Možná již jste si mysleli, že vaše milovaná Bacardi B.B. upadla do propadliště dějin (nebo na ni někdo šlápl…), ale to je omyl vážení. Jsem poměrně fit a hlavně jsem se byla o víkendu podívat na Mýtinku!

Mordovalo se to tam všechno!

No tam se děly věci, to vám povím! Že se všichni zmiňují o poklidném dýchánku u kávy a čaje? No to určitě! Ještě teď tam dávají do pořádku silnice a žabky jen smutně vykukují z chodníků! A jakže to tedy bylo?

Všechno začalo v pátek – někdy kolem poledne. To místní drbny začly vycházet před domy v domnění, že začal hlásit rozhlas, ovšem chyba lávky – dámy právě dorazily. Slyšet byly přes hory doly a dokonce i možná přes sedmero hor a řek. To jsem nepočítala. Každopádně jsem se diskrétně tvářila, že jsem součástí krajiny a nenápadně pozorovala, co bude dál. A měla jsem v nose! První věc, kterou po příjezdu Margarit zjistila byla, že Sirius jí zezelenal! Nevím tedy, co dělal noc předtím, ale musela to být jízda! Manori konstatovala něco o tom, že Postrach z toho vidí černobíle, a zatímco se Engel válel v yohannčiné posteli, aby jim ji náhodou někdo nezabral, tak Garett s Isaacem trénovali skákání po chatrným lamelovým roštu (na jejich úmysly se mě neptejte…). Ptáte se kde se skoval Remus? Ten musel chudáák ještě okopat zahrádku, aby mu ji nepožral plevel! Nicméně o nic nepřišel. Tedy jak se to vezme… Po hodince-dvou obžerství (a oRUMství) se osazenstvo rozhodlo shazovat kila a vydali se na obhlídku ZOO a při té příležitosti podstoupili i nějaké ty sportovní aktivity. Ovšem…nechtěli byste je přitom vidět. Sama jsem z toho vylezla na půdu! (Tam jsem našla slámu a seno, tak jsem si rovnou dala dvacet.)

Večer si dali dali druhé kolo s ledničkou a běhali kolem Mýtinky (údajně kdo dál doběhl-dostal víc bodů!). Věděli jste, že je tam nedaleko hospoda naproti kostela a lékárna hned u školy? Praktické okolí! Úspěch měla zejména skluzavka pro tříleté děti, která se pro yohannku stala natolik adrenalinovou záležitotí, až po ní začali lidé házet rajčata z oken. Chtěla na ně sice poslat Engela, ale ten se nejspíš vypařil do některé z početných ovlažoven v okolí. (No vážně, jak v takové konkurenci Mýtinka obstojí?! Co do toho jídla a pití musí sypat, aby tam lidi vůbec chodili? Ještě vzhledem k nešťastné statistice incidentů a nehod, jež se tam dějí…) Naštěstí (pro mudly v domě důchodců) vzápětí přišel čas vyzvednout Remuse a Styx, neboť se některé z diskutujících začaly dožadovat pobytu na stará kolena v kojeňáku (že, dámy…) a jiné zase turistické známky do passportu, kterou má prý každá pr… i Brno! (Že, Neferet a Cairo…)

Geokachna. Mimo jiné…

Když se kolektiv bystrozorstva a restauračních, či administrativních pracovníků laškovně převlečený za Smrtijedy dostavil na místo výzvedu, nastala chvilka napětí. Dokonce to vypadalo, že si to Remus rozmyslel a raději zůstal doma (- kdo by se mu divil, zvlášť vzhledem k událostem následujícím…). Ale nakonec to dobře dopadlo a sešlost se přesunula zpět do vnitřních prostor. Zbytek večera a část soboty si nepamatuji – cucla jsem si toho jejich vína a povím vám…takovou kocovinu nikomu nepřeji…

První známky vědomí jsem zaznamenala až v sobotu k večeru, kdy jsem si vůbec nebyla jistá, jestli se mi to nezdá. Yohannka si hrála na dominu, třásla řetězy a lákala k sobě Siriuse – navíc se sama poslintala! Margarit si potřebovala odříhnout, a tak si v noci zašla na nákupy a na koníčky (jestlipak Sirius zezelená žárlivostí?). Remuse pořád zabíjeli, takže Styx urputně myslela na vraha a vyhrožovala Kristiánovi, že ho zabije vlastníma rukama. Manori se dusila, předstírala, že o žádné vraždě nic neví, a podporovala Postracha v oslintávání širokého okolí. Jako bonus se ukázala už jen Neferet myslící na Isaaca a Garetta (beztak na nějaký prasárničky!), obrážející každou hospodu v okolí a následně odklízející předložku na záchodě. To, že Cairo nepustila dva dny koule z ruky a nakonec vítězně jásala, přičemž údajně nevěděla “na co myslí” už ani nekomentuji. Marně jsem se rozmrkávala, marně jsem se snažila najít někoho při smyslech. Když jsem nakonec vyběhla na vzduch a zaslechla yohannku křičet: “Neobčůrávej to křeslo,” naznala jsem, že je čas jít na kutě. Ale né do sklepa! Tam bych to nemusela přežít.

Popravdě jsem se v neděli už ani vracet nechěla, ale říkala jsem si, že v zájmu informovanosti národa…s Lexaurinem a Ledem (obé na hlavu) v kapse… Splynula jsem tedy s prostředím a pozorovala. Viděla jsem, jak dámy tvořily hybridy, jak zneužily geokachnu (a tři vojáky!), jak se učily abecedu (bez komentáře…), jak z toho jídla začaly štěkat, mňoukat, výt, gloglat a kdoví co ještě. Dokonce jsem zahlédla i žabku v bikinách a poníka, který na ni nechápavě zíral a pokoušel se ji utopit. Ale vrcholem všeho byla Lochnesska. Ano. Byla tam. Nevím jak a za co ji vytáhly z jezera, ale plovala jim ve vaně, válela se Margarit v posteli a nakonec zneužila i hrnek! Jen doufám, že ji chuderku zase vrátily zpátky! Možná z toho důvodu se tam objevili Moody, Brumbál a Malfoy!

Zdravíme do jezera!

Zbytek pobytu mám opět trochu v mlze. Asi proto, že jsem z bezpečnostních důvodů preventivně užila. Ale zdály se mi veselé sny – o Snapeovi, obíhajícím jeden pokoj za druhým (ale důkladně se vyhnujícím tomu Beatrix, odkud se ozývalo trojhlasně něco jako “beru, ještě jednu, vsázím všechno” a Beino “preventivně ho zabijem!”); o Remusovi umlacujícím lopatou kolemjdoucí; o Engelovi tvrdícím, že yohannka není vrah – a následně padajícím do jejího hrobu; o Cairo vyřizující horu pošty a Garettovi spícím na seně; o Neferet bez bazalky s Isaacem a flaškou v ruce; o Styx vybírající asi měsíc čtyři domy a nakonec i o Manori běhající za Postrachem s jakýmsi bryndákem.

Jen ještě naprosto jistě vím, že mě při odchodu málem sejmulo auto. Bohužel si nepamatuji SPZ, ale jsem si docela jistá, že to byla sanitka-Bentley!

Vyhýbejte se Mýtince a netopýrům zdar!
Vaše Bacardi B.B.