Další středa = další retro – shrnutí.

Harry Potter a Vězeň z Azkabanu

Milé děti, pokračujeme dál ve vypravování příběhu slavného lorda Voldemorta a jeho Smrtijedů, kterým stále leze do cesty kouzelníček Harry Potter.

Třetí díl se jmenuje Harry Potter a vězeň z Azkabanu. To už víte, že Azkaban je kouzelnické vězení, ve kterém sedí kouzelničtí zločinci, pár nebohých Smrtijedů – Voldemortových stoupenců – a taky chudák Lucius. Ale ten až od šestého dílu. Azkabanští strážci se jmenují mozkomorové (v originále Dementors), což jsou stvoření, která se živí radostnými vzpomínkami, až nezbude ani jedna, a nakonec dají oběti mozkomorův polibek, kterým vysají duši z těla. Dobře se, děti, rozhlédněte, určitě kolem sebe spoustu takových individuí potkáte. Jenom u Pottera se jim to nějak nedaří, ale u toho se to nakonec ani nepozná. Na začátku třetího dílu se projeví jeho nevděčná povaha, protože uteče z domu, od svých příbuzných, kteří se o něj starají, dávají mu jídlo a střechu nad hlavou, kvůli nějaké naprosto bezvýznamné příhodě, kdy jenom pravdivě hodnotí jeho matku. Zrovna tou dobou uteče i z Azkabanu čaroděj Sirius Black, který je znám jako hromadný vrah a postupně vyjde najevo, že se zamlada kamarádil s Potěrovým tatíčkem a je Harryho kmotrem. To je příbuzenstvo, což? Potěra všichni hlídají jako oko v hlavě, protože si všichni myslí, že po něm Black jde. Mozkomorové dokonce hlídají i školní pozemky a Potěr při pohledu na ně omdlívá. Snaží se omlouvat tím, že má traumatizující zážitek z dětství, ale oba víme, jak to s těmi mladistvými delikventy bývá, že? Potěr je prostě bábovka.

Tento rok ve škole mají opět nového učitele obrany proti černé magii, a to vlkodlaka Remuse Lupina. Lockhart totiž v minulém díle ztratil paměť a zbytek svého života tráví v nemocnici u Svatého Munga v blažené nevědomosti. Severus je na Lupina nakrknutý, jednak protože Lupin, Black a Potěr patřili kdysi do jedné party, která ho naprosto nesmyslně a neodůvodněně šikanovala, a jednak proto, že mu musí vařit úplňkový lektvar, aby jeho proměna ve vlkodlaka neměla tak nebezpečné následky. Z jedné hodiny, kdy Severus za Remuse supluje, pochází jeho skvělý výrok, který musím trochu uvést. Šprtka Hermiona se v hodinách neustále hlásí, nedivím se, že ji Severus nenávidí a zcela záměrně ji nevyvolává, protože by se na nikoho jiného nedostalo. Ona to nevydrží a začne žvanit. A Severus se k ní nakloní a pronese svým úžasně ledovým hlasem: „To je už podruhé, slečno Grangerová, co jste promluvila bez dovolení. Nedokážete se ovládat, nebo jste pyšná na to, že jste tak nesnesitelný šprt?“ a ruče srazí Nebelvíru deset (nebo dvacet?) bodů 

No tak dál. V tomhle díle se objevuje obraceč času, což je skvělá věcička, ale na stručné vysvětlování děje je to fakt hodně náročné. Takže ve vrcholné scéně se všeteční kamarádíčci Potěr, Ronald a Hermiona sejdou v Chroptící chýši s Blackem a Lupinem a ještě s jejich čtvrtým do party, Červíčkem, který – jak se nakonec ukáže – prozradil úkryt Potěrových rodičů Voldemortovi, ale zaonačil to tak, aby si všichni mysleli, že to udělal Black, a ten za něj seděl dvanáct let v Azkabanu. No, pro dobrotu na žebrotu.

Potěr je srab, takže Červíčka nezabije, ale chce být spravedlivý a předat jej mozkomorům. Prostě dobrák od kosti, špinavou práci ať udělá někdo jiný, že. Jenže když vyjdou z chýše ven, je náhodou zrovna úplněk. Lupin se promění ve vlkodlaka a chce je všechny pozabíjet, Black je zvěromág, takže se promění v psa a chce je bránit. Prostě není nad to si vybrat kamarády, na které se můžeš spolehnout. V nastalém zmatku jim Červíček samozřejmě zdrhne.

Děj končí tak, že Black prchá z Bradavic na hypogrifovi Klofanovi, což je stvoření půl pták, půl kůň (kentauři jsou tam taky, ale to je něco jiného). Lupin odchází ze školy a hloupý Potěr je opět odměněn.

Sepsala golux v roce 2008.