…z roku 2009.

Den Luciuse Malfoye

Autobiografický materiál z pera slavého (nesmírně rozmazleného) aristokrata.
Hladím hebké, pružné ženské ňadro. Cítím omamnou vůni ženského těla. Jsem velmi vzrušený. Zajedu rukou do teplého vlhkého rozkroku a slyším, jak vzdychá rozkoší. Prsty zkoumám její jeskyňku a ona vzdychá stále víc, až začne křičet. Ten křik mi trhá uši, je to nepříjemné. Jak jen může ta ženská takhle křičet? Zvedám hlavu…

Probouzím se do zataženého dne. Páv v zahradě řve, až se mi může hlava rozskočit. U Merlina, to je ale probuzení. To zas bude den.

Skřítek mi přinese k snídani připálenou topinku a téměř studenou kávu. Už mě ani nebaví do něj kopat, kouká na mě vždycky jako bych mu kdovíjak ubližoval. Dívám se z okna na podmračenou oblohu. Jak může nebe vědět, jakou mám náladu? Kdybych neměl dneska tolik pochůzek, zalezl bych zpátky do postele.

Dům je podivně tichý. Narcissa buď spí, nebo leží v posteli a čte si, nebo si objednává nový hábit u paní Malkinové. Nevím, proč to dělá, stejně skoro nikam nechodí. Golux už je pryč, chodí do té svojí práce, nemůžu to pochopit. Má tady všechno, co potřebuje, nemusí vůbec nic dělat, jenom mě obskakovat. A to zase tolik práce nedá, vzhledem k tomu, že jsem buď na ministerstvu, ve správní radě Bradavic nebo mám konzultační hodiny. Ale je pravda, že poslední dobou mi nechodí tolik sov jako dřív. Jestli snad stárnu nebo co?

Otvírám šatník. Bílá košile, černé kalhoty, prošívaná černá vesta, plášť. Rukavice. Hůl nemá vyleštěnou hlavu. No nic, teď nemám náladu. Potrestám skřítka, až se vrátím, určitě se ještě něco najde, tak to vezmu při jednom.

Přemisťuji se do Obrtlé. Odporná ulice, plná podivných, špinavých a páchnoucích individuí. Naštěstí si ke mně nikdo nic nedovolí a ty hnusné kreatury se stahují k plesnivým domovním zdem, když kolem nich procházím. Mohl by někdo z nich zkusit se mě třeba jen dotknout; už bych si s ním poradil. Ještě že krámek Borgina a Burkese není daleko.

Borgin je úlisný a slizký jako vždycky. Bohužel se musím zbavit pár věcí, a tak po chvíli smlouvání přijímám jeho cenu. Není to moc, ale ani málo. Jen si musím dávat pozor, aby mi z vyplacené hromádky mincí nějakou nepozorovaně neodebral zpět. Mám podezření, že to už několikrát udělal, bohužel jsem ho přitom nepřistihl. Dnes si ale dávám pozor a hned shrnuji mince do váčku. Kyselý Borignův obličej dokazuje, že jsem předpokládal správně. Klaní se mi až k zemi a já s trochu lepší náladou odcházím z obchodu.

Pomalu se procházím po Příčné. Na ministerstvo dojdu pěšky, alespoň se zastavím v klenotnictví a podívám se na nové zboží.

Vstupuji do krámku. Prodavač mi rozkládá před oči kazety vyložené červeným a černým sametem. Nevím, čím to je, ale i když jsem se sem docela těšil, najednou mě přešla nálada. Odmítavým gestem od sebe odstrkuji kazety se šperky a žádám prodavače, aby mi poslal katalog. Raději si ho prohlédnu v klidu doma u skleničky něčeho dobrého. Necítím se pohodlně, kalhoty mě trochu škrtí v pase. To bude tím, jak Golux občas vaří. Budu jí to muset zatrhnout, nebo za chvíli nic neobleču.

Na ministerstvu jsem jako doma. Jdu rovnou do Korneliovy pracovny. I kdyby měl nějakou návštěvu, prostě počká. Hodlám věnovat jistý peníz na nemocnici u Svatého Munga a možná i na Bradavice, i když se Brumbál bude zase tvářit, jako že o ty peníze nestojí. A zase bude mít takový ten ublížený výraz, jako kdyby si myslel, že ho chci podplatit. Cha. Ať si myslí, co chce, ale odmítnout to nemůže a musí mi být vděčný, i kdyby nechtěl. A já už mu dám k projevení vděčnosti příležitost, kdyby na můj velkorysý dar chtěl čirou náhodou zapomenout.

