Brumbálova péče
Gleti

S odjezdem posledního žáka na prázdniny stoupala ostražitost Severuse Snapea.  Jako každý učitel se těšil na dny volna skoro stejně jako studenti, nemohl se dočkat, až se zavře v bradavickém sklepení mezi své kotlíky a křivule. Několik prvních let působení na Bradavické škole se mu to dařilo. Bohužel zapomněl na Albuse Brumbála. Ten nesouhlasil se způsobem odpočinku mladého lektvaristy. Když nepomohlo několikaleté domlouvání, rozhodl se jednat.

Severus právě v poklidu připravoval další dávku Kostirostu pro bradavickou ošetřovnu. Zrovna chtěl zamíchat nadrcené drápy hipogryfa se šťávou z ďáblova osidla. Sotva však vzal do ruky skleněnou lžíci, ucítil známý tah pod pupkem. Byl přemístěn.
„Vítám vás na Manorce, pane profesore.  Pan ředitel přikázal, abychom se vám plně věnovali a splnili všechna vaše přání.“ Zároveň mávl hůlkou, přenášedlo se vyškublo Severusovi z ruky a rozplynulo se v nenávratnu. „Chtěl bych vás upozornit, že jsou zde silné protipřemísťovací bariéry.“ A tak byl Severus přinucen strávit čtrnáct dní relaxací u moře.

Příští rok učinil opatření a předem všechny předměty ve své laboratoři zkontroloval, aby se, Merlin chraň, neocitl zase v nějaké přímořské odpočívárně.  Jenže ani teď ředitelovým intrikám neunikl. Zhruba v polovině července polevila jeho opatrnost. Po jednom náročném dni stráveném nad kotlíky, usoudil, že si zaslouží doušek něčeho silnějšího. Jen však vzal do ruky sklenici, opět nedobrovolně změnil lokaci. Ocitl se v dřevěném srubu. Po krátkém rozhlížení, našel na stole vzkaz.

Milý Severusi,
Protože jsem nabyl dojmu, že pobyt u moře minulý rok ti neposkytl dostatečné uvolnění, zařídil jsem ti letos dovolenou daleko od hlučícího davu v Yellowstoneském národním parku. Zásoby máš na čtrnáct dní. Doufám, že se ti tam bude líbit a že si pořádně odpočineš, abys druhého září zase nezaklel nového učitele obrany proti černé magii.  Tvůj A.B.

Aby toho nebylo málo, sklenice-přenášedlo pomalu zmizela a on zde na čtrnáct dní uvízl. Zaúpěl. Nezbývalo mu, než se nucenému volnu podřídit. Naštěstí ho strávil v okolních lesích, kde si obstaral zásobu vzácných bylinek. Případné chvíle nudy si zpestřoval vymýšlením pomalých mučivých úmrtí Albuse Brumbála.

Proto se následující školní rok připravil a nepozorovaně se pustil do úpravy domu po rodičích. Zvenku vypadalo obydlí v Tkalcovské uličce stejně, jako polorozpadlá barabizna, ale uvnitř skýtala veškerý komfort, co lektvarista potřeboval. Především se soustředil na vybavení moderní laboratoře, to mu zabralo většinu času. Ostatní místnosti zařídil jen nejnutnějším, koneckonců mínil většinu času strávit nad svými kotlíky, a tak žádný zbytečný přepych nepotřebuje. Poslední červnové dny už se nemohl dočkat, až se odstěhuje do svého staronového doupěte.

Jeho očekávání byla splněna. V klidu svého domova celý den pokojně bádal, aby se večer uložil s dobrou knihou. V knihovně ho zaujaly Letopisy Narnie. Zajímavé, pomyslel si, když otevřel Lva, čarodějnici a skříň, od té doby, kdy mi ji četla matka, jsem ji neměl v ruce. Dočítal první kapitolu a …  Najednou se i s lůžkem ocitl uprostřed zasněženého lesa pod rozsvícenou lucernou. Už ne! Zanaříkal. Útěchou mu byla malá pomsta.  V okamžiku jeho přemístění všechny Albusovy citrónové bonbóny zhořkly.

Mezitím se v bradavické ředitelně prudce rozblikal sledováček, který měl Brumbála informovat o jeho podřízených.  Šedovlasému starci radostí zajiskřily oči, zase se mu podařilo dostat Severuse.

Tak kam to bude, vážení?
Beatrix

„Dubai?!“ Proč doprZENSURA Dubai?!“
„No proč asi?! Moře, pláže…“
„…všude samý koberce… Moře je i v Německu! To není žádný cosi! I Polsko a dokonce beztak aji Rusko má moře a pláže!“
„Ale né takový!“
„Ty je taky nemáš „takový“ a nestěžuju si!“
„No Amone?!“
„Podívej na tenhle leták…to je aspoň dovolená! Zima, klid, krásná příroda, chryzantémy, chatka…“
„…Na Sibiři!“
„No-a? Taky je to kus země!“
„Ukaž! … Bože Amone! To je gulag! Poznávací exkurze do minulosti!“
„Stačí jenom Amone… Fakt? Ukaž? …A určitě tam nechceš?“
„Né, vážně nechci! Znáš ty mě vůbec?!“
„A to musím? … ale … Kleo! Vím, že máš ráda růže! Já to tak přece..kurva polož-to! Já tě-kur-a dost!“
…
O měsíc později.
…
„Moře…pláže…“
„Koberce…“
„Amone já tě vážně miluju!…“
„Hospoda!“
„Ale…Amone? Co ty…kufry? Amone? Kam…kde…Amone? Amone! Amonééé!“

Miniaplikace