Tématem dnešního článku je parafilie zvaná zoofilie, dozvíte se např. rozdíly mezi používanými pojmy, spojistosti s mytologií a církví, několik procentuálních příkladů a mnoho dalšího…
Zoofilie

Psychiatrickým pojmem zoofilie rozumíme druh sexuální deviace, projevující se tím, že u člověka převažuje erotická reaktivita vůči zvířatům. Název pochází ze spojení řeckých slov zoon (neboli živočich) a filia (láska, přátelství), byl zaveden Richardem von Kraft-Ebbingem, který ho používal hlavně ve spise Psychopathia sexualis, vydaném v roce 1886. Pojmy zoosexualita a zoosexuál (ve významu emocionálního a/nebo sexuálního zaměření na zvířata) byly zavedeny roku 1980 . Lidem se silným vztahem ke zvířatům, jenž v nich ale nevzbuzují touhu, se říká „nesexuální“ či citoví zoofilové.

Zoofoilie se někdy pojí se sadismem, ale vyskytuje se i zároveň s masochismem, fetišismem, nekrofilií či pojídáním objektů sexu. Pro diagnózu zoofilie je velmi podstatná preference zvířete jako sexuálního objektu, k fyzickým sexuálním aktivitám dojít může, ale nemusí. K zoofilii se řadí i takzvaný zvířecí fetišismus, což je sexuální fixace na zvířata (obecně či druhově) nebo na určité zvíře (konkrétní jedinec). V tomto případě nemusí být zvíře při pohlavním aktu přítomno. Člověku stačí fotografie, jeho srst, drápy nebo parohy, někdy dokonce jen předměty se zvířetem spojené, například uzda, houně, sedlo, vodítko, obojek či bičík (přičemž nikoliv jako pouhé sexuální pomůcky).

Jedním z důvodů, proč zoofilie není zapsána v DSM (americký Diagnostický a Statický Manuál) ani v Mezinárodní klasifikaci nemocí je ten, že se zatím nezjistilo, jestli zoofilie jako spousta dalších „nenormálností“ existuje jako vrozený sklon, nebo jestli si člověk tuhle preferenci určuje během života (a pokud ano, čím je to ovlivněno). Všeobecný názor ale je, že zoofilie se projevuje zvlášť u osob, které byly dlouhou dobu odloučeny od společnosti.
Někteří známí odborníci ale předpokládají, že zoofilní chování je jev mnohem rozšířenější než zoofilní orientace (bestialita – viz níže). Proto ty projevy zoofilie, které sexuální aktivity nezahrnují, se za příznaky deviace nepovažují.

Podle výzkumů Dr. Alfreda Kinseyho zažilo jednorázovou zkušenost se zvířaty 8% mužů a 5% žen. Dále byla zhruba u 20% lidí zjištěna sexuální fantazie. Mezi obyvateli venkova a majiteli farem se sexuální aktivity se zvířaty vyskytovaly u 40-50%. Výzkumníci v oblasti sexuologie odhadují, že např. jen v Německu ročně přišlo při přepjatých sexuálních praktikách až 500 000 zvířat o život. Studie Federal Buero of Investigation (FBI) také ukázaly, že 80 % vrahů žen a násilníků mělo před spácháním zločinu nebo souběžně s ním sex se zvířaty.

Záznamy o zoofilii můžeme najít nejen v běžném životě, ale také ve spoustě bájí a legend. Starověká mytologie je totiž plná příběhů o styku bohů v lidské podobě se zvířaty či o styku bohů v podobě zvířecí s lidmi. Mezi ty nejznámější patří báj o krásné spartanské královně Ledě, do které se zamiloval sám Zeus, nejvyšší z bohů, a navštěvoval ji v podobě labutě. Když jednoho dne Leda spatřila, jak nevinnou labuť pronásleduje orel, nabídla jí jako úkryt své lůno (a později se jí narodily dvě děti…).
Z náboženského významu sexuálního aktu se zvířetem vycházela v praxi často provozovaná chrámová zoofilie s posvátnými zvířaty, například s uctívaným hadem, kozlem či bílou klisnou. V pozdější době byla však zoofilie církví spolu s homosexualitou, nekrofilií (i masturbací) atd. označena za sodomii a brána jako jeden z příznaků čarodějnictví. Zákon přijatý Karlem V. v roce 1532 sice některé druhy sodomie odtrestnil, ale za zoofilii a homoxesualitu se trest smrti uplatňoval dál. A jelikož platilo, že kriminalizována může být vlastně jakákoli „mimomanželská sexuální aktivita“… Docházelo i k případům, kdy byl odsouzený upálen na hranici i s dotyčným zvířetem.

Zoofilie jako taková u nás není klasifikovaná jako trestný čin, spadá pod týrání zvířat. Pohlavní styk se zvířetem už ale stíhán být může, stejně jako výroba a distribuce zoofilní pornografie.

Dříve používané termíny: bestiosexualita, zooerastie, bestialita, sodomie a bestiofilie

Pokud rozlišujeme zoofilní chování a zoofilní praktiky, pro samotné sexuální aktivity se používají zmíněné názvy bestiofilie a bestialita, zatímco orientace na zvířata se označuje jako zoosexualita. I slovo zoofilie může mít dva významy – láska ke zvířatům a sexuální deviace.

Formikofilie: výraz označující erotickou preferenci malých živočichů, např. šneky, žáby, atd.; slovo odvozeno z latinského formica, což znamená mravenec

Autor: Lien Sirael