Profesor Snape: „Slečno Grangerová, vzrušují vás lektvary?”
Profesor Snape: „To máme dneska hezky, že? Tak si napíšeme písemku.”
Profesor Snape: „V Periodickém systému prvků sice mudlové uvádějí Francium, ale na Zemi je ho tolik, že pochybuji, že ho kdokoli z nich kdy viděl.”
Profesor Snape: „Ano, Schrödinger tvrdil, že svoji rovnici odvodil, ale ona odvodit nejde.”
Profesorka McGonagallová: „ Stuhová metoda – ne stužková, ta bude až na absolventském plesu.“
Profesorka McGonagallová: „ Na hodinkách máte hodinovku, vteřinovku a potom tu, co ukazuje čas.“
Ron Weasley byl vyvolán ke zkoušení a ještě rychle nahlíží do poznámek.
Profesorka McGonagallová:„ Před smrtí se nenadýcháš.“
Profesorka McGonagallová : „ Dneska tady přece někdo bude psát písemku a to bude vyžadovat mimořádný klid, ale mimořádný.“
Profesorka McGonagallová :„ Jste tady jako na tržišti, jako na tržišti. Za každým mým slovem jsou čtyři vaše slova.“
Profesorka McGonagallová :„ Tak se zatím dívejte na slepý obrázky, já za chvíli přijdu…“
Profesorka McGonagallová : „Kdo se bude tvářit, bude vykázán a napíše si to ve svém volném čase.“
Profesorka McGonagallová: „ Slečno Grangerová, prosím vás, seberte mi ty domácí úkoly, buďte tak hezká.“
Profesorka McGonagallová: „ Pane Weasley, přečtěte nahlas kapitolu dvacet šest.“
Ronald Weasley nedává pozor a o něčem se baví s Harry Potterem: „Ty vado!“
Profesorka McGonagallová: „Vado tam není.“
Profesorka McGonagallová: „ Pane Longbottome, já se z vás zblázním. Když jste u tabule, tak mrníte jako mimino.“
Profesorka v rámci rozšíření obzorů žactva zapůjčila z osobního vlastnictví zajímavou knihu, která se jí teď vrátila.
Profesorka McGonagallová: „ Dokolovala ke mě Mrtvá kočka, chcete jí někdo?“
Profesorka Prýtová: „ No, třeba sem dovážely kubánský cukr, který se vůbec nerozpouštěl. když se vypil čaj, tak jsem mohla omýt cukr a vrátit ho do cukřenky.“
Profesorka Prýtová:„ To abyste věděli, že když pojedete v březnu do hor, může na vás spadnout fén a lavina.“
Profesorka Prýtová: „ Usnea fillipendua, to byste odvodili z názvu, jako provaz, že šplhá.“
Určování mechů v hodině bylinkaření.
Profesorka Prýtová: „No, já abych si neudělala ostudu, kdyby sem přišel ňákej mechorost, teda mechorostář.“
Profesorka Prýtová: „No, a teď se mi do těch absencí vylili nezmaři!“
Profesorka Prýtová: „Začnu tím, že mám bouli! Vypadlo na mě z mrazáku mražený vepřový koleno pro tu masožravou rostlinu.“
Profesorka Prýtová: „Není moudrý, kdo mnoho zná, ale ten, kdo zná, co potřebuje. Teď potřebujete umět řezy.“
Profesor Lupin: „ Jak se v lese pozná světová strana, když bude zatmění slunce i měsíce? Porazíte strom a podíváte se na letokruhy.“
Profesor Lupin: „ Jaká je hodina? Čtrnáctá? Ne, patnáctá? Takže patnáctý bazilišek.“
Profesor Lupin: „ Ďasovci žijí ve vodě. Takže co tvoří vodstvo Evropy?“
Ronald Weasley: „ Voda.“
Profesor Lupin: „ Jaká voda?“
Neville Longbottom: „ Sladká“
Profesor Lupin: „ A?“
Seamus Finnigan: „ Mokrá.“
Profesor Lupin se shání po třídní knize.
Profesor Lupin: „ Kde máte tř.kň.?“
Profesorka Červotočková: „A kolik žaludků má člověk?“
Ronald Weasley: „ Crabbe a Goyle čtyři.“
Profesorka Červotočková: „Živočišstvo v nearktické oblasti je podobné, i když přirozeně trochu jiné.“
Profesorka Červotočková: „Hlubiny slouží naopak k tomu, že si mudlové myslí, že tam můžou cokoliv odložit.“
Harry Potter: „ Třeba Titanic.“
Profesorka Červotočková: „Samičky jsou královny a dělnice. A pak máme ještě trubce…”
Pansy Parkinsonová: „A trubec to je ještě samička?”
Profesorka Červotočková: „ Tady vidíte jak jsou zakouslé polární s antarktickou a antarktická s polární.“
Profesor Kratiknot:„ Dvojčata Weasleyovi mi zlomila kovové ukazovátko.“
Profesor Kratiknot:„ Na této škole máme nádhernou knihovnu. Má jen jednu nevýhodu – studenti do ní nechodí.”
Profesorka Trelawneyová : „Možná, že to nevíte, ale vy teď zmlknete, jasný, zmlknete!“
Profesorka Trelawneyová: „Proč si všichni čtete lektvary? Mě asi slezou nehty.”
Hermiona Grangerová: „ Protože z nich píšeme. To vám vaše vidoucí oko neukázalo?“
Profesorka Trelawneyová: „Já si vezmu brýle a třeba vás uslyším.“
Autor: Taťána Orlovská