Alchymie byla kombinací filozofických, vědeckých a náboženských představ, jejichž původ se ztrácí v příšeří věků. Středověcí alchymisté věřili, že když příroda dokáže vytvořit z nepatrného semínka velký strom, mohli by tento zázračný proces okopírovat a proměnit obyčejný kov ve zlato nebo stříbro.

“Kámen mudrců” měl být matrií, která tuto transmutaci umožňuje. Také se o něm věřilo, že je silou způsobující vývoj života. Slunce bylo pro alchymisty symbolem zlata a duše, Měsíc symbolem stříbra a těla.

Kámen mudrců byl kombinací síry, soli a olova. Olovo bylo často přirovnáváno k zavinutému drakovi, prastarému symbolu náhlé, neočekávané změny.

Původním cílem alchymie byla proměna materie, ale mnozí alchymisté z této cesty sešli. Zakládali zvláštní spolky, sdružující mistry magie, které pracovali v naprosté tajnosti. Propadli démonismu v naději, že získají bohatství a nadpřirozené schopnosti.

Pevně věřili, že když uzavřou smlouvu s ďáblem a jeho pomocníky, bude jim ďábel po zbytek jejich života sloužit. Po smrti se naopak čaroděj stane otrokem démonů.
Proto také byl čaroděj schopen čehokoliv – včetně kontaktů s mrtvými a obětování živých – aby prodloužili svůj život.
Svůj pakt s ďáblem musel čaroděj podepsat vlastní krví, neboť bylo řečeno: “Duši člověka vlastní ten, kdo vlastní jeho krev.!”

Znamení čertova kopyta

Při těchto praktikách nebylo možné používat obvyklé pozitivně laděné symboly a znaky přírodní magie, neboť zde nefungovaly. Symboly musely být nějak převrácené nebo deformované, aby byly znakem zvrácené síly.

Jedním takovým příkladem je svastika. Pochází vlastně ze sanskrtského slova znamenajícího “doručitel štěstí” a v mnoha kulturách byla po staletí symbolem štěstí. Dnes je ale ztělesněním zla ve světě poté, co se obráceně zobrazená stala symbolem nacistického hnutí.

Pětiúhelník byl často používán v bílé i černé magii, přeměněn v obrácenou pěticípou hvězdu se stal znamením zla. Další možnou deformací bylo prodloužení některých jeho stran – pak nesl název “znamení čertova kopyta.”

Používání figurek

Hliněné, voskové i dřevěné figurky byly používány k tomu, aby byl zasažen nepřítel. Figurky byly svazovány, propichovány jehlami, páleny, rozpouštěny nebo pohřbívány s cílem zlikvidovat vyhlédnutou oběť.

Někdy byly vyrobeny ze směsi tuku a obilí a pak spáleny na místě, kam dotyčná osoba často chodila, aby tak byla ulovena její duše. Některé figurky byly dvoubarevné – jedna barva sloužila pro pozitivní a druhá pro negativní zaříkání.
Když byl obraz nějaké osoby namalován na zem pak propíchnut holí, mělo to dotyčné osobě přivolat nějaké zranění.

Spolky s ďáblem měly uspokojit sobecká přání a propůjčit moc, a to za každou cenu, bez jakýchkoli ohledů na to, jaké zlo tím bylo působeno. Taková magie je nebezpečným uměním a člověk by si s ní neměl zahrávat.

Darkness

Zdroj:

Čarodějnická kniha, autor Nicola de Pulford