Osobnost a vlastnosti – Nezávazný

Předjede ve sportovním voze, ležérně vystoupí, aniž auto zamkl, a vejde na scénu. Člověk si pomyslí: To je ale vejtaha! Tento člověk však opravdu není žádný chvastoun, nýbrž naprosto běžný Vodnář. Jeho vystu­pování je působivé, a to nejen kvůli drahému vozu, který stojí venku, ani jeho ležérní zevnějšek není za­nedbatelný. Jen za kožený bluzon vysázel celé jmění. Vodnář přitom vlastně nechce být nápadný, dokonce je mu trapné, když se ho někdo na to zeptá. Při dobré náladě by možná odpověděl, že má dobrý” vkus. Ostat­ně, většinou bývá skutečně pohotový.

Vodnář je velmi společenský, a proto je neustále v pohybu, nejraději s přáteli, ale také sám. Je otevřený a zvídavý, nic pro něj není zajímavější než rozhovor s lidmi, které ještě nezná, to aby získal podněty a uko­jil svou zvídavost. Dokáže čile a živě diskutovat celou noc. Je dobrý řečník, a dovede druhého snadno upou­tat a přesvědčit (není proto divu, že má divadelní na­dání, které často také může profesionálně rozvíjet). K jeho koníčkům patří analyzovat problémy jiných a přicházet věcem na kloub. Je upřímně ochoten po­máhat a současně osvědčuje svou vynalézavost při hle­dání řešení. Je k tomu však ochoten jen tehdy, má-li právě chuť.

Svým zevnějškem působí Vodnář vždy poněkud chladně, vězí v něm však citlivý člověk. Má cit pro to, zda to s ním někdo myslí poctivě, nebo mu chce jen vyprávět pohádky. Je bystrý a dobrý” znalec lidí. Tato schopnost mu prospívá i v povolání, neboť většinou působí v nějaké tvůrčí, často přímo umělecké oblasti. Nikdo ho nedokáže hned tak napálit.

Vodnář má velký okruh známých, jen zřídka však pěstuje hluboké přátelství. To může souviset s jeho mánií být nezávislý. Jednak je příliš neklidný a nervóz­ní na to, aby se déle zabýval jednou osobou nebo jed­ním problémem, jednak se nerad na něco upíná nebo je někomu povinován. Když je tu, je tu, ale často člo­věku prchne. Má-li Vodnář pocit, že situace začíná být povážlivá, raději se stáhne. K člověku, který od něho něco chce, dovede být pěkně drsný. V hloubi duše je mu to dokonce líto, ale nepříjemné věci rád odsouvá nebo se tváří, jako by se mávnutím proutku rozplynu­ly ve vzduchu. To nejdůležitější pro něj je, aby se ne­musel na nikoho a na nic vázat.

Nelze od něho vyžadovat, aby se přizpůsoboval. Na jistých věcech trvá, ale možná spíš jen slovně. Nevidí důvod, proč by se měl přít kvůli určitým názorům. Vodnář se většinou již dávno rozešel s rodinnými tradi­cemi nebo s náboženstvím. Něco takového ho omezu­je. Za své přesvědčení se nepotřebuje ospravedlňovat ani za ně bojovat. Jestliže ho někdo napadne nebo ho pohání k zodpovědnosti, vezme si prostě plášť a jde, nenechá si totiž nic vyčítat. Proto to má žena, která chce Vodnáře připoutat, těžké. Nejdříve musí bojovat, aby ho získala, a pak se vzdát důvěrného života ve dvou, když on na to nemá náladu. Ve vztahu k ženám se chová spíš plaše a pasivně, což dělají všichni muži, kteří mají za ušima. Většinou vyčkává, až se ona chopí iniciativy. Při prvním rozhovoru umí ženě perfektně skládat komplimenty a ukázat jí, že se v prostoru vzná­ší cosi víc než jen pouhý zájem. Stoprocentně jistá si však nemůže být. Žena se musí odvážit a navrhnout mu schůzku. Je skoro jisté, že on s tím bude souhlasit. Vodnář se vždycky tváří, jako by mu leccos bylo lho­stejné, ale to může mýlit. Není tomu tak, spíš naopak. Potřebuje však delší čas, než se s někým sblíží. Nemá rád povrchní tlachání, a než ho žena vůbec začne vzrušovat fyzicky, musí to zajiskřit duševně. Jakkoli žena vy­padá atraktivně, pro Vodnáře je rozhodující první věta, kterou vysloví. Lze na něj udělat dojem jen jistou sub­tilností. Od žen, které jsou nemotorné, se okamžitě od­vrací. Bez duševního souladu se s ním nic nepořídí.

