„Mami? Co je to ta láska?“

S leknutím sebou cuknu. Jednak proto, že mě vyděsila naprosto iracionální myšlenka, že na mě mluví mé dítě. Druhak z toho důvodu, že jsem se zamyšleně zahleděla na kýbl květin o kus dál a fronta k pokladně se zatím posunula o dva metry dopředu a nakupující zamnou to nenesou zrovna nejlépe.

Rychle popojedu s vozíkem, což vyvolá téměř pochvalné ovace za mými zády, a přitom napínám uši, abych zaslechla, jak geniálně vybruslí evidentně několikanásobná nevyspaná utahaná matka na mateřské dovolené z otázky své ratolesti.

„No…víš…to je…to…“

Tak trochu se připravuji, že paní budu chytat.

Vypadá totiž, že usne vestoje. Nebo, že by se jí z té otázky udělalo zle?

Její asi tříletý potomek naprosto ignoruje matčin stav a hodí po ní lízátko, které surově vyrve mladšímu sourozenci z ruky.

„Au!“ Dáma se probere z komatu a snaží se rozmrkat díru v oku. „Co to děláš?!“

„Chci vědět, co je to láska!“

Tvářím se, že tam vůbec nejsem.

Pro jistotu si nasadím sluneční brýle.

No co, zrak mám jen jeden!

„Láska je, když se mají dva lidi rádi!“ Vyprskne nerudně matka. „Jako já a tatínek!“

Dítě mlčí, okopává zamyšleně stojan se žvýkačkami, že jich pár skončí na zemi, ale nevypadá být s odpovědí plně spokojeno.

„Vy se ale pořád hádáte.“

„Hm.“

„A tatínek není skoro vůbec doma.“

„Hm.“

„A minules mu říkala, že odjedem k babičce a už se nevrátíme.“

„Hm.“

„A včera mu volala ta paní, co u nás byla v neděli večer…“

„Hm.“ – „CO?!“

S úlekem pouštím vozík a tak trochu instinktivně hledám nejbližší úkryt. „Sakra!“ Syknu sama pro sebe. Jsem přece v obchodě, né na Mýtince. No když už jsem uskočila dva metry bokem, hrozně zaujatě si prohlížím těstoviny…hmm..bezvaječné..no to je teda terno…

„Ta čůza mu volala?! A co říkal?!“

Pokyvuji hlavou a dělám si v duchu poznámku – další výhoda mít zvířata místo dětí – nemluví!

„Nooo…“ Chlapeček využívá matčiny nepozornosti a přihazuje čokolády na pokladní pult. „Prý se uvidí zítra.“

„To je ale hajzl!“

Cukne mi koutek, a pak, že ženský na mateřské jenom šišlají.

„A co je to hajzl mami?“

„To je člověk, kterej neví, co je to láska, miláčku. Vem tu tašku!“

Teatrálně si povzdychnu, vezmu z regálu projistotu dvě šlehačky ve spreji a položím je přece jen do vozíku. Hned vedle velké majonézy. Pardon, tatarky.

Láska je prostě kurva.