Na Dálném východě byla magie provozována v nejrůznějších formách. Používání olejů, bylin, koření a symbolů ve spojení s myriádou božstev této oblasti bylo běžnou praxí. Magie byla používána k tomu, aby ten, kdo ji provozuje, dosáhl vyššího stavu vědomí.

INDIE

Indické mýty, magie i náboženství se vyvíjely po 3500 let, přičemž neustále absorbovaly nové prvky. Výsledkem toho je, že náboženství je v Indii obsáhlejší a rozmanitější než kdekoli jinde na světě. Kdosi o Indii řekl: “Mají tam víc bohů než lidí.”
Obrovská sbírka indické mytologie je obsažena v “Rig Védě”, starobylém souboru hymnů. Ve védských hymnech je Indra králem hinduistických bohů se sídlem v nebi.

V pravé ruce drží blesk, jímž vždy před obdobím dešťů zaútočí na démony sucha, aby na zemi spadl dostatek vláhy. Před touto bitvou, která se každým rokem opakuje, vypije Indra magický nápoj zvaný “soma”, elixír nesmrtelnosti. Své první velké vítězství slavil nad Vintrou, hadem obtočeným kolem hory světa.

Dalším bohem hymnů je Agni, bůh ohně, symbolizující jiskru života v každé bytosti. Je prostředníkem mezi bohy a lidmi a je uctíván dodnes při domácích i rituálních slavnostech ohně.
Brahma je bohem stvořitelem a jedním z božské triády hinduismu – dalšími jsou Višnu, ochránce světa, a Šiva, bůh – ničitel.

Cílem indické mystiky je uniknout z věčného koloběhu znovuzrození a vstoupit do vyššího stavu vědomí, respektive jsoucna.

ČÍNA A JAPONSKO

Čína je nejstarší civilizací na světě. Podle čínských představ se svět skládá z pěti elementů – pětka je magické číslo. Těchto pět elementů – dřevo, oheň, země, kov a voda – odpovídá pěti ročním obdobím, která zahrnují i mystické “centrum” ; také pěti světovým stranám, které rovněž obsahují toto “centrum”; a konečně také pěti planetám. Čínský Nový rok a další svátky jsou spojeny s měsíčním kalendářem.

Ohňostroj a velké bubny jsou na přelomu každého roku zaháněni zlí duchové.

Čínské věštění je založeno na “jin” a “jang”. Jang je mužský princip, Slunce a světlo, jin je temnota a ženský princip. Jin a jang jsou chápány jako na sobě vzájemně závislé a ztělesňují přírodní zákony vesmíru.

V Japonsku je nejstarším náboženstvím Šinto. To se zakládá na uctívání “kami”, bohů přebývajících v celé přírodě i v lidech. Konají se chrámové ceremonie, při nichž mladí lidé nesou v průvodu symbol místního kami, aby očistili sebe i sousedství.

Dalším důležitým božstvem je v Japonsku Amaterasu, bohyně slunce. Její hlavní chrám v Ise byl přestavěn podle původní podoby ze 7. století z cypřišového dřeva a s doškovou střechou.

JIHOVÝCHODNÍ ASIE

Velká část tradic této oblasti byla ovlivněna Čínou a Indií; jen několik míst má své původní systémy. Na ostrově Bali byly na křižovatkách cest prováděny rituály, jejichž účelem bylo zhnání zlých démonů. Troubením na roh byli démoni přilákáni a pak je muži s pochodněmi a ve strašidelných maskách vyháněli pryč. Potom udržovali domorodci 24 hodin úplné ticho, aby si démoni mysleli, že je ostrov opuštěn.

Na Borneu byl při narození každého dítěte zasazen ovocný strom s přesvědčením, že osud novorozence je spjat s růsten stromu.

Na Filipínách se věřilo, že duchové předků žijí ve stromech, a tak se domorodci stromům klaněli, když kolem nich procházeli. Když se na Jávě konala nějaká slavnost v období dešťů, byl místní šaman požádán, aby “podepřel mraky.”

Darkness

Čarodějnická kniha, autor: Nicola de Pulford