Vodnář se zamilovává často a rychle, neklidně pluje od jedné k druhé a hledá dokonalou lásku. Paradoxní však je, že když ji konečně najde, neustále váhá, zda má navázat trvalý vztah, nebo se oženit. Miluje ženu skutečně a opravdově, jeho pohled však neustále těká do dálky a hledá něco, co by mohlo být ještě více vzru­šující. Je velkorysý a svou partnerku hýčká. Když jde o společnou zábavu, zachází s penězi dokonce lehko­myslně. Svou milovanou bude rozhodně nosit na ru­kou a kromě toho jí poskytne dostatek změny. Aby si však člověk Vodnáře udržel, musí – jako u koně – držet uzdy volně, jinak tryskem prchne. Přes trvalý vztah Vodnář neustále loví a flirtuje, jak to jen jde. Ale žádný strach: je věrný.

Nuda s Vodnářem rozhodně není. Vztah s ním je ná­ročný, ale také podnětný, a pro ženu, která neomezu­je jeho volnost, bude tento vztah napínavější než velké závody v Monte Carlu.

Milostná tajemství a fantazie – Smělý chlap bez vůdcovských ambicí

Představme si romantický obraz. Jmenuje se „Hra vln” a zobrazuje spokojeného boha moře, obklopené­ho vodními vílami. Odpovídá to totiž docela dobře Vodnářově erotickému naladění, rád to provádí v chladném či teplém mokrém prostředí. Od prvního setkání je to hra: se slovy, s komplimenty, později s jeho rukama a prsty, neboť žádný z jeho pohybů není soustředěn přímo na celek. Pro Vodnáře jsou všechny ty opičky kolem důležitější než sám milostný akt, v jis­tém smyslu dává přednost předehře před . zbytkem opery. Rád odsouvá rozhodující okamžik a raději si vy­mýšlí něco jiného. Tak se může stát, že pravý okamžik propase.

Žena pro něj není objektem sexu. Jeho pohled se neredukuje jen na ženino poprsí a zadeček. Nejdřív chce poznat její nitro, duši, přičemž si počíná pomalu a šetrně. Člověk si to musí představit jako v napínavém filmu. Scénu za scénou to spěje k vyvrcholení. Někte­ré ženě připadá pomalý, zvláště když je přesvědčená o tom, že muž si musí počínat jako skutečný chlap, aby dal najevo, že se o ni vážně uchází. U Vodnáře to pros­tě probíhá jinak. S ním partnerka prožívá hrátky vln a nechá se hnát a unášet bez cíle a bez námahy.

Vodnář jde jen málokdy se ženou do postele hned první večer. Pokud ji ale jaksepatří poznal, najde pro sebe a pro ni hezké místo rozkoše, kde milostný akt správně inscenoval. Může to být v nějakém romantic­kém hotelu mimo město nebo o prodlouženém víken­du na jeho chatě.

Postel je pro Vodnáře jako velká dobrodružná louka s nesčetnými možnostmi. Tou nejkrásnější hračkou je žena. Neobejde se to bez dlouhé předehry, při níž zkoumá tělo své milované rukama, nosem i ústy. Její tělo si takříkajíc dobývá něžnůstkami. Často je hledá­ním nových nápadů sám tak vzrušen, že ztrácí souvis­lost. Snadno se nechá odpoutat jiným hezkým detai­lem jejího těla nebo jejíma něžnýma rukama, které se ho dotýkají, takže pozbývá orientace a už neví, co si počít. Je na ní, aby ho jemně sváděla, aby usměrňovala jeho ruce na místa, kde se jí to lbí, anebo aby byla sama aktivní. Vodnáře lze dovést k čemukoli, ale s taktem – je třeba skutečného umění svádět, v tom pravém smyslu slova.

Vodnář má rád, když se žena jemně svým tělem otírá o jeho tělo. Vzrušuje ho, když si hraje s jeho vlasy a hladí ho po šíji. Skutečně erogenní zóny však má na chodidlech, na lýtkách a pod koleny. Chce-li ho žena vlákat do postele, například během příjemného veče­ra doma, měla by si jeho nohy položit na klín a pomalu mu masírovat chodidla a pod nohavicemi mu hladit lýtka a kotníky. Nebude trvat dlouho, a…

Při milostném aktu má rád polohu, kdy se žena této partie jeho těla dotýká, například takto: on ji miluje ve­stoje a ona ho objímá nohama tak, že se chodidly opí­rá o jeho podkolení a lýtka. Anebo také klečí na poste­li a chodidly se dotýká jeho nohou, zatímco on ji miluje zezadu. Vodnář má vůbec rád drobné rychlé pohyby střídané s pomalejšími a jdoucími do větší hloubky. Často však také hraje špičkou svého údu a dráždí ji.

Jinak Vodnář nedává přednost žádné určité poloze, zato až příliš rád experimentuje. Sex musí být pro­měnlivý, stále stejná poloha a stejný průběh ho nudí. Proto také lačně čítá knihy o sexu a erotice. V rámci jeho experimentálního zájmu mohou vypadat některé variace při milostné hře velmi komplikovaně. Rozhod­ně však nebude svou milovanou přemlouvat k akroba­tickým výkonům – a když už, předem to s ní projedná a získá si její souhlas. Sex s Vodnářem je jako cirkus bez čísel s šelmami.