Bylo nebylo…Vaše oblíbené novinářky Pistácie a Storm si pro vás připravily zajímavý článek.Zjistily jsme, že se něco chystá. Něco velice podivného. Známá firma Styx se totiž rozhodla

najít svého odvěkého nepřítele Assassina, se kterým má nevyřízené účty a vykonat svou
pomstu (jo, Beatrix by závistí pukla). Podle zaručených informací se prý zabiják skrývá
v Turecku, což je odsud co by kamenem dohodil. Vzala s sebou i yohannku a my jsme
vypátraly proč. Ona slečna yohannka se jí tak trochu vnutila. Turecko totiž skrývá mnohá
bohatství, rozhodně větší, než jsou pneumatiky z Hummeru, že… A tak jsme se vydaly s nimi
na jejich výlet. Na tajnačku pochopitelně, Pistácie maskovaná jako ortodoxní muslimka,
Storm jak jinak než muška jenom zlatá.

Obě čarodějky se rozhodly cestovat netypicky po mudlovsku, prý aby byly nenápadné. No to
tedy opravdu byly! Při startu i přistání letadla se pevně držely za ruce, až jim bělaly klouby a
málem u toho nahlas pištěly, až jim palubní personál musel nacpat bonbónek do pusinek.

První zastávkou bylo staré osmanské město Istanbul se spoustou nádherných mešit, ve kterých
se jim Assassin okamžitě ztratil. Běhaly od jedné ke druhé, yohannka s kapucí do čela a Styx
s půjčeným šátkem na hlavě, nenáápadky, točily si pobaveně na video modlící se muslimy
a hledaly mezi nimi toho svého. Stopa je zavedla až do paláce Topkapi, kde yohannka před
zraky stovek návštěvníků profesionálně ukradla přísně strážený jeden z největších diamantů
světa (pozn. pro Beatrix, už jí nemusíte dávat výplatu!). Styx se zase zalíbila nádherná sbírka
historických chladných zbraní, u které ji yohannka velice ochotně vyškolila, jak je má ukrást.
Styx už se přímo viděla, jak zbraně předává jako dárek do Guns osobně svému velkému
oblíbenci Postrachovi. Překvapivě použila inteligenci a odlákala pozornost vystavením svých
ženských zbraní, zakázaných v islámských zemích: sporý oděv, rafinovaně odhalenou hruď
a blonďatou hřívu, až snědí turečtí strážci z toho bledli. A než se probrali z agónie, vitríny
se zbraněmi zely prázdnotou a holky už byly o kilák dál. Z důvodů jazykových bariér – té
turecké hatmatilce aby prase rozumělo – se děvčata naivně nechala pozvat do výstavného
domu a až teprve vevnitř zjistila, že se nechala zatáhnout do sultánského harému. Ale než
stačil splnit účel, párkrát se zeleně zabliklo a bylo to…

Po pár hodinách bezcílného bloudění tureckými trhy a odhánění dotěrných prodavačů jsme
se konečně dozvěděly pravý cíl cesty. Dámy se vyfikly a hajdy na loď plavit se Bosporským
průplavem, kde mají pozemky a sídla jen ti nejbohatší z nejbohatších!!! Už je vám to taky
jasný? Co, pane Remusi? Chvilka zdánlivého odpočinku se hned změnila na tvrdý lov
mužského pohlaví a snubních prstýnků. Nicméně… neuspěly, všichni bohatí Turci už byli
rozebraní. A my se tomu vůůbec nesmály.

Perličkou jejich cest bylo pravidelné ubytování v hotelích, kde se projevila jejich inteligence
naplno. Hned v tom prvním si třeba neuměly ani zavřít bezpečnostní dveře do pokoje a
ohromně se divily, proč jim ty dveře pořád tak nahlas pípají, až se seběhli lidi, jestli se tam
náhodou nevloupaly. Jo studium mudlů se občas vyplácí, což.

Nicméně tajemný pan Assassin jim pořád unikal. Jednu chvíli byl v Istanbulu, další chvíli
v historické Tróji. I tam ho děvčata nadšeně následovala, až jsme měly velké pochybnosti,
jestli jde o pomstu, nebo lovení autogramů. A zatímco Styx mezi hledáním obdivovala krásy
ruin města a Heleny Trojské, která vlastně Helenou vůbec nebyla, yohannka měla v batohu
hned pět antických šutrů s reliéfy.

