší slávu si vybojovali v Bitvě nespočetných slz, kdy zarazili útok draků, neboť jako jediní dokázali odolat žáru dračího ohně. Ne však všechny činy si zasloužili chválu. Když na žádost krále Thingola měli zasadit silmaril do náhrdelníku, zatoužili po silmarilu a krále zavraždili. Vyplenili Menegroth, ale sami byli pobiti elfy a enti. Tato hořkost byla jednou z mnoha příčin, proč se elfové a trpaslíci neměli rádi, třebaže přátelství obou plemen bylo poněkud chladné od samého začátku.

Když se Beleriand potopil, kleslo ke dnu království Nogrod i Belegost. Zkázou Khazad-dûm byl mitril. Dolovali příliš hluboko a probudili balroga – Durinovu zhoubu. Balrog zabil trpasličí krále a vyhnal je z jejich domova. Z Durinova lidu se stal toulavý národ. Až roku 1999 Třetího věku kdy Thráin založil Království pod Horou Ereborem. V roce 2770 však přiletěl největší drak Třetího věku Šmak Zlatý a trpalsíky vyhnal. Někteří trpaslíci se uchýlili do kolinie v Železných horách, jiní následovali Thróra jako putulné družiny.

Když byl Thrór zabit skřety a jeho hlava zohavená předhozena trpaslíkům, vyhlásili trpaslíci skřetům válku a bylo jim jedno, kolik jich zemře. Vyhlazovací válka trvala sedm let až do roku 2799, kdy byla svědena Bitva v Azanulbizaru. V této butvě trpaslíci skřrty téměř vyhubili, ale jejich vítězství bylo hořké, sami utrpěli velké ztráty. Morii dál ovládal balrog a Erebor Šmak. Trpaslíci se tedy vrátili do Železných hor a Thráin II zbudoval malé království v Modrých horách. Dlouho tam však nepanoval, protože byl v Temném hvozdu polanem a uvězněn v Dol Gulduru, kde zemřel. Roku 2941 byl Šmak zabit společenstvem Thórina Pavézy s přispěním čaroděje Gandalfa a jistého hobita Bilba Pytlíka. Byla svedena Bitva pěti armád, v níž thórin zahynul. Dáin pak znovu obnovil Království pod Horou.

Ve Třetím věku si njevětší věhlas získal trpaslík Gimli, syn Glóinův, který se stal členem Společenstva Prstenu. Po válce vládl v Helmově žlebu v Aglarondu „třpytivých jeskyních“. Zřejmě jako jediný trpaslík v historii nastoupil se svým příátelem elfem Legolasem na elfskou loď a odplul do Zemí neumírajících.

Zda panství trpaslíků přečkala Čtvrá věk letopisy neuvádějí. Má se za to, že jich postupem času ubývalo, avšak zda dosud žijí v tajných slujích nebo odešli do síní Aulëho v Zemích neumírajících, se neví.

Tumladen („Široké údolí“)

Skryté údolí v Okružních horách, uprostřed něhož stál Gondolin.

Túna

Zelený pahorek ve Valinoru v průsmyku Calaciryi, na němž stojí elfské město Tirion.

Turgon

Elfský král Gondolinu, syn Fingolfina. Po zkáze Stromů Valar odešel sdo Středozemě. V Beleriandu vládl v řísi Nevrast. V roce 51 Prvního věku mu však Vala Ulmo ukázal skryté údolí Tumladen mezi Okružními horami. Turgon zde postavil město u bílého kamene a nazval jej Gondolin. Bylo dokončeno v roce 104 a Turgon mu vládl pět století. V roce 476 vyvedl Gondolinské do Bitvy nespočetných slz. V roce 496 poslal Ulma adanského hrdinu Tuora, aby Turgona varoval, ale ten odmítl město opustit. V roce 511 zjistil Morgoth polohu Gondolinu a srovnal ho se zemí, Turgon padl při jeho obraně.

Průvodce světem Pána Prstenů (U)

Uilos („Bílá“)

Byla to stále kvetoucí rostlina. Vypadala jako hvězdička a hojně rostla na pohřebních mohylách. Lidé jí říkali simbelmynë nebo stálička.

