Pohádkový drabble: O Smrtijedské chaloupce aneb Sibiř, nebo perník?!

Autor: Bacardi B.B.

Blížil se zase jednou po roce Mikuláš. Amon seděl rozvaleně na svém vladařském křesle, chroupal perníčky a přemýšlel, proč se taková dobrota vlastně peče jenom jednou za rok. Nagini mu spokojeně zasyčela u noh a hrozně nenápadně se po něm začala plazit nahoru, až se hlavičkou dostala na úroveň jeho obličeje. „No to nemyslíš vážně! Tsch!“ Nelibě, ale urval si doslova perníček od huby a věnoval ho své milované mazlince. „Proč zrovna prasátka? Víš, že je mám taky rád!“ Zanadával si ještě, ale vzal si z mísy srdíčko a zadumaně pokračoval v chroustání. Ovšem vepřový perníček ho viditelně bral víc. „Uděláme čistku ve formičkách…“

„Kurva!“ Amon dostal nápad.

„Cha!“

Vstal, trochu se zasekl v pohybu, načež Nagini –ač had- kníkla, pracně ji ze sebe odmotal (nedá se vyloučit, že se slovy „Lemro těžká“ na rtech) a neamonovitě se rozběhl do sklepení.

Hluboký les.

Čtyřicet stupňů ve stínu.

Amon sedí pod stromem, pivo v ruce, cigaretu ve druhé.

Na stolku velká mísa perníků, libá vůně se line okolo.

Nagini dovádí s veverkama. V dotyčné oblasti veverky záhadně vymírají. (Že by šel okolo Haldir?)

Pán Zla s přespokojeným výrazem pozoruje malou chaloupku celou z perníku. Není ještě úplně hotová, je třeba dodělat detaily.

Na opřeném žebříku balancuje Dolohov a obkládá křidlice mandlemi, sprostě přitom nadává a je celý umatlaný od cukrovo-citronové polevy.

U okýnka stojí Bellatrix, zdobící sáček v ruce a brusinkami tvoří mozaikový obrazec na skle.
Z chaloupky vyjedou prvně kolečka, za nimi následuje lehce uvařený Lucius: „Tohle je poslední várka, Mistře.“

Amon jen lehce přikývne, přivolá si velkou perníkovou tašku a s chutí se do ní zakousne.

„Já věděl, že si tuhle práci oblíbíte.“