Aneb mějte správný náhled na věc.

Pozn. ze současnosti: To jsem zase jednou uklízela ve složkách a hle, co za poklad jsem nalezla. A protože recyklujeme, byla by škoda zrovna tohle nepoužít a nezavzpomínat si.

Harry Potter a kámen mudrců

Milé děti,

byl jednou jeden parchant, jmenoval se Harry Potter, a bydlel v Anglii, v Kvikálkově, Zobí ulici u svých příbuzných, tety a strýce Dursleyových. Harry byl sirotek, protože když mu byl necelý rok, jeho rodiče zabil zlý černokněžník Voldemort, aneb Ten-jehož-jméno-nesmíme-vyslovit. Chtěl zabít i Harryho a dobře by udělal, jenže se mu to nějak nepovedlo a přišel o většinu své síly a moci, kdežto spratek z toho vyvázl jen s jizvou ve tvaru blesku na čele. Příbuzní mu tvrdili, že jeho rodiče zahynuli při dopravní nehodě a vychovávali ho tak, jak se na spratka sluší: musel makat, dávali mu zbytky od večeře a oblečení, které donosil jejich vlastní syn Dudley, a on neměl ani potuchu, že je čaroděj. Když mu bylo 11, dostal dopis z čarodějné školy v Bradavicích, že má v září nastoupit do prvního ročníku. Odpor jeho konzervativních příbuzných zlomil bradavický šafář poloobr Hagrid, který si pro Harryho přijel až na opuštěný maják, kam se tetička a strýček uchýlili v naději, že nebudou muset spratkovi prozradit, co je zač, a že je tam nenajde žádná sova, která by přinesla spratkovi poštu ze školy (protože v kouzelnickém světě nenosí poštu holubi jako u mudlů, ale sovy). Silou své dvoumetrákové osobnosti je přesvědčil a Harryho odvezl do Londýna, kde si v Příčné ulici nakoupil učebnice, kotlíky, sovu, hábity a další nezbytnosti, protože po svých ubohých rodičích zdědil majlant, spratek jeden, to se to startuje do života s pytlem plným peněz!
V Bradavickém rychlíku se setká se svým úplně nejvíc nejlepším kamarádem Ronaldem Weaslym, který je zrzavý, pihatý, z rodiny čistokrevných, ale velmi chudých čarodějů, protože jeho tatínek pracuje ve státní správě, tedy na Ministerstvu kouzel, pak se šprtkou Hermionou Grangerovou, která má rodiče mudly a tudíž je jí přezdíváno “mudlovská šmejdka”, a pak taky s Draco Malfoyem, což je syn dokonalého Luciuse Malfoye, mocného a bohatého čaroděje a pravé ruky Lorda Voldemorta. Každý spratek je po nástupu do školy zařazen do příslušné koleje: Nebelvír – čestní, Mrzimor – přátelští, Havraspár – chytří, a Zmijozel – ambiciózní. Potěr, Grangerová a všichni Weasleyovi jsou samozřejmě v Nebelvíru a Draco je pochopitelně ve Zmijozelu, stejně jako dřív jeho otec.
Nejsympatičtější postava profesorského sboru je učitel lektvarů Severus Snape. Je to vážný, dokonalý muž s černými vlasy a hákovitým nosem, který chodí pochopitelně v černém a jeho břitký suchý humor je popravdě řečeno také dokonalý. Jelikož ho Potterův otec kdysi ve škole šikanoval, nenávidí Severus Pottera přímo bytostně a při každé vhodné i nevhodné příležitosti odebírá nebelvírské koleji body.

Zápletka prvního dílu spočívá v tom, že se Potter se svými parťáky potuluje po škole právě tam, kde nemá vůbec co dělat, a objeví komnatu, kterou hlídá trojhlavý pes, nikoli Kerberus, ale Chloupek. Jelikož Hermiona je sice šprtka, ale přece jen chytřejší než Potter (což je i kolečko s hnojem), přijde na to, že v komnatě je ukrytý Kámen mudrců, pomocí kterého je možné připravit nápoj nesmrtelnosti. A pak ještě zjistí, že oslabený Lord Voldemort se plíží v Zakázaném lese, který je součástí školních pozemků, a pije krev jednorožců, aby se mu vrátila síla. Voldemort se dostane do hlavy učitele obrany proti černé magii profesora Quirrela a ovládá ho tak, aby pro něj získal Kámen mudrců a tudíž svou bývalou sílu a slávu. Nu, přáli bychom mu to, kdyby mu to spratek Potter a jeho kamarádíčkové pořád nekazili. Podezírají Severuse, že je s Voldemortem spolčený, přestože ten dělá všechno pro jejich dobro, dokonce zachrání spratkovi život a ten mu ani nepoděkuje. Stane se to při famfrpálovém zápase, což je úžasná a pekelně sadistická hra, při které se lítá na košťatech, jedním balónem – Camrálem – se dávají góly do branek, dva další balóny – Potlouky – lítají vzduchem a snaží se srazit hráče z košťat, a třetí balonek – Zlatonka – má křidýlka a když ji chytne chytač, jeho družstvo zpravidla vyhraje, protože je za to spousta bodů. Potter je samozřejmě chytač, i když nosí brejle a nevidí si ani na špičku nosu. Quirrel Pottera při zápase začaruje a ten blb se nemůže udržet na koštěti. Potěr a jeho parta nespravedlivě obviňují Severuse, protože si myslí, milánkové, že mají patent na rozum, i když Severus nezaklíná, ale mumlá protikouzlo, aby spratka zachránil. Nakonec Nebelvír vyhraje, protože hajzlové mají vždycky štěstí. Nakonec se Potěr utká se samotným Voldemortem, ale předtím musí překonat škrtící kytky (což za něj udělá Hermiona), projít živou šachovnicí (i když je Ronald trdlo, šachy umí hrát docela dobře) – a to je docela sranda, protože figurky se pohybují a když jedna druhou bere, pěkně se mezi sebou masí. Voldemort je ale bohužel ještě příliš sláb, než aby spratka rozmázl o zeď, takže to Potěr opět přežije a dostane dokonce nějaké ocenění od ředitele Brumbála, což je sice údajně nejmocnější čaroděj, ze kterého má strach i Voldemort (sic!), ale ve skutečnosti je to starý senil, který na Potěra neskutečně drží a je závislý na hnusných citronových bonbonech (a možná že ještě k tomu chlastá). Ale vykládejme tohle těm malým dušičkám, které se v Potěrovi vidí a myslí si, že dobro vždycky zvítězí.

Pro Pentagram sepsala golux v roce 2008 (!)