Úlari

Jméno v Černé řeči pro nazgûly.

Úmanyar („Ti ne z Amanu“)

Elfové, kteří se sice vydali na cestu do Blažené říše, ale nedokončili ji.

Umbar

Největší mořský přístav v Haradu, jižních krajích Střebozemě, hlavní přístav Númenorejců. V roce 3261 Durhého věku zde přistálo Númenorské vojsko, aby porazilo Saurona. Po pádu Númenoru upadli zdejší Númenorejci pod nadvládu Saurona a stali se známí jako Černí Númenorejci. V desátém století Třetího věku dobyli přístva Gondorští a zlomili moc Černých Númenorejců. Roku 1448 se přístavu zmocnili vzbouřenci a odtrhli se od Gondoru. Gondor město dobyl zpět roku 1810, ale záhy o něj opět přišel. Město ovládali obávaní Umbarští korzáři. Roku 2980 Aragorn II zničil Umbarské loďstvo a zasadil korzárům drtivou porážku. Byli donuceni prosit o mír a celý Čtvrtá věk byl Umbar pod nadvlánou Obnoveného království Gondoru a Arnoru.

Ungoliant

Obludná pavoučice, která žila v Avatharu, neobydlené pustině mezi valinorskými horami Pelóri a studeným jižním mořem. Pravděpodobně to byl zkažený duch Maia. Byla nejodpornější stvoření, jaké kdy v Ardě existovalo. Měla moc tkát sít tmy, nazývanou Nesvětlo. Na Melkorův popud zahubila Stromy Valar a pomohla mu ukrást silmarily. Právě o ně se pohádaly. Moc Ungoliant byla tak velké, že zesláblý Melkor by jí snad býval podleh, kdyby mu na pomoc nepřišly balrogové. Ungoliant před nimi prchla do Údolí smrti na úpatí Hor děsu v Beleriandu, kde se pářila s tamními pavoukovitými stvůrami a zplodila ohavnou odrůdu pavouků. Její žravost byla tak velká, že prý údajně v nezměrné hltavosti sežrala sama sebe.

Upíři

Žádný příběh nevypráví o tom, zda Melkor vypěstoval krvežnivého netopýra z ptáka nebo zvířete. Vypráví se však, jak v Prvním věku přišli upíří duchové v této okřídlené podobě – zvětšené a opatřené ocelovými drápy – do Melkorových služeb.

V době výpravy za silmartilem byla mocnou upírkou Thuringwethil „a sloužila jako posel mezi Angbandem a Tol-in-Gaurhoth, kde vládl Sauron vlkodlačím legiím. Jakmile byla zlomena moc Saurona, ztratila se i mnohá jeho kouzla. Plášť, který Thuringwethil umožňoval brát na sebe netopýří podobu, z ní spadl a strašný upíří duch uprchl.

Urulóki („Ohnivý had“)

Patřili k velkému dračímu plemeni. Měli tesáky a drápy, byli strašní duchem i tělem a chrlili plameny a síru. Prvním z nich byl Otec draků Glaurung. Lidé i elfové si nad těmtio tvory nejvíce zoufali a pro trpaslíky byli zhoubou.

Utummo

Pevnost obklopená horami, kterou si melkor zbudoval ve věku Lamp. Zde kul pikle proti ostatním Valar a shromažďoval zde maiarské duchy a netvory. Když zničil Valarské lampy, říše Utummo se během následujících let ve Středozemi velmi rozmohla. Po rozjasnění hvězd a příchodu elfů, však bylo Utummo dobyto, srovnáno se zemí a Melkor zajat. Byl to jeden z důvodů, proč tak nenáviděl elfy – ta bitva byla svedena právě kvůli nim, neboť je Valar chtěli před Melkorem ochránit.

Průvodce světem Pána Prstenů (V,W)

Valar („Ti mocní“, „Mocnosti“, mužský rod Vala, množné Valar; ženský rod Valië, množné Valier)

Velcí z Ainur, elfové je nazývají Valar, mocnosti Ardy, lidé bohové – sedm pánů Valar (v náležitém pořadí podle moci Manwë, Ulmo, Aulë, Oromë, Mandos, Lórien, Tulkas) a sedm valarských královen Valier (Varda, Yavanna, Nienna, Estë, Vairë, Vána, Nessa).