Brzy následoval zlatý hřeb dne. Když se dostaly večer na hotel, záhadně jim někdo těsně
předtím tak šikovně zamknul pokoj, že ho ani kartou, ani nožem, ani kopáním neotevřely.
Žertík Assassina, nebo jsou tak hloupé? A kdyby jenom to… do pokoje se nakonec s pomocí
personálu hotelu dostaly, ale uvnitř zjistily, že jim nejde elektřina. Ten chlap má prostě smysl
pro humor! Nejdřív přemýšlely, že by zapálily pochodně, ale nakonec velice neochotně UŽ
ZASE zavolaly mudly na pomoc. Zaslechly jsme, jakoby se kdesi na konci hotelové chodby
tiše ozýval něčí poťouchlý smích. Naše čarodějky, zmatené z tolika mudlovských vynálezů
uvnitř uznaly, že je čas vorazit si u televize. Ale ani tu si nebyly schopné ručně zapnout!
Museli ji třikrát obrátit vzhůru nohama, než přišly na to, že vespod je nějaký čudlík, kterým se
to možná zapíná. V tu chvíli jsme opravdu málem umřely smíchy.

A smůla se jim lepila na paty celou cestu. Neúspěšné cestovaní za nedostižitelným
Assassinem, všude spousty Turků (jak nečekané, že) a když se už zdálo, že mají tajemného
zabijáka na dosah ruky, opět zmizel. Holt kdo umí umí. V lázních v Efezu si slečny udělaly
přestávku na koupel v oslím mléce, nakukali jim totiž, že budou po něm neodolatelně krásné.
No moc to nepomohlo. A když se večer dostaly na další hotel, čekalo je obrovské překvapení:
vše tam kupodivu fungovalo jak mělo. Že by ztratily stopu?

Neztratily. V Pamukkale se Assassin opět objevil. Nejspíš tam měl další nájemný kšeft,
protože tam neznámá turistka, kolem které obě čarodějky zrovna procházely, za záhadných
okolností spadla ze skály. No, nebyl to moc pěkný pohled, hlava na krvavou kaši, ale víte, co
udělaly slečny, když měly Assassina takřka na dosah ruky?? Při pohledu na krev vyděšeně
utekly! Fakt nekecáme! To jsou ale hrdinky… a prý smrtijedka, cha!

Docela zábavná byla také situace ve výrobně koberců, kde se milé čarodějky (konečně!)
odhodlaly a v tmavé místnosti, kam se jim Assassin schoval, zaútočily. Stačila chvilka, Styx
vytáhla ukradenou dýku, přiskočila k postavě (vidět tam fakt moc nebylo) a podřízla mu
hrdlo! Pak yohannku osvítil záblesk inteligence (opět: konečně!) a rozsvítila. Mno, nebyl to
Assassin, ale jeden z otravných prodejců, takže to nebyla zas tak velká škoda. Aby za sebou
zametly stopy, tak mrtvolu do jednoho koberce pěkně zabalily a další dva koberečky si vzaly
s sebou jako dárek do Slastí a na Mýtinku za bar (ty už byly bez mrtvol).

No zkrátíme to – výsledek akce, 1:0 pro tajemného pána, který jim přímo před nosem utekl
přes hranice do Sýrie. Tam už naše milé pronásledovatelky ozbrojení vojáci nepustili a ani
srdceryvné výmluvy yohannky, že určitě zná jejich velitele, nepomohly. Tak jen naštvaně
mohly sledovat, jak jim Assassín ze syrské strany hranic přátelsky zamával (a fakt mu to
slušelo!) a opět zmizel neznámo kam.

Děvčata, zničená lovem křížem krážem po Turecku, to nakonec vzdala a rozhodla se poslední
den si konečně užít sluníčko, moře, odpočinek. Styx vyhublá a zeslábla, protože celý
týden byla živa jen na vegetariánské stravě – prý v Turecku žádné maso do huby nevezme,
yohannka naopak spokojená a přecpaná krocaním, rybím, jehněčím, kozím i velbloudím
masíčkem.

Cesta zpět probíhala celkem v klidu, až na letištní kontrolu, kde se na Styx přímo vrhli
ozbrojení celníci a udělali jí nejen osobní prohlídku, ale i zavazadla jí prohrabali, jestli
nepašuje drogy a cennosti. Žeby nějaké udání? Zbraně naštěstí nenašli, ty předtím duchaplně
poslala přes hranice orlí poštou na ER. To yohannka s diamantem a vzácnými reliéfy v kufru
úspěšně dělala, že tam vůůbec, ale vůůbec není.

Pistácie Nevinná a Storm