Kornelius je v pracovně sám. Vítá mě velice srdečně – aby taky ne. V mém plášti je jeden menší váček i pro něj. Kdyby jen byli všichni pracovníci ministerstva takhle ochotni ke spolupráci. Bohužel se jich najde dost takzvaných poctivých, hlavně mezi bystrozory. Nicméně myslím si, že kdybych to v nejvyšší nouzi potřeboval, někoho bych našel i tam. Jak praví stará pravda, každý je podplatitelný, jde jen o výši částky. A kdyby se přece jen nějaký takový neúplatný našel, mohu ho zničit jinak; zaútočím na jeho čest. Taková dobře načasovaná pomluva je lepší než kdovíjaký úplatek, a je to zadarmo.

Kornelius mě zve na oběd a já to rád přijímám. Už jsem docela uondaný, rád si posedím u dobrého jídla. Ministr má spoustu zajímavých informací a vykládá je zcela bez zábran, zvlášť když si dá jednu nebo dvě skleničky vína. Ale ale, tak Weasley bude dělat další domovní prohlídky? Jistě jste, Kornelie, nejlépe ze všech informován o jejich termínu. Samozřejmě nic zakázaného doma nepřechovávám, ale znáte to, mám občas velmi vzácné návštěvy a nerad bych, kdyby ke mně vtrhl tým bystrozorů a před očima mých přátel mi zpřevraceli dům vzhůru nohama. Bylo by to nesmírně trapné. Ano, budete velmi laskav, dáte-li mi vědět dopředu. Stačí pár dní, děkuji, pane ministře. Oběd byl vynikající. Až budete mít čas, rád bych, abyste zašel na oběd ke mně. Chápu, jste velmi zaneprázdněn. Nu, ozvěte se, až se vám to bude hodit. Na shledanou, Kornelie, velice mě těšilo.

Uf, a je to vyřízeno. Začíná se stmívat. Připadám si jako vycucaný citrón. Ten chlap ze mě vysává energii. No ale stálo to za to. Chtěl jsem se ještě stavit U svatého Munga a osobně zpravit ředitele o daru, který jsem jim věnoval, ale už na to kašlu. O to větší budou ovace, až se s ním příští týden setkám na recepci, kterou pořádá Amycus. Bude to zase v rádoby velkém stylu; ten člověk nemá vůbec vkus. Ale bude tam spousta významných lidí, musím se tam ukázat. Člověk musí být vidět a musí se o něm vědět, jinak je odepsaný. Možná bych mohl vzít s sebou Cissu. Bude mlčet a vystavovat prsa a to je všechno, co potřebuji. Golux by se pouštěla do intelektuálních debat a není dobré, když je host chytřejší než hostitel. A teď, když jsou všude ty domovní prohlídky, nehodlám nikoho proti sobě popuzovat.

Přemisťuji se přímo před bránu Manoru. Na cestičce zakopnu o kámen. Vida, skřítek to pořádně neumetl. No, já mu to smetu i s tou nevyleštěnou holí najednou. Myslel jsem si přece už ráno, že se něco najde.

V přijímacím pokoji se svítí. Nemám ani hlad, ten pozdní oběd byl tak akorát. A nesmím se tolik cpát, nebo budu muset změnit šatník.

Golux stojí u baru a upíjí ze skleničky červené víno. Podle množství nápoje v otevřené láhvi to není první sklenička. Ta ženská strašně chlastá. Ona musí přestat pít a já jíst. Ach jo.
Jde ke mně. Vypadáš unaveně, miláčku. Měl jsi těžký den? Hrozně. A ty? No, jako obvykle… Svlékám plášť, beru si v baru sklenku whisky a usedám do křesla. Stoupne si za mě a masíruje mi krk a ramena. Je to velmi příjemné. Zavírám oči…

Prudkým trhnutím se probouzím. Venku zase řve páv. Všude je tma. Kde to jsem? Pomalu se rozpomínám. Asi jsem usnul v křesle. Prázdná sklenka leží na stole, oheň je vyhaslý, Golux je pryč. Pomalu se zvedám a po paměti se šátrám do své ložnice. Dneska už nechci opravdu, ale opravdu nic dělat.

Lucius Malfoy