V Bezčasých síních bývali čistě duchovními bytostmi. Vypráví se, že Eru je stvořil, aby před ním hráli Velkou hudbu, z níž vzešel svět. Pak vstoupili Valar do Světa a vzaly na sebe pozemskou podobu. Tato podoba je pro Valar jako pro jiné tvory šaty. Mohou chodit podle libosti odění a viditlení pro všechny, nebo neodění a tak neviditelní. Vala Melkor i Maia Sauron časem tuto schopnost ztratili.

Mezi Valar byl však jeden velmi mocný – Melkor – který toužil vládnout všemu a všem. Mezi Valar došlo k válce a dílo Ardy se pokazilo. Od té doby se jako o Valar mluví jen o čtrnácti z nich. Melkor není považován za Valu.

První království Valar bylo ve Středozemi a jmenovalo se Almaren. Stálo na velkém ostrově uprostřed rozlehlého jezera. Celý svět ozařovaly v té době dvě Lampy, jenž stály na severu a na jihu země. Když Melkor Lampy i Almaren zničil, zbudovali si Valar druhé království mimo Středozem na Západě na pevnině Aman, kde se obklopili horami Pelóri. Druhé království bylo ještě krásnější než to první. V té době vzešly dva Stromy Valar.

Valaraukar („Démoni moci“, sindarsky balrog)

Ohnivý duchové Maiar, které Melkor zkazil a svedl na svou stranu. Z jasných bytostí se změnili v démony, kteří hořeli nenávistí. Byli to velcí netvoři odění tmou a třímali ohnivé biče.

Valinor

Druhá říše Valar ve Středozemi na veliké západní pevnině Amanu. Ze tří stran byla chráněna horami Pelóri a na západě ohraničená mořem Ekkaiou.

Po Změně světa se již k Valinoru nedá doplout jinak než po Přímé cestě na kouzelných elfských lodích.

Valmar

Nebo také v podobě Valimar je město Valar a Maiar uprostřed Valinoru. Je plné bílých kamenných sídel, stříbrných kupolí a zlatých věží a je proslulé hudbou svých četných zlatých a stříbrných zvonů. Před jeho bílými hradbami a zlatou branou je Máhanaxar, Soudný kruh, kde stojí trůny Valar. Zda na zeleném pahorku Ezelloharu rostly Stromy Valar.

Vanyar („Světlý“)

První zástup Eldar na cestě k západu vedený Ingwëm. Mají zlaté vlasy a jsou nejvíce v souladu s Valar. Nikdy se do Středozemě nevrátili, vyjma Války hněvu, kdy přišli bojovat po boku Valar s Morgothem.

Jde o nejméně početnou čeleď elfů, nejmoudřejší a nejudatnější. Holdují básním a písním a žijí na úpatí Taniquetilu.

Velký zelený hvozd

Nejrozsáhlejší hvozd v Rhovanionu a údolí řeky Anduiny. Na severovýchodě se nachází lesní říše krále Thranduila.

V Třetím věku sem přišla zlá moc a vystavěla zde citadelu Dol Guldur. Hvozdem se začalo šířit zlo a kdysi krásný les se zkazil. Proto byl přejmenován na Temný hvozd. Na konci Války o Prsten bylo však zlo z Dol Gulduru vyhnáno elfy z Lesní říše a Lothlórienu. Hvozd byl pak přejmenován na Eryn Lasgalen „les zelených listů“.

Vilja

Nejmocnější ze Tří elfských prstenů. Prsten vzduchu nebo také Prsten se safírem nosil Gil-galad a po jeho smrti Elrond.

Vlci

Se skřety se nejvíce družili vlci. Někteří sloužili Melkorovým sluhům místo koní a budili velkou hrůzu. ve Třetím věku byli vlci sice menší než dřív, zůstali však obávaní. Obzvláště jejich odrůda zvaná vrrci.

