Pohádkový drabble: Wenain nový sluha

Autor: Mystick

Žila byla jedna žena. Byla už dost stará a měla jen vypelichaného kocoura. Jmenovala se Wenai a poté, co prožila dlouhý život s nebožtíkem manželem, sedí na terase v houpacím křesle a na klíně má kocoura Boba. Jednoho slunného odpoledne se před ní z ničeho nic objeví pohádková babička.

Wenai se podiví: „Babičko, co vy tu děláte?“

Babička odpoví: „Milá Wenai, vím, že jsi vždy žila příkladným životem a proto bych ti za to chtěla dnes splnit tři přání.“

Wenai byla velmi překvapená, zamyslela se a povídá: „Víš babičko, můj manžel byl skvělý člověk, ale mizerný investor. Dnes tu žiji z ruky do úst z mizerného důchodu. Pomohlo by mi, kdybys mě učinila bohatou.“

V tu ránu se její houpací křeslo proměnilo ve zlato. Wenai ani nedýchá a děkuje babičce.
Babička jí s úsměvem odvětí: „To byla maličkost a jaké je tvé druhé přání?“

Wenai se podívá na své křehké tělo a povídá: „Přála bych si být zase mladá, krásná a plná energie, jako jsem bývala.“

Přání se v mžiku stane realitou, Wenai je zase krásná a v těle cítí příjemné mrazení, jaké už po léta necítila.

Babička se zeptá ještě jednou: „Máš ještě poslední přání, co by to mělo být?“

Wenai pohlédne do rohu, kde se krčí starý kocour a praví: „Nemohla by jsi proměnit Boba v pohledného muže?“

Jako zázrakem se Bob protáhne a stojí před ní tak krásný muž, jakého ještě nikdy neviděla.
Babička pogratuluje Wenai a zmizí tak náhle, jako se objevila.

Bob a Wenai se po sobě chvíli toužebně dívají, Wenai beze slov zírá na nejkrásnějšího muže, jakého kdy spatřila. Tu se k ní Bob přiblíží a vezme ji do svých silných paží. Přitáhne si ji k sobě a ona cítí ve vlasech jeho horký dech, když šeptá:

„Vsadím se, že lituješ toho, že jsi mě nechala vykastrovat.“