Největší vlčí pověst vypráví o Carcharothovi, Rudé tlamě, kterého v Prvním věku vychoval Morgoth na živém mase a dal mu velkou moc. Říkalo se mu Anfauglir, Žíznivé čelisti, a vyrostl do nevídané velikosti a síly. Střežil vchod do Angbandu a prý nikdy neusínal.

Při berenově výpravě za silmarillem ukousnul Berenovi ruku se silmarillem. Posvěcený klenot ho tak pálil, že propadl šílenství. Zatsavil ho až vlkodav Huan, který v něm našel svou sudbu. Carcharothovy zuby byly totiž otrávené a Huan, i když Carcharotha zahubil, na následky zranění zemřel.

Vlkodavové

Beleriandští elfové vypěstovali lovecké psy, kteří dokázali hubit vlky a vlkodlaky.

Největším z vlkodavů byl Huan, který se narodil v Zemích neumírajících. Byl vychován Valou Oromëm, který jej věnoval Celegormovi.

Vlkodlaci

Pravděpodobně šlo o Maiar, či jiné zlé byrtosti, které kouzli nabyli vlčí podoby. Bylo to hrůzné plemeno a oči jim žhnuly zlobou. Praotcem a pánem vlkodlaků byl Draugluin, kterého však zahubil vlkodav Huan.

Vrrci

Odrůda vlků, která se spřáhla s horskými skřety, jenž na nich jezdili jako na koních. V bitvách Války o Prsten byla jejich populace zdecimována a další letopisy o nich již nemluví.

Wilwarin (“motýl“)

Říká se, že krása motýla učarovala Valar natolik, že Varda podle něj vytvořila souhvězdí, pravděpodobně Cassiopeia.

Průvodce světem Pána Prstenů (Z)

Začarované ostrovy

Jeden z nejúčinějších obranných prostředků Zemí neumírajících po útoku Melkora a Ungoliant. Byl to řetěz očarovaných ostrovů podél východnícho pobřeží a místním vodám se říkalo Stínové moře. Bludiště vodních průlivů mátlo všechny výpočty plavců a pokud námořníci na ostrovech přistáli, upadli do hlubokého, věčného spánku.

Západní koření

Hobiti obejvili, že jistá bylina při pomalém spalování a vdechování kouře poskytuje velké potěšení. Byla to nicotiana, již se v západštině říkalo západní koření či dýmkové koření. Jeho užívání se rychle rozšířilo a lidé i trpaslíci se z něho těšili ke svému prospěchu i neprospěchu.

Zabíjení rodných

Když se část Noldor rozhodla pod vedením Fëanora odejít ze Zemí neumírajících, potřebovali se nějak dostat na břehy Středozemě. Požádali proto své příbuzné Teleri z přístavu Alquelondë, aby jim dali své krásné labutí lodě. Teleri však odmítli, a tak si je Noldor vzali násilím.

Země neumírajících

Rozlehlá pevnina Amanu na dalekém západě Ardy. Stál zde Valinor, sídlo Valar, a Eldamar, domov elfů. Po Změně světa byly Země neumírajících vzaty z Kruhů Světa, aby je smrtelníci nemohli nalézt. Dostat se do nich dá jen po Přímé cestě v kouzelných lodích elfů.

Zpěv Leithian

Dlouhá báseň o životě Berena a Lúthien, z níž byla vyvozena prozaická podoba příběhu v Silmallirionu. Leithian se překládá jako „Propuštění z pout“.

Železný pas

Strategicky položená pevnost na jižním konci Mlžných hor ovládající Rohanskou bránu i Brody přes Želíz. Pevnost postavili začátkem Třetího věku Gondorští.

Hlavní ochranou byla přirozená okružní skalní stěna okolo rovné planiny. Ve stěně byla zbudována mohutná brána a uprostřed planiny stála věž Železného pasu.

Po Válce o Prsten enti zbořili všechny obranné zdi Železného pasu a zasázeli Strážný les. Od té doby se toto místo nazývalo Orthancký stromosad.

 

Tímto přehled končí.

D.J pro archivní Pentagram originálně zveřejněno v roce 2007. Čerpáno z Tolkienových knih.